New York 24. / 1 1946.

Drazi,

Dostali jsme vas dopis z7/1. nedovedu si vysvetlit ze stale nic nedostavate uz odevsad hlasi prijem balicku, doufame ze i vy jste uz nejaky obdrzeli. Dekujeme za dopis i za novinky a pozdravy , jsme radi ze budete aspon trochu usetreni zimy, meli jsme velke obavy.vim co je u nas zima.Ted uz snad vse budelepsi ackoliv se to v celem svete utvari dost podivne, jakoby se lidi nebyli nic naucili z teto hrozne valky a tak to bezi vesele dale jako drive, jen si lidi sem tam vymenili mista, a to jeste ne moc,ty same reci, ktere uz jsme tolikrate slyseli, az do omrzeni ,clovek se divi ze to jeste lidi muze zajimat, kazdy chce zachranit lidstvo a zatim to jde cim dal tim hure. Mame mco lekaru,vsichni nas chteji vyleciti svym zpusobem,tak neni divu,ze z toho jsou podivne vysledky,vsichni nam na konec poslou ucet.A musime se k tomu jeste vesele tvarit, protoze dle nich je vse na nejlepsi ceste k nasemu zotaveni.Tak to jsou porad ty same stare historie.Vse jenom proto aby se lidi meli lepe a zatim se maji cim dal tim mizerneji. Zde se chystaji milionove stavky[1],a jak se zda nikdo je nemuze zastaviti. nemuze clovek delat plany ani co bude zitra, natoz za mesic nebo za par let.Prisel konecne dopis od Zrzaveho[2], a hodne smutny, take nepotesil, take pise o tom jak to u nas chodi, a ze nema mnoho zajmu pro praci za takovych podminek. Slyseli jsme zde ,ze nejaky truhlarsky mistr ktery se stal vedoucim v tovarne na pianove drevo, nekde u Trebove, nadelal z toho vacneho a peclive propravovaneho dreva lavice a zidle,jsou to tedy asi nejdrazsi lavice v cele historii lidstva. Z konsrvatore prisla informace proc se cela vec zdrzela[3] ,nevi se dosud jak ruzne funkce rozdelit mezi ruzna ministerstva, chapu, ze tam maji prace nad hlavu, hlavne kdyz si obsadili neschopnymi lidmi, je to uz skoro napadne, ze u nas schopne lidi radeji daji na vedlejsi kolej, nebo je vubecoddelaji. Nerikam to proto ze bychchtel jenom kritisovat, mam dukazy.Tak to vse neni moc vesele a jednoho dne lidi prestanou verit ze vse je v nejlepsim poradku to jsme si predstavovali, ze nastane po teto valce, zda se ze jsne se zase zklamali.Stale nam davaji pod nos, ze se musime obetovati pro blaho lidstva a my tomu porad verime, ale ti, co nam to rikajise nijak zvlaste pro to blaho neobetuji, spise se zda, ze hledi na svuj vlastni zajem,a teprve pak kdyz neco zbude, to je pro lidstvo, jenze obycejne nezbude nic. Tak abych psal o necem veselejsim, radeji obratim list.Co se tyce penez, v O.S.A. asi nebude uz nic[4], ale pozadejte p. S.[5] aby vam poukazal neco jako zalohu z Melantricha, a asi do dvou nebo tri mesicu zaridim, abyste dostali vetsi obnos, mam urcity plan, abyste meli co potrebujete.V praze mi jdou hodne vstric, a mam tam mnoho dobrych znamych kteri se na nas tesi, tem co se netesi nemohu ovsem pomoci. Doufam ale ze se s Prahou dohodnu dobre i bez velkych obtizi az tam budu, osobne jde vse lepe, nez dopisovanim a vysvetlovanim, zvlaste kdyz nektei, jimz se to nehodi, hroznepomalu a spatne chapou, tak se musim dostat k tem kteri chapou rychleji, ale to az prijedu,prozatim si to jen pripravuji.[6]P.S.[7] mi psal ze Symfonie mela takovy uspech, jaky uz v Praze dlouho nebyl. Uz maji take partituru Lidice, tak snad ji budou brzo hrati.[8] CO se toho Radia tyce, nestarejte se o to, stejne niceho nedocilite. Pana direktora Ocadlika[9] nikdy nepresvedcite, to je ta znama parta, co bojuje proti talichovi[10],tak co od nich muzete cekat. Azman[11] jetake mezi nimi, pravdepodobne jsem u nich take jeden z tech zradcu , kteri neco dokazali za hranicemi, to jest ze jsme se dle nich ulili, kdyz oni trpeli.Kazdy ma svuj nazor na veci, nekdo konkretni a nekdo mene intelligentni, ta parta je mezi temi druhymi, tak jim tento nazor, nechte a nedelejte si s tim starosti.To neni poprve, ze si nekdo myslel, ze mne vymaze z programu, kdyz o mne nebude mluvit.Zatim na to vsichni doplatitili a ted se jim to uz tezko podari.Jen je nechte, vsechno ma svuj cas, jednou si to i s nimi vyridim, ac nejsem presvedcen, ze to vubec stoji za to.Kdyz vam neco rekne takovy p. Sourek[12],ktrey dokazal celym svym zivotem svoji cenu tak to stoji zatisice takovych ocadliku.Mame vsichni dost vaznejsich starosti nez s obirati s timhle.Charlie[13] vas zdravi a pripise sama, ma hodne prace,a ted je saisona koncertu a navstev, tak si dovedete predstavit ze mnoho casu nezbude,pise casto domu, i ty baliky vezm u hodne casu

