Základní informace
Typ korespondenceDopis
OdesílatelMartinů, Bohuslav
Odesílatel (korporace)
Lokace odesláníNew York City, New York
Poznámka k lokaci odeslání[New York]
Datum odeslání12/1949
Poznámka k datu odeslání[Vánoce 1949]
PříjemceMartinů, rodina v Poličce
Příjemce (korporace)
Lokace přijetíPolička
Poznámka k lokaci přijetí[Polička]
Jazykčeština
Jazyk 2francouzština
Původ, datum získáníkopie z CBM, Polička
Předchozí vlastník
Současný vlastníkCentrum Bohuslava Martinů v Poličce
Signatura současného vlastníkaPBM Kr 396
Signatura v IBMMar 1949-12-00
Obsah a fyzický popis
Stručný obsahMěli klidné svátky; k novému roku se ani nechce přát, "protože je to každý rok horší"; snad bude rok padesátý lepší, "zvláště vám bych to přál a sobě též, abych se mohl konečně s vámi shledat"; dostal cenu Akademie (věd a umění 13.12.1949 ve výši 10 000 Kčs. Cena byla po roce vyplacena, se souhlasem BM, sestře Marii) za 3. symfonii (v Praze poprvé 13.10.1949), "za tu, co mne tak odkrouhli v R.P." (Rudé právo nepsalo, spíše útočný článek Bohumila Karáska Třetí symfonie B. Martinů v Praze, Práce 21.10.1949, s.5); nevěří, že se mu podaří dostat z ČSR peníze; až dosud nedostal ani peníze, o nichž mu v létě pařížský konzulát sdělil, že jsou na cestě; vyřeší situaci tím, že přijmě "členství zdejšího autorského sdružení (American Society of Composers, Authors and Publishers, ASCAP) a to ty peníze vymůže, alespoň co jsou v OSA"; Kubelík má jeho skladby "na každém programu"; Ansermet v USA"; "dává v rádiu moje Concerto grosso"; je často hrán na koncertech, "hlavně komorní věci"; je už Marie v Žamberku?; F. Popelka mu sdělil plány "pro moje šedesátiny" (směli být připomenuty jen skromně, jedním neplakátovaným koncertem 19.11.1950 v Poličce péčí hudební školy); psal mu "Venda Ripplu", pozdravuje rodinu Ripplovu; přeje klidný život pohromadě v domečku; ať napíší o vše, co budou potřebovat, peníze v ČSR má, "a napsal jsem vám též, proč vám je vlastně nedávám, to neznamená, že je schráním pro sebe".
Diplomatický přepis dopisu

[New York] Vanoce1949.

Drazi,

Tak zase jedny vanoce jen ve vzpominkach, doufam ze jste je aspon dobre uzili. My jsme meli klidne svatky, je zde jako na jare, zadna zima Meli jsme ovsem kaprika jako doma za starych casu a vzpominali na vas, jak je asi travite. Kdo vi co nam ten Novy rok prinese, ani se nechce posilati prani, protoze je to kazdy rok horsi, ale doufejme prece ze ten padesat nam prinese aspon neco potesujiciho. Zvlaste vam bych to pral a sobe tez abych se mohl konecne s vami shledat, uz je to opravdu dlouha doba co se na to jenom  tesime.[1]

Dostal jsem jak ctu v novinach cenu Akademie za 3ti symfonii[2], za tu co mne tak odkrouhli v R.P.[3] Stejne z toho nic nebudu miti, delam sice stale pokusy dostat ty penize a jak se zda S, je dosti optimisticky, ale ja uz tomu moc neverim. Jak jsem vam asi psal mel jsem uz povolen obnos od Nar. Banky na tyto prazdniny, a uz mi Parizsky konsulat sdelil ze je to na ceste kdyz jsem byl v Parizi, ale je to porad na ceste, az dosud jsem nedostal nic a dle ujisteni znalcu, jez maji zkusenosti, pry na konec nedostanu nic, cemu zacinam verit. Myslim ze to na konec rozresim tak, ze prijmu clenstvi zdejsiho autorskeho sdruzeni a to ty penize vymuze, alespon co jsou v OSE.[4]

