Základní informace
Typ korespondence Dopis
OdesílatelMartinů, Bohuslav
Odesílatel (korporace)
Lokace odesláníNice
Poznámka k lokaci odeslání[Nice]
Datum odeslání15.10.1958
PříjemceŠafránek, Miloš
Příjemce (korporace)
Lokace přijetí
JazykČeština
Původ, datum získáníCBM
Předchozí vlastník
Současný vlastníkCentrum Bohuslava Martinů v Poličce
Signatura současného vlastníka
Stará signatura v IBM2000/PBM Kmš 883
Signatura v IBMŠafM 1958-10-15
Obsah a fyzický popis
Stručný obsahV opeře se má vše vidět na scéně; spirituální obsah Pašijí se tomu vzpíral spolu s nutností stáhnout vše do dvou hodin; proto komentátor a množství recitativů; současně nutnost vyhradit jednomu dějství 30 minut; původně měl na mysli jiný Kazantzakisův román; strávil na libretu více než rok a několikrát je měnil a měnil je i poté, co byla opera v partituře; závislost na anglickém textu; nechtěl doplňovat svá slova; došel k dlouhým recitativům a krátkým řešením jednotlivých scén; pro svatbu užil text z Písně písní, pro závěr "musí" užít text z bible; konečně vyškrtl recitativy a vysvětlující místa; přesun z dramatu k dramatickému lyrismu; film neviděl, předběžné "studium" mu moc platné nebylo; konec opery je velký problém a není si dosud jist; "je dost možné, že celý sujet je pro mne moc velký"; úloha podvědomí a "lenosti " v tvůrčí práci; řešení nacházel, když se "odpoutal", proto se mu v Paříži pracovalo tak lehce; dnešní atmosféra nepřeje tvůrčím duchům; do Basileje asi nyní nepojedou, až v prosinci; s Klicperou se asi nedá moc dělat; v Gilgameši hledal asi potvrzení toho, že některé myšlenky jsou "asi věčné" v době naplatnosti myšlenek, jež si osvojili; vklad MŠ do vnitřního světa bratra Františka by ho zajímal; byl už od mládí mrzutý a do sebe uzavřený; nikdy nevěřil v uplatnění BM a bylo to asi pro něj překvapení; rád by dostal dopis od Karla /Nováka/, on mu vždy dodá konkrétní zprávy; z dopisu "z domu" je dosti zmatený.
Diplomatický přepis dopisu

[Nice] Oct. 15;58

 

Mily Milosi :

Vidim ze te ty Greek Passion intruguji a ponevadz jsi autobiografer mas pravo vedet nektere detaily o tom proc dilo menim, tak zde je mas. V prvni rade Opera (en general[1]) nema nic „vysvetlovat“, vsechno se ma videt v akci na scene, obvious[2]. Ted v Pasijich tento system bylo tezko uzit vzhledem k spirituelnimu obsahu, ktery musi byti nejak a jasne vysvetlen ze bylo nutno tento obsahly roman stahnout do dvou hodin opery; To se ovsem nemohlo udelati bez “vysvetleni, nasledek toho uziti vykladace comtator [commentator][3] (slozka mne od zacatku nemila°) a jinych vysvetlovacich oka­mziku. Na techto mistech ovsem hudba musi ustoupit do pozadi; nasledek toho mnozstvi recitativu atd. Pri tom je jedna vec zajimava a sice ze je nutno pracovati s hodinkami v ruce aby dilo nedostal nemozne proporce. Toto mereni casu je ted skoro obvykle pro disky take aby se vse dostalo na jednu plotnu[4]. Rozmarit 30 minut jednoho jednani aby tam vse bylo co je nutne je vec obtizna. Cim jsem starsi tim se stavam opatrnejsi pro mnoho veci, pro uziti nastroju, aby nekryli zpevaka, hlavne v mistech kde se “vysvetluje” a kde tedy slovo je dulezite pro srozumeni. Ted tato historie casoveho mereni vnasi sebou neco mechanickeho, to jest srazi celou inspiraci, kdyz uz tohoto terminu musim uziti; meni vlastne cely obraz, misto abych se rozezpival hodinky to jest cas mne nuti byti pozorny.[5]

