[New York] Brezen 29. [19]52.

Drazi:

Nedostal jsem se ku psani, je ted hodne co delat a cas rychle ubiha. Doufam ze u vas se to zlepšilo,[1] snad uz take pocasi trochu pomuze, kdyz bude hezky. Zde je ted uz jaro ale stale jeste studene vetry, to vite jsme vlastne u more a tak to nekdy pejkne [pěkně] fouka skrze ulice. Snad uz je Marka zase zpet doma, nedela pokusy se dostat zase zpet do Zamberka?[2] Snad by se ji to podarilo. Zde nic noveho zvlastniho, ja se citim take trochu unaven, pres celou saisonu se clovek utaha a take uz to nejde jako za mladych let, jenomze zde neni moc casu na to myslet v tom Babylone.

Jsme ted ve spojeni s Televisi a budou chtit neco ode mne pro pristi saisonu, asi budu delat toho Gogola, co jste mi poslali,moc se jim to libi a bude z toho pekna komedie.[3] Provedli zde tu moji Polni msi[4] a udelalo to velký dojem.Krasne to zpivali, ovsemze jsem to nepoznaval, zpivali to anglicky a tak to pro mne hodne zmenilo, jsem zvykly na cesky text[5] ale bylo to krasne provedeni a kritiky byly nadsene, kde kdo byl velice dojat. Nevim zdali jste ji slyseli kdyz ji davali v Praze, nevim zdali to vysilali pres Radio, je to mmoc dojemna komposice a pusobiva. To vite za tech podminek co jsem ji psal, v roce 41 catem,[6] ze nikomu z nas nebylo veselo a k cemu to vse bylo. Musim ted vystoupit z Ochranneho Sdruzeni a vstoupit do nejake spolecnosti zde ktera moje prava bude hajiti a take abych z toho dostal ty penize co mi patri, uz mi to dlouho trvalo.[7] Byli sice hodni ze aspin [aspoň] vam povolili nejake penoze [peníze], takze se to prece zuzitkovalo ale vecne to nemuze tak jiti aby mi penize nekde lezeli a ja k nim nemohl. To jsou jedine prijmy co skladatel dostane a tak ted snad to bude pro mne lepe. Nas pritel psal,[8] ja vim ze to neni lehke pro neho, jenomze ja jsem mu uz po leta psal aby na to pamatoval a drive to bylo lehci. Ovsem take jsme nevedeli jak vse dopadne. Kdyby to byl poslal vcas mohl jsem uz ted to miti davno provedeno[9] a to znamena take prijmy, zde penize se take lehce nevydelavaji, mozna ze je to tezsi nez kde jinde. Zde za ne opravdu neco clovek musi ukazat. No to uz je vse pryc tak o tom nebudeme dale mluvit, snad nakonec to prece dostanu a budu s tim moci neco delat jenom ze je to opravdu velka ztrat casu, zde se ty veci pripravuji na leta napred a tak kdo neni vcas tak musi roky cekat a to je prave muj pripad s Operama.

Ted uz zase buseme [budeme] pomyslet co s prazdninama, myslim ze vypadnu brzo,[10] tato saisona byla hodne unavujici. Pisu rychle tak je v tom asi hodne chyb, nechavam misto pro Charlie[11] chce pripsat, rika že uz dlouho nepsala. Tak vas mnoho pozdravuji a preji vam csem [všem] hodne zdravi a napiste co je noveho zase u vas.

mnoho zdravim

vas      Bohous.

Ma chère Marienka.

C’est déjà quelque temps que je ne vous ai pas écrit, j’espère que vous êtes déjà revenue à la maison, je pense que le petit séjour que vous avez fait à l’hôpital vous a fait du bien, vous aviez grand besoin de repos après un hiver si long, souhaitons que le printemps viendra bien vite et que vous pourrez sortir un peu pour vous distraire, Bohus a dû vous dire que j’ai été aussi malade avec une bronchite, je suis restée 8 jours au lit et j’ai été assez longtemps à me remettre, car il fait toujours un temps assez froid ici, quoique le travail ne va pas très fort, je continue à travailler, toujours à la même place, c’est un travail que j’aime faire, quoique parfois je suis très fatiguée, car il faut être très appliquée, enfin cela fait toujours un peu d’argent.

Comme vous le pensez, je ne manque pas de travail, le samedi et le dimanche, je dois m’occuper à nettoyer la maison et laver le linge, le temps passe vite et nous voici déjà au printemps, nous ne savons pas encore ce que nous ferons pour les vacances.

J’ai de bonnes nouvelles de ma famille, à part des petites maladies chez les enfants, tout va bien, ils attendent eux aussi le printemps, toujours ils demandent de vos nouvelles et vous adressent toutes leurs bonnes amitiés.

Je vous remercie beaucoup de vos bonnes pensées, pour les choses que vous voudriez me donner, cela sera peut-être un jour.

Je vous envoie aussi qu’à Fanus et Jindricka, toutes mes pensées bien affectueuses. Je vous embrasse de tout cœur.