Jsem rad ze jste meli hezke svatky, vzpominali jsme.Fanousovi[14] pribalime s slehy, jen kdyby to tak dlouho netrvalo, psali v novinach ze se doprava o moc zlepsila. doufejme ze je tomu tak.Psal take p/S.[15] ze byl omne clanek ve svobodnych novinach od Berty Zenateho[16], cetli jste jej?Posilame take balik p. Honzlovi[17], dostal jsem jeho adresu, take jsem na neho casto vzpominal,co se snim stalo. Byl stale nemocen pred valkou a prece to preckal. Jsem rad to je jeden z mala lidi kteri opravdu za necim jdou. Take se mu hazely klacky pod nohy cely zivot, snad ted bude moci delat co chtel. Prikladame podobenku, myslim ze uz jsme jednu poslali. Tak jsem toho zase napsal , cekame netrpelive na zpravu, zdalidochazeji baliky, coz doufame ze uz konecne ano.napisu zase brzo. nechavam misto pro Charlie. Moc vas zdravim a vzpominam. Srdecne vas

                                                                                                                      24.1.46?

Ma chère Marienka

Je sais que j’ai beaucoup à m’excuser. Je ne vous écris assez, mais j’ai pas mal à faire, presque chaque soir il y a quelque chose à faire, nous sommes presque toujours dehors pour les concerts ou pour les diners ou bien alors nous avons quelqu’un chez nous, la vie de New York est bien fatiguante parfois. Les colis prennent aussi beaucoup de temps, je passe mon samedi et mon dimanche de libre à faire les paquets, pensez que [jusqu’]à maintenant, nous en avons envoyé déjà plus que 140 paquets, pour vous nous en sommes au 10^ième, je serai si contante de savoir que vous les avez reçu, car je sais combien ils vous sont nécessaires.

Je suis bien malheureuse à la pensée que notre retour est retardé. Il faut maintenant un tas de formalités, qui prendront Dieu sait combien de

temps, comme la vie est compliquée maintenant. Qui aurait [pu] penser que les choses tourneraient si mal, nous avions pensé à un autre avenir, que celui d’être toujours par voie et chemin, ici il nous faut chaque année démenager 2 fois, quand ce n’[est] pas plus, je voudrais retrouver un gentil appartement à Paris, pour vous, ce ne serait pas long, pour voyager et je pense que la vie reprendra assez vite. Pour les projets pour Prague Bohus vous a mis au courant, mais peut-être tout cela changera-t-il [quand] nous serons en Europe. Moi j’aimerais beaucoup mieux vivre là-bas, je ne suis pas heureuse d’être séparée des êtres qui me sont chers, je voudrais tant vous revoir aussi, ma chère Marienka, car je sais que votre vie n’a pas été toujours en rose, et que maintenant vous avez besoin de beaucoup de tendresse et d’affection, et un peu de joie.

