[New York] Unor 24. 1947.

Mila Marenko[1],

psal jsem domu a mezi tim dosel dopis od Marusky[2] a tvuj, tak pisu jeste promo tobe, z domu ti jej snad take poslou, zadal jsem o nejake d okumenty ktere jsou nutne k tomu jmenovani[3], to snad Fanous[4] zaridi. Jsem rad ze si take konecne trochu odpocines, nervy se dostanou do poradku a pak se clovek diva na veci zase zcela jinak a prijde na jine myslenky.

Se mnou to stale neni jeste v poradku[5], uz mne to take nekdy moc unavuje tak se to tahne a porad nevidim konec, je to sice mnohem lepsi nez pred vanocemi, kdy jsem nemohl sam ani chodit ven, ale stale ty bolesti v hlave a v usich, znemoznuji mi pracovati, tak jsem hodne nervosni. Zprahy mi stale pisi jako kdybych uz tam byl a zatim to vezme asi cas nez se tam dostanu. Je mozne ze tam poslu alespon Charlie[6] na Festival[7] aby se take trochu poohledla po byte[8], a zmenila take myslenky se mnou ted to neni zadna radost. S tim bytem to bude obtizne, nemohou nic rozhodovat dokud nevedi kdy se urcite vratim, drzeti ho pro mne nemohou, alespon podle toho co mi pisi, coz je asi pravda, ja to chapu. Nabizeli mi byt nekde na Vinohradech dva pokoje a kuchyn, jinak o nicem nevedi pro okamzik. Stejne to nemohu zadrzet, protoze nevim kdy budu moci vubec zacit ucit. Take bych radeji mel neco ne zrovna ve stredu mesta, ja nebudu miti v meste tolik co delat tak bych radeji bydlel nekde trochu vzdalen od toho ruchu a take tech intrik, jez mne nezajimaji, nemam chuti se plesti do mnoha veci, jak hodne lidi si asi predstavuje a tak bych byl radeji vzdalen. Take se mi to zda male, budu miti jiste privatni zaky, a take musim miti klid pro svoji praci a ne stale bydlet jeden na druhem, jako az dosud. No, to jsou vse otazky ktere se vyresi az budu defenitivne vedet kdy se mohu vratit.

Ta premiera v Basileji[9] musela byti slavna, dostal jsem dnes krititky plne chvaly a p. Sacher[10]byl ohromne nadsen i orchestr. Na Festivalu budou hrati 5tou symfonii[11] a myslim take Munch[12] bude neco delat[13]. Ja tam jeste nebudu, je to uz jako zacarovane ze se nemohu dostat domu, stale se to odsunuje uz mne to samotneho mrzi ale co se da delat.

Marusce napisu, je moc hodna ze te tam zavezla, kde to je ten Zamberk? Mam spoustu korespondence moc jsem vse zanedbal s tou nemoci, tak to ted pomalu musim dohanet jeste mi to dela obtize, nemohu nechat hlavu dlouho sklonenou, tak to jsou obtize.

Tak toho dobre uzij a odpocin si, bude ti to slouzit. Nechavam misto pro Charlie, chce ti par radku pripsat. Moc te zdavim tvuj

Bohouš

Ma chère Marienka

Que dites-vous du projet de Bohus de me faire retourner en Europe en Avril ? Quoiqu’il soit beaucoup mieux, cela m’ennuie beaucoup de le laisser ici tout seul, mais c’est sa volonté, alors je n’ai qu’à m’incliner, il veut que je sois présente au festival, cela me fait un très grand plaisir, car j’aurais le bonheur de vous revoir enfin, mais tout de même notre joie ne sera pas complète, puisqu’il ne sera pas parmi nous, je sais que nous devons nous faire une raison, il ne peut pas entreprendre ce long voyage, il doit suivre encore ses traitements et aussi il doit manger beaucoup, je crois que si c’est sa volonté de se concentrer par lui-même, que sa guérison viendra bien plus vite, ma pauvre chère, nous devons avoir encore un peu de courage et sûrement nous verrons notre grand cher tel qu’il était autrefois, ce qui compte avant tout, c’est son travail et je ferais tout au monde pour qu’il puisse le faire. Pour vous, ma chère Marienka, tâchez de bien vous soigner, je pense être à Prague pour le concert de M. Sacher, j’aurais tant de plaisir à les revoir et aussi à entendre ce double orchestre qui est si beau. Ici il y a toujours assez à faire, mais ce n’est quand même pas comme les autres années, d’abord nous ne sortons presque pas, parce que Bohus ne peut pas supporter la société, et le travail à l’atelier est tout à fait au ralenti, alors l’atmosphère n’est pas très agréable.

