[New York] 2i. pros. 1945.[1]

Drazi,

Tak už jsme zase před vánocemi, doufáme že jsou to už posledni v Americe.Už to budou páte vánoce, tak to utiká.kdo by si to byl mohl představit, v roce 41.,když jsme utikali z Francie, že to bude pro tolik let?[2] Budeme vzpominat na Stědry Večer,co asi děláte?Dnes napadl snih, tak to vypadá aspoň jako o vánocich.Zde je mnoho chřipky,a já jsem také dostal pěknou rýmu, tak jsem musel zůstat doma,a nemohli jsme jeti do Washingtonu, včera napremieru[3],škoda,všichni tam na nás čekali,na legaci,i v koncertě,co se dá dělat, zdravi je přednějši.dnes už jsem zase v pořadku, jen musim zůstat par dni v bytě a nechodit ven.Premiera houslové sonaty dopadla moc dobře.[4] Bylo to krásně provedeno, velký uspěch i kritiky jsou báječné.Teď budu miti chvíli klid, až do 7. ledna, kdy přijede Bostonský orchestr, s 3.ti symfonií.[5]Tento týden jsme nemohli poslati balik, byl takový nával na poštách, to vite před vánoci, lidi ještě posilaji baliky vojákum do Pacifiku i do Evropy.pošleme přistí týden. Taky už bude možno posilati baliky do 11. liber, tak tam se už něcha něco složit, jen abyste je v pořádku dostávali. Ve Francii se hodně věci z baliku ztrácelo. hlavně ze začátku.Také dostanete baliček z Danska, od jedné z našich přátel. Uz bych opravdu měl rád od vás zpravu, ze něco došlo, trochu vam to prilepši, a ulehči živobyti.To vite ze bychom vam chtěli poslat co nejvice a tak alespon co se da poslat,a to nejnutnějsi, abyste aspon něco meli. Poslali jsme taky p/ Smidovi[6], napsal jsem architekt smid, to snad staci? Prave ted jsem mel moc milou navstěvu z Pariže, jeden moc dobrý znamy[7], a byl uz take v Praze, a tak jsem se dozvadel mnoho veči/zajimavych i pro mne samotneho i pro budoucnost, bylo to prekvapeni, to vite, kdyz nekdo prijede z Evropy.Take mi uplne schvalil muj plan, počkati ješte zde a neztraceti co jsem zde dobyl,že to bude nam všem jenom k prospěchu.[8] Zpravy i z Francie jsou stale špatné, hlavně z Pariže ,co se tyce jidla a vsěho, a u nás to bude asi stejne, vsechno je zničeno, a musi se a začinat docela od začatku.Zda se ze všichni lidi by chtěli se dostát sem.Pro mne je duležite,abych se sem mohl vratit, coz je težké, jakmile se odsud odjede.Tak to musim miti dobre pripraveno.Dostal jsem dopis od p. Popelky[9], o mych narozeninach v Poličce.[10] Řika ze to nešlo jak si/to představoval, ale ze doufá, že se mu to podaři později, snad v lednu. Take písě ze maminka napsala nějake vzpominky z mého dětsvi[11], to se moc těšim , děla mi to opravdu velkou radost ze se v Poličce našel takovy zajem, odepisu mu brzo.Nemáte žadne zpravy od p. Šebanka?[12]Co dela? Z Prahy mi dohromady nikdo nepise, jen kdyz neco potrebuji, rikalo se ze sem prijede P masaryk[13], ale vratil se z Londyna zase zpet.do Prahy. Charlie[14] se omlouvá, ze nic nepřipisuje, ma hodně práce a napiše zase priště pár řádku. Je hodně zklamana ze se nas odjezd odložil, to vite těšila se už tolik na domov, na maminku.[15]Ještě že od nich máme poměrně dost dobré zprávy, nevede se jimšpatně, maji na venkově přece aspon to nejnutnějši, vyjma šatů a bot,ale aspon k jidlu něco maji. V Praze bude 2.symfonie myslim 8.nebo 18; ledna[16], snad pujde přes Radio, že ji uslysite.Slysel jsem take ze p. Masaryk mluvil o nas v Americe moc pěkně na Radiu.co jsme zde udelali za dobrou propagandu.P. Sacher[17] nam psal take abychom odjezd odložili/na později a zve nás na par tydnu do Svýcarska[18], az přijedeme, moc se na nas všichni tesi. To uz asi vite, ze bez pomoci P. Sachera bychom se byli tezko dostali z Francie, v roce 1941.To nebyly naše úřady co nam ½pomohli. Prejeme vam všechno nejlepši v Novém Roce, hlavně abychom se všichni ve zdravi sešli, a aby se uz vše urovnalo abychom mohli klidneji žiti, už jsme toho meli všichni myslim dost pro jeden zivot. Take doufame, ze ted stěmi baličky vam trochu pomužeme,az do té doby kdy bude zase vse v pořádku, coz, jak se zda nebude tak brzo. Mnoho a srdecne vas vsechny pozdravujeme a tesime se na zpravy od vas a z domova.Nesnažte se nic popohánět v Praze![19]