Je suis sûre que l’avenir vous apportera tout cela bientôt, avant-hier nous étions au récital de Firkusny, il a eu un très grand succès et une très jolie salle, il a joué quelques pièces de Bohus en 1^ère audition, le public l’a rappelé 4 fois, maintenant il part pour le Canada et ensuite il fera un grand tour en Amérique Centrale et le Mexique, il a beaucoup de succès où il passe, il est souvent chez nous et c’est pour nous une grande joie, il viendra aussi en mai à Prague.

J’ai toujours de bonnes nouvelles de ma famille, Maman est aussi bien impatiente de nous revoir, elle se porte bien, Dieu merci, et j’espère qu’elle continuera jusqu’à notre retour.

Je vous demanderais encore, ma chère Marienka, d’écrire ce que vous avez besoin, je sais pour un parapluie, malheureusement ils ne sont pas très jolis et je dirais plutôt chers, mais enfin il faut cela que rien de tout, savez-vous qu’il n’y a rien de joli ici, les tissus ne sont pas beaux du tout, il y a juste le coton qui est bien, autrement tout [a] été importé d’Europe, nous avons à l’atelier des fleurs artificielles qui sont de toute beauté, elle sont faites en [†], cela fait plaisir de les voir et aussi de travailler avec les rubans de velours et les dentelles françaises, quelle différence avec celles d’ici. Vous me direz que pour l’instant il n’y en a pas, mais j’espère que bientôt nous reverrons tout cela, il faut bien vivre avec l’espoir, autrement la vie ne serait pas possible.

Je vais donc terminer pour ce soir, en souhaitant que ma lettre vous trouvera en bonne santé ainsi que Fanouš. Je vous embrasse de tout cœur. Votre Karlicka.

Excusez-moi pour les erreurs, je ne suis pas encore très accoutumée avec la machine à écrire.

Moje milá Marienko[18],

vím, dlužím Vám velikou omluvu. Nepíši Vám dostatečně, ale mám se co ohánět, takřka každý večer něco máme, skoro vždy jsme venku, na koncertě nebo na večeři anebo je na návštěvě někdo u nás, život v New Yorku je někdy docela únavný. Balíky také vezmou hodně času, volné soboty a neděle trávím tím, že připravuji balíčky, představte si, že až doposud jsme jich už poslali více než 140, pokud jde o Vás, jsme u desátého, byla bych tolik ráda, kdybych se dozvěděla, že jste je dostali, neboť vím, jak moc je potřebujete.

Jsem dost nešťastná z pomyšlení, že je náš návrat odložen. Je teď nutná hromada formalit, které budou trvat bůhví jak dlouho, jak je teď ten život složitý. Kdo by si byl pomyslel, že věci vezmou tak špatný obrat, pomýšleli jsme na jinou budoucnost, ne že budeme stále na cestách, každý rok se musíme stěhovat dvakrát, pokud ne vícekrát, chtěla bych se opět ocitnout v nějakém hezkém pařížském bytě, a pro Vás by to také nebyla dlouhá cesta, soudím, že život se docela rychle zase vrátí do normálního stavu. Pokud jde o plány s Prahou, Bohuš už Vás informoval, ale možná se to všechno změní, až budeme v Evropě. Já bych mnohem víc chtěla žít tam, nejsem ráda, když jsem odloučena od bytostí, které jsou mi drahé, a s Vámi bych se také tolik chtěla shledat, moje milá Marienko, protože vím, že Váš život rovněž nebyl vždycky růžový a že nyní potřebujete mnoho něhy a láskyplnosti a trochu radosti. Jsem si jista, že budoucnost Vám to vše brzy přinese.

Předevčírem jsme byli na recitálu Firkušného[19], měl velikánský úspěch a moc milé publikum, zahrál v premiéře také několik Bohušových kusů[20], publikum ho čtyřikrát vyvolalo, nyní odjíždí do Kanady a potom bude mít velké turné ve Střední Americe a v Mexiku, kde se jen vyskytne, tam sklízí velké úspěchy, často u nás bývá a pro nás je to velká radost, v květnu také přijede do Prahy.

Od rodiny mám stále dobré zprávy, maminka[21] se také nemůže dočkat, až nás opět uvidí, vede se jí díkybohu dobře a já doufám, že tomu tak bude až do našeho návratu.