J’ai toujours de bonnes nouvelles de ma famille, ma chère Maman va bien et il y aura 3 ou 4 mariages dans la maison. Donnez nous de vos chères nouvelles, je vous embrasse de tout cœur. Je pense bien à vous. Karlicka

Ici il fait froid et nous avons beaucoup de neige.

Moje milá Marienko

Co říkáte na Bohušův záměr poslat mne v dubnu zpátky do Evropy? I když mu je mnohem lépe, je mi velmi nepříjemné nechávat ho tady samotného, ale taková je jeho vůle, a mně nezbývá než se jí podvolit, chce, abych byla na tom festivalu, z toho mám velikánskou radost, protože konečně budu mít to potěšení se s Vámi vidět, přesto však naše radost nebude úplná, protože on s námi nebude, vím, že se s tím musíme smířit, tu dlouhou cestu nemůže podstoupit, musí se ještě léčit a také musí hodně jíst, myslím, že pokud je to jeho pevné odhodlání, usebrat se sám od sebe, tak se uzdraví mnohem rychleji, chudinko moje drahá, musíme mít ještě trochu odvahy a dozajista našeho milého starouše uhlídáme takového, jaký býval kdysi, nejdůležitější ze všeho je jeho práce, a já bych udělala všechno na světě pro to, aby se jí mohl věnovat. A vy, moje milá Marienko, Vy se hleďte pěkně opatrovat, myslím, že v Praze budu už na koncert pana Sachera, tolik by mne potěšilo, kdybych se s nimi shledala a také kdybych vyslechla ten dvojorchestr[14], který je tak krásný. Tady je práce stále dost, ale přeci jen to není takové jako v minulých letech, především takřka nechodíme ven, protože Bohuš nemůže vystát společnost, a práce v dílně úplně zvolnila, a tak atmosféra není obzvláště příjemná.

Z rodiny mám stále jen dobré zprávy, mojí milé mamince[15] se vede dobře a v domě budou 3 nebo 4 svatby. V očekávání Vašeho milého psaní Vás z celého srdce líbám. Velmi na vás myslím. Karlička

Tady je chladno a máme hodně sněhu.

[1] Marie Martinů (1882-1959), sestra BM. Z důvodu vleklých zdravotních potíží pobývala často v nemocnici a na zotavenou v plicním sanatoriu v Žamberku.

[2] Marie Pražanová (1897-1982), poličská občanka, přítelkyně a podporovatelka rodiny Martinů.

[3] BM byl v listopadu 1946 pověřen výukou skladby na nově zřízené Akademii múzických umění v Praze (srov. PBM Kr 349). Vlivem okolností se ale BM místa nikdy neujal a do Československa se nevrátil.

[4] František Martinů (1880-1958), bratr BM.

[5] BM vyučoval od 1. 7. 1946 na letních kurzech v Berkshire Music Center, později Tanglewood Music Center v Lenoxu, Massachusetts. Jeho pobyt zde byl ale ukončen kvůli vážnému úrazu po pádu z terasy z dvoumetrové výšky, který se stal 17. 7. 1946 na zámku v Great Barringtonu. Následky tohoto úrazu pociťoval až do konce svého života.

[6] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.

[7] Festival Pražské jaro 1947. Charlotte pobývala v Praze 21. 4. – 30. 5. 1947 (Mihule 2002, s. 590).

[8] BM s ohledem na plánovaný návrat domů uvažoval již v roce 1945 o pronájmu vily v pražské čtvrti Hanspaulka (srov. PBM Kr 309 a následující).

[9] Toccata e due canzoni, H 311, skladba věnovaná Paulu Sacherovi (1906-1999). Premiéra proběhla 21. 1. 1947 v Basileji (Halbreich 2007, s. 278).

[10] Paul Sacher (1906-1999), švýcarský dirigent, mecenáš a přítel BM.

[11] Symfonie č. 5, H 310, měla premiéru 28. 5. 1947 v Praze v rámci festivalu Pražské jaro. Českou filharmonii řídil Rafael Kubelík (1914-1996).

[12] Charles Munch (1891-1968), francouzský dirigent, v letech 1949-1962 ředitel Boston Symphony Orchestra.

[13] Munch vystoupil na festivalu Pražské jaro 1947 dvakrát, 16. a 17. 5. 1947 hrál s Českou filharmonií díla Debussyho, Honeggera, Ravela a Roussela (Webový archiv Pražského jara, http://www.festival.cz/cz/archiv/3780, http://www.festival.cz/cz/archiv/3782).

[14] Dvojkoncert pro dva smyčcové orchestry, klavír a tympány, H 271, byl hrán v Praze 24. 4. 1947. Českou filharmonii řídil Paul Sacher (1906-1999) (Halbreich 2007, s. 276).

[15] Amicie Quennehen (1866-1948), matka Charlotte Martinů.