Zdra vime Váš Bohouš a Charlie.

[1] 21. 12. 1945

[2] Manželé Martinů uprchli z Paříže v červnu 1940 před postupující německou armádou, do New Yorku přicestovali 31. 3. 1941 přes Aix-en-Provence, Marseille a Lisabon.

[3] Scherzo pro orchestr Thunderbolt P-47, H 309, mělo premiéru ve středu 19. 12. 1945 ve Washingtonu. National Symphony Orchestra řídil Hans Kindler (1892-1949) (Halbreich 2007, s. 260).

[4] Sonáta pro housle a klavír č. 3, H 303, premiéra proběhla v Carnegie Hall v New Yorku v úterý 18. 12. 1945, na housle hrál původem kubánský houslista Angel Reyes (1919-1988) a na klavír Artur Balsam (1906-1994). (Databáze pramenů IBM, http://database.martinu.cz/works/public_view/225; Halbreich 2007, s. 337 však uvádí datum 17. 12. 1945).

[5] Symfonie č. 3, H 299 měla premiéru 12. 10. 1945 v Bostonu, Boston Symphony Orchestra řídil Sergej Alexandrovič Kusevickij (1874-1951) (Halbreich 2007, s. 235).

[6] Bohuslav Šmíd (1895-1982), architekt z Poličky a přítel BM.

[7] Pravděpodobně Čestmír Puc, český podnikatel žijící v Paříži (srov. PBM Kr 321).

[8] BM přemýšlí o brzkém návratu domů. Toto přání ale nebylo naplněno.

[9] František Popelka (1908-1989), poličský rodák, profesí účetní, všestranný kulturní pracovník.

[10] Dne 8. 12. 1945, tedy v den 55. narozenin BM, byla v poličském muzeu slavnostně otevřena první samostatná expozice o životě a díle skladatele (Jirglová 2013, s. 100).

[11] Karolina Martinů (1855-1944), matka BM. Její vzpomínka vyšla poprvé v týdeníku Náš zpravodaj, 27. 4. 1946. Viz také Zouhar, Zdeněk (ed.). Bohuslav Martinů: Sborník vzpomínek a studií. Brno: Krajské nakladatelství, 1957, s. 15-18.

[12] Karel Šebánek (1903-1980), nakladatel, blízký spolupracovník a přítel BM.

[13] Jan Masaryk (1886-1948), československý diplomat a politik, ministr zahraničí.

[14] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.

[15] Amicie Quennehen (1866-1948), matka Charlotte Martinů.

[16] Symfonie č. 2, H 295, byla hrána v Praze až 7. 2. 1946. Českou filharmonii řídil Rafael Kubelík (1914-1996) (Halbreich 2007, s. 234).

[17] Paul Sacher (1906-1999), švýcarský dirigent, mecenáš a přítel BM.

[18] V sídle manželů Sacherových v Schönenbergu u Basileje pobývali manželé Martinů až od 26. 8. do 5. 9. 1948.

[19] Míněno na pražské konzervatoři. V září 1945 BM obdržel telegram od Václava Holzknechta (1904-1988), tehdejšího ředitele pražské konzervatoře, s nabídkou profesorského místa, na který okamžitě souhlasně reagoval s dotazy na další podrobnosti, které Holzknecht předal ministerstvu školství a osvěty pod vedením Zdeňka Nejedlého. Z tohoto úřadu však již další nabídka ani oficiální pozvání, na které BM netrpělivě čekal, nepřišlo (Mihule 2002, s. 374).