Ještě bych Vás ráda požádala, moje milá Marienko, abyste mi napsala, co potřebujete, vím o deštníku, naneštěstí nejsou moc pěkné, a jsou poněkud dražší, řekla bych, ale raději aspoň něco než vůbec nic, kdybyste jen věděla, tady není nic pěkné, látky nejsou vůbec hezké, za něco stojí jenom bavlna, jinak všechno dovezli z Evropy, v dílně máme umělé květiny, které jsou překrásné, jsou z [?][22], člověka potěší, když je vidí a také když pracuje se sametovými stuhami a s francouzskými krajkami, jaký rozdíl v porovnání s těmi, co jsou odtud. Namítnete mi, že prozatím nejsou, ale já doufám, že to všechno brzy opět uvidíme, žít je třeba s nadějí, jinak by život ani nebyl možný. Budu dnes večer už končit, kéž Vás můj dopis zastihne v dobrém zdraví, Fanouše stejně tak. Z celého srdce Vás líbám. Vaše Karlička.

Odpusťte ty chyby, ještě jsem si moc nezvykla na psací stroj.

[1] Po druhé světové válce v letech 1945 a 1946 proběhla vlna masivních dělnických stávek, největších v dějinách Spojených států, do kterých se zapojilo celkem 4,3 milionu lidí (https://en.wikipedia.org/wiki/Strike_wave_of_1945%E2%80%9346).

[2] Jan Zrzavý (1890-1977), český výtvarník a přítel BM.

[3] V září 1945 BM obdržel telegram od Václava Holzknechta (1904-1988), tehdejšího ředitele pražské konzervatoře, s nabídkou profesorského místa, na který okamžitě souhlasně reagoval s dotazy na další podrobnosti, které Holzknecht předal ministerstvu školství a osvěty pod vedením Zdeňka Nejedlého. Z tohoto úřadu však již další nabídka ani oficiální pozvání, na které BM netrpělivě čekal, nepřišlo. Problémy souvisí patrně také s restrukturalizací konzervatoře a vytvořením nové Akademie múzických umění v Praze (Mihule 2002, s. 374).

[4] Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním. V předválečné době byly tantiémy na základě skladatelových dispozic alespoň částečně propláceny jeho příbuzným v Poličce. Později byly všechny skladatelovy příjmy blokovány a nyní již nepočítá s jejich vyplacením.

[5] Karel Šebánek (1903-1980), nakladatel, blízký spolupracovník a přítel BM. Mezi lety 1946-1949 byl ředitel hudebního nakladatelství Melantrich.

[6] BM měl původně v plánu odcestovat v únoru 1946 do Paříže a potom domů. Posléze odjezd odložil na květen, ale ani toto přání nebylo naplněno.

[7] Karel Šebánek (1903-1980), nakladatel, blízký spolupracovník a přítel BM.

[8] Památník Lidicím, H 296, byl hrán v Praze 14. 3. 1946. Českou filharmonii řídil Rafael Kubelík (1914-1996) (Halbreich 2007, s. 259).

[9] Mirko Očadlík (1904-1964), český muzikolog a hudební kritik, 1945-1950 programový ředitel Československého rozhlasu.

[10] Václav Talich (1883-1961), český dirigent a přítel BM. Talich byl po skončení druhé světové války obviněn z kolaborace s nacisty a na více než měsíc uvězněn. Přestože byl v roce 1946 očištěn, jeho návrat do hudebního života v ČSR byl poté velmi obtížný a nikdy se mu již zcela nepodařil. V „Talichově aféře“ stál BM jednoznačně na straně svého přítele a v důsledku začal být skeptický k poválečnému vývoji politické situace v Československu.

[11] Emil Axman (1887-1949), český hudební skladatel a folklorista.

[12] Otakar Šourek (1883-1956), český muzikolog a hudební kritik.

[13] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.

[14] František Martinů (1880-1958), bratr BM.

[15] Pravděpodobně Karel Šebánek.

[16] Berty Ženatý (1889-1981), český spisovatel a novinář žijící v USA.

[17] Jindřich Honzl (1894-1953), český režisér, divadelní teoretik a kritik.

[18] Marie Martinů (1882-1959), sestra BM.

[19] Rudolf Firkušný (1912-1994), český klavírista a přítel BM.

[20] Etudy a polky, H 308, měly premiéru 18. 1. 1946 v Carnegie Hall v New Yorku (Halbreich 2007, s. 419).

[21] Amicie Quennehen (1866-1948), matka Charlotte Martinů.

[22] Špatně čitelné.