Byl zde Kubelik[5], tak byl u nas na obed, a dela zde peknou karieru, moje veci ma na kazdem programu. Je zde ted take Ansermet ze Svycarska[6], dava v Radiu moje concerto grosso[7]. Mam kazdou chvili neco v koncertech, hlavne komorni veci a na Universite to jde take dobre.[8]

Nevime zdali Marka[9] uz je v tom Zamberku, pral bych ji to, zda se mi ze to nebylo dle posledniho dopisu jeste rozhodnuto, nebo jsem tomu dobre nerozumel.

Napiste nam jak jste ztravili vanoce a co je noveho. P.Popelka[10] mi psal a dekoval, a zdelil mi take plany pro moje 60tiny[11], uz mne zacnou oslavovat, ani mne to netesi radeji bych mel mene asi tak45 by se mi libilo, ???[12] nemuzeme nic delat, zkratka starneme. Psal mi take Venda Ripplu[13], stary pan[14] se stale drzi, stavte se tam a vyridte moje pozdravy vsem, napisu po svatcich.

Cetl jsem ze ted kde kdo u nas chodi do skoly se preucovat pro ten novy svet kde ty pristi generace budou nejstasnejsi na svete, my uz zde asi nebudeme, tak uz i uceni nam nic nepomuze.

Nechavam misto pro Charlie[15] a preji vam vsem to nejlepsi, nevim vlastne co to je v dnesni dobe ale aspon abyste mohli ziti klidne, a pohromade v domecku. Cokoliv budete potrebovat napiste a ja vam poslu, nemusite se zdrahat, vite ze tam penize mam, a napsal jsem vam tez proc vam je vlastne nedavam, to neznamena ze je schranim pro sebe, diky Bohu, vydelam si vice nez mohu spotrebovat, pres to ze nijak zvlaste nesetrim, tak kdukoliv budete potrebovat jen napiste.

Srdecne vas vsechny zdravim           vas            Bohous.

 

Dopis došel dnes (z 20.pros.) Napiš adresu.

 

Ma bien chère Marienka.

Je suis heureuse à la pensée que vous irez au sana, cela vous plaît et cela vous reposera un peu, peut-être aurez-vous le plaisir de retrouver Madame Colar, quoique je souhaite aussi pour elle-même, qu’elle soit là aussi pour se reposer.

Pour le moment je ne me sens pas très bien, je reste la plupart du temps à la maison, je [me] suis presque évanouie l’autre jour dans l’autobus, et depuis je me sens faible, j’espère que cela ne va pas continuer, mais je n’arrive pas à me remonter, enfin ce n’est pas si terrible, je n’ai qu’à me soigner. Bohus va bien, il ne va à Princeton en ce moment, les fêtes sont bien calmes pour nous, il y avait du monde partout dans New York cette année, c’est, je crois, cela qui m’a tant fatiguée.

Dans mas famille tout le monde va bien, ils vous adressent à tous leurs bons vœux pour la nouvelle année.

Donnez-nous de vos nouvelles dès votre arrivée à Zamberg et recevez, ma chère Marienka, mes vœux affectueux pour l’année 1950. Aussi pour Fanus et Jindricka.

Je vous embrasse de tout cœur. Charlotte Martinu

 

Moje rozmilá Marienko,

jsem moc ráda, že pojedete do sanatoria, vždyť se Vám tam líbí a trochu si oddychnete, možná se Vám dostane toho potěšení a shledáte se s paní Kolářovou, i když si přeji už jen kvůli ní samé, aby si tam také zajela odpočinout.

Já se momentálně necítím moc dobře, ponejvíce zůstávám doma, onehdy jsem skoro omdlela v autobuse, a od té doby se cítím slabá, doufám, že to přejde, ale nějak se mi nedaří dát se dohromady, ale zas tak hrozné to není, jenom musím o sebe trochu pečovat. Bohušovi se vede dobře, do Princetonu teď nepojede, pro nás budou svátky docela klidné, ovšem tento rok bylo v New Yorku všude tolik lidí, a právě to mne, myslím, asi tak unavilo.