Charlotte Martinu

[PŘEKLAD]

Moje milá Marienko,[12]

je to už nějaký čas, co jsem vám nenapsala, doufám, že už jste zpátky doma, myslím, že ten krátký pobyt v nemocnici Vám prospěl, po tak dlouhé zimě jste si prostě musela odpočinout, doufejme, že jaro přijde brzy a že budete moci jít ven, abyste se trochu rozptýlila, Bohuš Vám asi psal, že jsem taky byla nemocná, měla jsem zánět průdušek, týden jsem proležela a docela mi trvalo, než jsem se dala dohromady, protože tady je stále dost zima, a i když to s prací není žádná sláva, pracuji i nadále, pořád na stejném místě, je to práce, kterou dělám ráda, někdy jsem ovšem velmi unavená, člověk se musí moc snažit, inu nějaké peníze z toho nakonec jsou.[13]

Jak asi tušíte, o práci nemám nouzi, o sobotách a nedělích musím uklízet doma a prát, čas tak letí, a už tu bude jaro, ještě nevíme, co budeme dělat o prázdninách.[14]

Od rodiny mám dobré zprávy, pokud pomineme běžné dětské nemoci, jsou všichni v pořádku, ani oni nemohou dočkat jara, vždy se ptají, co máte nového a moc a moc Vás pozdravují.

Nesmírně Vám děkuji za pozdravy, a pokud jde o věci, které mi chcete dát, snad k tomu jednoho dne dojde.

Vám, Fanoušovi i Jindřišce[15] vysílám nejvroucnější pozdravy. Z celého srdce Vás líbám.

Charlotte Martinů

[1] V minulém dopise rodině do Poličky ze dne 26. 1. 1952. (PBM Kr 422) i na tomto místě BM reaguje na zprávu o zhoršujícím se zdravotním stavu svých sourozenců.

[2] Sestra BM Marie Martinů (1882-1959) z důvodu vleklých zdravotních potíží často jezdívala na zotavenou do plicního sanatoria v Žamberku.

[3] Ženitba, H 341, komická opera BM o dvou dějstvích podle stejnojmenné divadelní hry Nikolaje Vasiljeviče Gogola (1809-1852) vznikla na objednávku tele­vizního kanálu NBC v New Yorku v době od 5. 10. do 30. 11. 1952 (Halbreich 2007, s. 175).

[4] O provedení své kantáty pro baryton a mužský sbor Polní mše, H 279, v New Yorku, se BM zmiňuje již ve svém dopise rodině do Poličky ze dne 26. 1. 1952 (PBM Kr 422): „Bude zde provedena ta Polni mse v breznu […] tesim se na provedeni bude to dobre zahrano v CarnegiyHall […].“

[5] Autorem českého textu je Jiří Mucha (1915-1991), český spisovatel a novinář (Halbreich 2007, s. 451) a podle jeho vlastních slov se na něm velkou měrou podílel i BM (Mucha 1988, s. 304-309).

[6] Polní mši, H 279, BM komponoval v listopadu a prosinci roku 1939 v Paříži, tedy krátce po vypuknutí druhé světové války (Halbreich 2007, s. 451).

[7] „Martinů byl tehdy ještě členem pražského Ochranného sdružení autorského (OSA) takže tantiémy z provozování jeho děl doma i v zahraničí inkasovala tato organizace. Národní banka však odmítala, vzdor devizovým příjmům z provozování jeho skladeb na Západě, proplácet mu alespoň část tantiém v doladech, dokonce ani v inflačních francouzských francích, a tak vlastně ohrožovala jeho hmotnou existenci. Na základě skladatelových dispozic pak proplácela jeho tantiémy alespoň jeho sourozencům, rozumí se v korunách. Podobně byly v Československu vázány i honoráře za pražská tisková vydání jeho skladeb. Martinů proto vystoupil z OSA a vydával své nové, vesměs hojně provozované skladby u zahraničních nakladatelů, pro něž byly edice jeho děl lukrativním zdrojem zisků, stejně jako pro ASCAP (American Society of Composers, Authors and Publishers), nejvýznamnější organizaci zastupující v USA i mimo hranice USA práva svých členů. Jejím členem se Martinů stal 1952.“ (Citováno z Popelka 1996, s. 108-109, PBM Kr 433.)

[8] Z důvodu obavy z možné perzekuce BM v této době často ve svých dopisech do Československa neuvádí jména zmiňovaných osob. V tomto případě je onou osobou Karel Šebánek (1903-1980), nakladatel, blízký spolupracovník a přítel BM, který proplácení zadržovaných tantiém v Československu zprostředkovával.

[9] BM má na mysli velmi komplikované a zdlouhavé zaslání provozovacího materiálu svých oper uložených v Československu k provedení v USA. V tomto případě se jedná o operu Hry o Marii, H 236, o jejíž zaslání žádal Národní divadlo v Praze již koncem roku 1951 (PBM Kr 418, 421, 431 a 437).

[10] 10. 5. 1952 odletěli manželé Martinů na dovolenou do Evropy (Mihule 2002, s. 442).

[11] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.

[12] Marie Martinů (1882-1959), sestra BM.

[13] Charlotte Martinů byla v té době zaměstnána v krejčovské dílně (Martinů, Ch. 1978, s. 88; PBM Kr 422).

[14] Manželé Martinů tentokrát navštívili Evropu společně a to od 12. 5. do 3. 10. 1952 (Mihule 2002, s. 592).

[15] František Martinů (1880-1958), bratr BM a Jindřiška Martinů, roz. Palečková (1882-1965), Františkova manželka.