[1] Francouzsky „obecně“.
[2] Anglicky „zřejmé“.
[3] V libretu první verze opery Řecké pašije je postava vypravěče, komentátora.
[4] Maximální stopáž gramofonových desek byla nejprve čtyři minuty. Po vzniku dlouhohrajících desek (LP) se čas navýšil na 30 minut pro jednu stranu desky.
[5] Martinů popisuje úpravy, které prováděl v druhé (tzv. „curyšské“) verzi opery Řecké pašije, H 372 II, na níž pracoval od února 1958 do 15. ledna 1959. Text díla je oproti původní verzi z roku 1957 zkrácen, chybí zde také některé menší role.
[6] Přestože o románech spisovatele Nikose Kazantzakise psal Miloši Šafránkovi od listopadu 1954, jejich první setkání popisuje až v tomto dopise.
[7] Libreto vytvořil podle románu Nikose Kazantzakise Kristus znovu ukřižovaný.
[8] Martinů má na mysli Carla Goldoniho, jehož La locandeira je východiskem libreta opery Mirandolina, H 346, kterou Martinů komponoval od 15. prosince 1953 do 1. července 1954 (srov. Halbreich, 2007, s. 179). Georges Neveux byl autorem děl, podle kterých Martinů vytvořil libreta svých oper: Julietta, H 253, Žaloba proti neznaménu, H 344, a Ariadna, H 370. Text Georgese Neveuxe je také mottem třetí z orchestrálních Parabol, H 367.
[9] Jonathan Griffin je autorem anglického překladu Kazantzakisova románu Kristus znovu ukřižovaný.
[10] Anglicky „velmi stydlivý“.
[11] Jak dodává Jaroslav Mihule: „Zavěrečné čtvrté jednaní je katastrofou dramatu. Lenio se vdává a jako textu svatební písně použil Martinů biblického obrazu (Píseň Šalamounova 2:3). Bible je ostatně použito v Řeckých pašijích na několika místech (Matouš 25. kap., Kazatel 3:8 aj.).“ (srov. Mihule, 2002, s. 532).
[12] Nikos Kazantzakis se v roce 1957 účastnil na MFF v Cannes uvedení filmu režiséra Julese Dassina Celui qui doit mourir, jehož předlohou byl Kazantzakisův román Kristus znovu ukřižovaný.
[13] Pravděpodobně má na mysli spisovatele a průkopníka ruské science fiction literatury Alexandra Romanoviče Beljajeva (1884–1942).
[14] Anglicky „mimochodem“.
[15] Má na mysli autora anglického překladu Kazantzakisova románu Kristus znovu ukřižovaný Jonathana Griffina. Šafránek ve své vzpomínkové knize k tomuto autorovi dodává, že to byl anglický básník a překladatel děl Kazantzakisových a Šafránkův věrný davný přítel (Šafránek, 2006, s. 124). Dále také uvádí jméno J. Griffina v souvislosti s událostmi roku 1938: „Do našeho bytu ve Zvonické se nastěhovali manželé Griffinovi, Joan a Jonathan. Vysílali krátkovlnným rozhlasem do Londýna zprávy speciálně určené parlamentní opozici Chamberlainovy vlády“ (srov. Šafránek, 2006, s. 266).
[16] V závěrečné scéně první verze sní kněz Fotis o žlutém ptáčku („tiny
little yellow bird“), kterého, jak říká komentátor, od dětsví pronásleduje.
[17] Zatímco v první verzi závěrečné verze vyzývá kněz Fotis k modlitbě za zemřelého Manolia, ve druhé verzi zpívá rovněž: „My sons and daughters, strengthen your hearts. Be not afraid, be of good courage! Forward! The march begins again.“
[18] Martinů opět popisuje úpravy, které prováděl v druhé (tzv. „curyšské“) verzi opery Řecké pašije, H 372 II, na níž pracoval od února 1958 do 15. ledna 1959.
[19] Do Basileje přiletěl dříve, než původně plánoval, neboť 14. listopadu 1958 se zde podrobil operaci žaludku. V nemocnici zůstal do 24. listopadu 1958 a poté se zotavoval na Schönenbergu u manželů Sacherových (srov. Mihule, 2002, s. 594).
[20] Jedná se o publikaci Arnolda Hausera Philosophie der Kunstgeschichte (The Philosophy of Art History) z roku 1958.
[21] Martinů již v předchozích dopisech zmiňoval veselohru Zlý jelen Václava Klimenta Klicpery (srov. CBM, PBM Kmš 871 ze dne 13. dubna 1958).
[22] Text Eposu o Gilgamešovi, H 351, vytvořil Martinů sám podle anglické verze Reginalda Campbella Thompsona. Autograf je uložen v Paul Sacher Stiftung v Basileji (srov. Březina 2014, s. 264; Halbreich, 2007, s. 454).
[23] Poděkování za vyjádření soustrasti k úmrtí bratra Františka, který zemřel 23. září 1958.
[24] Patrně má na mysli Karla Nováka, a nikoli Karla Šebánka, vzhledem ke vzájemným vztahům s M. Šafránkem.
|