U nás v rodině se všem vede dobře a přejí Vám všem to nejlepší do nového roku.

Dejte o sobě vědět hned, jak přijedete do Žamberku, a do roku 1950, moje milá Marienko, ode mne přijměte ta nejsrdečnější přání. Totéž Fanoušovi[16] a Jindřišce[17].

Z celého srdce Vás líbám. Charlotte Martinů

 

 

 

Věcné poznámky k DP

[1] BM se se svými sourozenci již nikdy neshledal.

[2] 13. 12. 1949 byla BM udělena tzv. výroční cena České akademie věd a umění za jeho Symfonii č. 3, H 299, která byla krátce před tím (13. 10. 1949) v Praze poprvé uvedena Českou filharmonií řízenou dirigentem Karlem Šejnou (1896-1982). Ocenění bylo spoleno i s finanční odměnou 10.000 Kč. Částka byla se souhlasem BM po roce vylacena jeho sestře Marii Martinů (1882-1959) (srov. Popelka 1996, s. 113).

[3] Rudé právo, které ale o Symfonii č. 3, H 299, nepsalo. BM má patrně na mysli útočný článek jednoho z tehdejších pražských exponentů ždanovovské estetiky Bohumila Karáska Třetí symfonie B. Martinů v Praze, Práce 21. 10. 1949, s. 5 (Popelka 1996, s. 113).

[4] Ochranné sdružení autorské (OSA). „Martinů byl tehdy ještě členem pražského Ochranného sdružení autorského (OSA) takže tantiémy z provozování jeho děl doma i v zahraničí inkasovala tato organizace. Národní banka však odmítala, vzdor devizovým příjmům z provozování jeho skladeb na Západě, proplácet mu alespoň část tantiém v doladech, dokonce ani v inflačních francouzských francích, a tak vlastně ohrožovala jeho hmotnou existenci. Na základě skladatelových dispozic pak proplácela jeho tantiémy alespoň jeho sourozencům, rozumí se v korunách. Podobně byly v Československu vázány i honoráře za pražská tisková vydání jeho skladeb. Martinů proto Vystoupil z OSA a vydával své nové, vesměs hojně provozované skladby u zahraničních nakladatelů, pro něž byly edice jeho děl lukrativním zdrojem zisků, stejně jako pro ASCAP (American Society of Composers, Authors and Publishers), nejvýznamnější organizace zastupující v USA i mimo hranice USA práva svých členů. Jejím členem se Martinů stal 1952.“ (Popelka 1996, s. 108-109).

[5] Rafael Kubelík (1914-1996), český dirigent.

[6] Ernest Ansermet (1883-1969), švýcarský dirigent.

[7] Concerto grosso, H 263.

[8] BM působil na prestižní univerzitě v Princetonu od září 1948 do konce akademického roku 1950/1951.

[9] Marie Martinů (1882-1959), sestra BM. Z důvodu vleklých zdravotních potíží pobývala často v nemocnici a na zotavenou v plicním sanatoriu v Žamberku.

[10] František Popelka (1908-1989), poličský rodák, profesí účetní, všestranný kulturní pracovník. BM mu zaslal 40$ (viz PBM Kr 394).

[11] BM se narodil 8. 12. 1890.

[12] Nečitelné.

[13] Václav Karel Rippl (1896-1950), knihkupec v Poličce, přítel BM.

[14] Václav Josef Rippl (1858-1951), knihkupec v Poličce, zakládající člen poličského sokola a člen ochotnického divadelního spolku v Poličce. Otec Václava Karla Rippla.

[15] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.

[16] František Martinů (1880-1958), bratr BM.

[17] Jindřiška Martinů, rozená Palečková (1882-1965), manželka Františka Martinů, švagrová BM.

Celkový počet listů1
Počet popsaných stránek1
Poznámka
Fixacestrojopis
Vpisky, přípisyCh. Martinů
Osoba jako předmět
Korporace jako předmět
Skladba jako předmět
« předchozí
ID 380 (záznam 1 / 0)
další »