[1] Pravděpodobně Čestmír Puc, český podnikatel žijící v Paříži (srov. PBM Kr 321).
[2] Karel Šebánek (1903-1980), nakladatel, blízký spolupracovník a přítel BM.
[3] Patrně ohledně autorských práv a nové smlouvy s vydavatelstvím (srov. dopis BM Šebánkovi ze dne 25. 12. 1945, PBM Kkš 925).
[4] V září 1945 BM obdržel telegram od Václava Holzknechta (1904-1988), tehdejšího ředitele pražské konzervatoře, s nabídkou profesorského místa, na který okamžitě souhlasně reagoval s dotazy na další podrobnosti, které Holzknecht předal ministerstvu školství a osvěty pod vedením Zdeňka Nejedlého. Z tohoto úřadu však již další nabídka ani oficiální pozvání, na které BM netrpělivě čekal, nepřišlo (Mihule 2002, s. 374).
[5] Jan Masaryk (1886-1948), československý diplomat a politik, ministr zahraničí.
[6] Jedná se pravděpodobně o životopisnou stať „1938 – 1945“ otištěnou v časopise Tempo, č. 2 a 3, 1945, s. 52-60 (Šafránek (ed.), BM: Domov, hudba a svět 1966, s. 330-344).
[7] Stanislav Novák (1890-1945), český houslista a přítel BM. Vzpomínkový text napsaný v říjnu 1945 a nazvaný „Stáňa“ nebyl publikován a zůstal v rukopise (Šafránek (ed.), BM: Domov, hudba a svět 1966, s. 312-316).
[8] Symfonie č. 1, H 289, byla hrána v Ženevě 28. 2. 1945. Orchestre de la Suisse Romande řídil Ernest Ansermet (1883-1969) (Halbreich 2007, s. 231).
[9] John Barbirolli (1899-1970), britský dirigent a violoncellista.
[10] Ernest Ansermet (1883-1969), švýcarský dirigent.
[11] Adrian Boult (1889-1983), anglický dirigent.
[12] Symfonie č. 2, H 295, byla hrána v Paříži 25. 10. 1945. Orchestre National řídil Manuel Rosenthal (1904-2003) (Halbreich 2007, s. 233).
[13] Symfonie č. 2, H 295, byla hrána v Ženevě v prosinci 1945. Orchestre de la Suisse Romande řídil Ernest Ansermet (1883-1969) (Halbreich 2007, s. 233).
[14] Symfonie č. 2, H 295, byla hrána v Bruselu 5.1.1946. Orchestre National de Belgique řídil Ernest Ansermet (1883-1969) (Halbreich 2007, s. 233-234).
[15] Dvojkoncert pro dva smyčcové orchestry, klavír a tympány, H 271, měl premiéru již 9. 2. 1940 v Basileji. Basler Kammerorchester řídil Paul Sacher (1906-1999). Posléze byl hrán také 6. 2. 1941 v Ženevě, Orchestre de la Suisse Romande řídil Ernest Ansermet (1883-1969) (Halbreich 2007, s. 275).
[16] Paul Sacher (1906-1999), švýcarský dirigent, mecenáš a přítel BM.
[17] Dvojkoncert pro dva smyčcové orchestry, klavír a tympány, H 271, byl hrán v Paříži až 23.2.1946. Orchestre de Société des Concerts du Conservatoire řídil Paul Sacher (1906-1999) (Halbreich 2007, s. 276).
[18] Patrně Jan Masaryk (1886-1948), československý diplomat a politik, ministr zahraničí.
[19] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.
[20] Amicie Quennehen (1866-1948), matka Charlotte Martinů.
[21] BM naráží patrně na měnovou reformu v ČSR z 1. 11. 1945, která měla za úkol nahradit různorodé měny z období protektorátu a Slovenského štátu novými jednotnými státovkami a mincemi.
[22] V květnu 1946 navštívil BM spolu s Frankem Rybkou Montreal. Frank Rybka (1895-1970), český skladatel, violoncellista a varhaník žijící v USA, přítel BM.
[23] Samuel Dushkin (1891-1976), americký houslista, skladatel a pedagog.
[24] Původně Koncertantní suita pro housle a orchestr, H 276 I, z roku 1939. Tuto skladbu BM pro Dushkina celou revidoval, a to až do února 1944. Vznikla tak Koncertantní suita pro housle a orchestr, H 276 II, premiéra proběhla 28. 12. 1945 v Saint Louis, St. Louis Symphony Orchestra dirigoval Vladimir Golschmann (1893-1972) (Halbreich 2007, s. 305-306).
|