[1] Sestra BM Marie Martinů (1882-1959) z důvodu vleklých zdravotních potíží často jezdívala na zotavenou do plicního sanatoria v Žamberku.
[2] Autorem básně Hymnus k svatému Jakubu byl kněz Jaroslav Daněk (1916-1982), děkan poličského chrámu v letech 1946-49. Je pochopitelné, že příbuzní z Poličky nemohli v dopise BM (bezpochyby cenzurovaném) popsat veškeré okolnosti vzniku tohoto textu, přestože zasluhují pozornost: když 23. 9. 1949 přijeli příslušníci státní bezpečnosti kněze Jaroslava Daňka veřejně kritizujícího komunistický režim zatknout, sešlo se na jeho obranu před poličskou farou asi sto občanů, kteří eskortování svého faráře zabránili. Stalo se tak i po druhé, těsně po půlnoci, kdy povolané posile policistů vzdorovalo již více než dvě stě Poličanů odhodlaných vzdorovat policejní zlovůli. Kněze ubránili i tentokrát, za což následně mnozí zaplatili tvrdou perzekucí a kriminálem. P. Jaroslav Daněk se již 27. 9. 1949 pokusil uprchnout do Rakouska, z tzv. ruské zóny však byl vrácen k trestnímu stíhání do Československa a odsouzen ke třem rokům odnětí svobody. A právě ve věznici na Mírově napsal Hymnus k svatému Jakubu, patronu poličského kostela, který se mu ve formě motáku podařilo dostat z věznice ven a text Hymnu byl následně příbuznými BM v dopise odeslán skladateli do USA ke zhudebnění. BM tak učinil o tři roky později (18. 7. 1954) v Nice (Halbreich 2007, s. 441), takže Hymnus k svatému Jakubu, H 347 poprvé zazněl 31. 7. 1955 v poličském kostele v provedení místních hudebníků a sboru, což se vzhledem k politické situaci v Československu v padesátých letech zdá být neuvěřitelné. Farář Jaroslav Daněk sehrál v Poličce důležitou roli ještě jedenkrát, když v místním kostele celebroval zádušní mši za Charlotte Martinů v prosinci 1978 (Mihule 2002, s. 551). Není-li v textu uvedeno jinak, informace čerpány z publikace Stanislava Konečného „Vzbouřenci a veřejné násilí“ v Poličce 23. září 1949 aneb Jak Poličští bránili děkana Jaroslava Daňka. Litomyšl 2005 a ze studie věnované okolnostem vzniku a prvního uvedení Hymnu k svatému Jakubu, H 347 (Synek 2017, s. 22-41).
[3] V červenci 1951 BM společně se svým přítelem Frankem Rybkou (1895-1970) cestovali s obytným přívěsem po USA. Následně BM pobýval v Rybkově hotelu ve Vermontu – Mt. Mansfield, Stowe (Mihule 2002, s. 438).
[4] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM trávila prázdniny v roce 1951 bez svého chotě v rodné Francii (Mihule 2002, s. 591).
[5] Frank Rybka (1895-1970), český skladatel, violoncellista a varhaník žijící v USA, přítel BM.
[6] Obytný přívěs nebyl v té době v Evropě ještě známý.
[7] Yellowstonský národní park je vůbec nejstarším národním parkem na světě.
[8] V dopise PBM Kr 364 uvádí BM svou adresu: Keene Valley. N. Y. (U.S.A.).
[9] Z důvodu obavy z možné perzekuce BM v této době často ve svých dopisech do Československa neuvádí jména zmiňovaných osob. V tomto případě je onou osobou Karel Šebánek (1903-1980), nakladatel, blízký spolupracovník a přítel BM. V letech 1946-49 ředitel hudebního nakladatelství Melantrich, které bylo po převratu společně s ostatními nestátními vydavatelstvími zrušeno (na tom se podílel i sám Šebánek), Šebánek byl pověřen zřízením národního hudebního vydavatelství Orbis, na jehož řízení se podílel do prosince 1952, kdy byl nečekaně propuštěn (Brádková 2010). BM je nespokojen s pomocí K. Šebánka při zasílání provozovacích materiálů svých skladeb z Československa do USA (viz dopis BM rodině do Poličky ze dne 29. 5. 1951 – PBM Kr 411).
[10] Nikolaj Vasiljevič Gogol (1809-1852), ruský spisovatel a dramatik ukrajinského původu. Divadelní hru Ženitba napsal v roce 1842. Na objednávku televizního kanálu NBC podle ní zkomponoval BM v říjnu a listopadu 1952 stejnojmennou komickou operu o dvou dějstvích Ženitba, H 341. Televizní premiéru měla 7. 2. 1953 (Halbreich 2007, s. 175).
[11] Jan Otto (1841-1916), významný český nakladatel a knihkupec, vydavatel Ottova slovníku naučného.
[12] Divadelní spolek Tyl má v Poličce dlouhou tradici, založen byl již roku 1834.
[13] Karlu Šebánkovi - viz výše.
[14] Ve školním roce 1950/51 měl BM na Princetonské univerzitě již jen poloviční úvazek, pro následující rok mu smlouva nebyla nabídnuta vůbec (Mihule 2002, s. 436). Důvodem byl právě nedostatek studentů – mladí muži rukovali do americké armády v souvislosti s vypuknutím Korejské války (25. 6. 1950).
[15] BM povzbudil úspěch scénického provedení Veselohry na mostě H 247, nastudované a provedené operním studiem Mannes College The New School for Music 28. 5. 1951, za něž obdržel cenu Newyorského kruhu hudebních kritiků za rok 1951 (Halbreich 2007, s. 159-160). O jeho práci pak projevila zájem mnohá americká divadla a muzikálové scény na slavné Broadwayi (Březina: http://database.martinu.cz/works/public_view/263 [12. 8. 2017]). V příští sezóně zkomponoval BM dvě nová hudebně dramatická díla: podle povídky Lva Nikolajeviče Tolstého (1828-1910) pastorální operu o jednom dějství Čím lidé žijí, H 336, a podle divadelní hry Nikolaje Vasiljeviče Gogola (1809-1852) stejnojmennou komickou operu o dvou dějstvích Ženitba, H 341. Na Broadway si však cestu nenašla (Šafránek 1979, s. 93).
[16] Sergej Alexandrovič Kusevickij (1874-1951), ruský dirigent žijící v USA zemřel 4. 6. 1951.
[17] V poválečných letech BM prostřednictvím mezinárodní humanitární organizace CARE (založená po 2. světové válce v USA na pomoc hladovějící Evropě) posílal balíčky s potravinovou pomocí z USA svým příbuzným a známým v Československu.
[18] Rodina Bohuslava Šmída (1895-1982), architekta z Poličky a přítele BM: manželka Jarmila, syn Bohuslav (1924-?) a dcera Soňa (1927-?).
[19] Manželé Ladislav (1889-1979) a Marie (1897-1982) Pražanovi, poličští občané, přátelé a podporovatelé rodiny Martinů.
|