Musim se priznat ze kdyz jsem sel poprve navstivit Ka­zan, nemel jsem v umyslu mu nabidnouti tento roman, o nemz jsem vedel ze bude tezko srazit srozumitelne do ope­ry[6]. Myslel jsem ze ma jiny roman; on mel ale nebylo to prelozene a tak jsme se rozhodli pro Pasije.[7] Vis ze jsem na librettu stravil vice nez rok, ze jsem jej nekolikrat zmeni a zmenil i ted kdyz uz opera byla v par­titure. Ja obycejne nemam definitivne pripravene libretto nybrz vybiram z knihy (romanu, divadla) to co se prave hodi (v Goldoni, George[8] a td.). Kdybych Pasije byl psal na cesky text mohl jsem zmenit dle potreby cele fraze, zkratit, vyjadrit jinak, ale protoze jsem pracoval s tim Griffitovym prekladem, musel jsem vse vzit tak jak to je v romanu;[9] Mnohe partie jsou v romanu jen popsane bez mluveneho textu, jak svatba a cely ten zaver, a je tezko doplnovat Kazana, ja mam vzdy nesmirny respekt k autoru a jsem very shy[10] doplnovat moje slova. Tak to mas v kostce urcity part tech obtizi. Tedy cela ta prvni verse se vzdalovala hudby abych docilil aby bylo hercum rozumeti. V Juliette mi to vyslo bez premysleni, byla to poesie, kdezto zde jsem na­razil na napredvidane [nepředvídané] prekazky; Ve snaze shrnout dej jsem ovsem dosel k tem dlouhym recitativum a ke kratkym resenim jednotlivych scen, To vse bylo ovsem velky handycap. Co se textu tyce musel jsem pro svatbu uzit z Pisne pisni, to je jediny text ktery se hodi ku Kazan, a pro zaver musim uzit zase z Bible, to Requiem, sam bych se neodvazil se svym vlastnim textem.[11] Tak tedy resultat je ze jsem vyskrtnul ty recita­tivy a vsechna mista kde se dej vysvetlovanim zastavi a zapomnel jsem meriti casove jednani. Pri tom vsem je cela opera jeste myslim nabita ale s tim uz se neda nic delat, schema je prilis siroke, delal jsem co jsem mohl.

Ze se cela vec presunula z dramatu na dramaticky lyrism je zrejme a to je ovsem daleko vice v me povaze, to jest vytezit ten velky lidsky lyrism v Kazanove poesii, to snad se mi podarilo. Tak to jsou transporty s divadlem, kde to casove i scenicky nutno drzet pohromade. Ten film jsem bohuzel nevidel, prosel zde kdyz jsme by­li v Balu a pak zmizel z repertoiru, Kazan mi psal ze byl sam velmi dojat, videl to v Cannes[12] ale slysel jsem ze film zmenil moc cely roman, hlavne Katerinu. Toho Beliaev neznam, ac bych rad, nikde jsem to nevidel, kde jsi to objevil? Ostatne ti mohu ricii ze to cele “STUDIUM” predbezne mi moc platne nebylo a tak by mi asi ani ten Beliaev nebyl pomohl.[13] Ono se to nedalo delat a ta anglicina rozhodne odvadela moji pozornost jinam; By the way[14]: kdo je to ten Griffith? Rikal jsi ze to nas copain;?[15] Ten text se zlutym ptakem jsem musel a nerad vynechat,[16] pro Arii uzivam ty ctyri posled­ni verse a ani to jeste nevim, az k tomu dojdu[17]. ten konec je velky problem o nemz si nejsem dosud jisty; v cele opere budou jiste diskrepance kterym se nebylo mozno vyhnout. Ovsem dalo se to delat jako drama s podlozenou hudbou (to jest film) ale to mne nelakalo. Je dost mozne ze cely sujet je pro mne moc velky a z toho je snad to moje vahani. Opera bude trvat dve hodiny bez pauz, mozna dele mozna mene, to nevim, casove se takova distance da tezko presne urcit a i ted si nejsem jist mnoha veci; Amen.[18]

 

Ted kdyz jsem pri tech informacich a protoze te zajima tvurci proces tak ti vyzradim svuj nazor na to. Ja myslim ze ume­lec pracuje nejlepe kdyz nedela nic, to jest kdyz ma moznost se rozptylit a zapomenout na praci, tedy nechat za sebe pracovat to zahadnz [záhadné] podve­domi(?) a neforcirovat svoje myslenky; Ku pr: kdyz jsem v Parizi si sedl do kavarny a dival se okolo sebe aniz bych premyslel o sve komposici, ten cas lenosti byl drahoceny nebot mi dal odpocinek mysli; Stalo se casto ze mne nejaka hudebni idea pronasledovala usilovne a se vnucovala i ve spani, zkratka ze jsem to v mysli mel vse hotove a musim rici ze jsem techto idei nakonec uzil velmi zridka. Na druhe strane kdyz jsem se odpoutal to jest jaksi vzdalil usilovnemu premysleni nasel jsem bez obtizi to co jsem hledal. Proto se mi v Parizi tak lehce pracovalo a ovsem ovzdusi k tomu tez prispivalo a byli jsme mladsi to jest plni illusi; ktere ponenahlu vyprchaly, jak sam vis aktuelni atmosfera neni zrovna pro tvurci duchy a proto je jich tak malo, take se po nich malo lidi pta a je potrebuje; To je ostatne taky jeden z duvodu proc se tak couram s Pasijema.

Do Baselu ted asi nepojedem az v prosinci;[19] Noty od Eschiga jsem dosud nedostal; Titul Hauserovy knihy je das Filosifie des? Arthistory.[20] S Klicperou se asi moc delat neda;[21] Nevis kdo je to Marion Harty? To vysilani Gilgameshe z Turina jsme nechytli a tak nevim ani zdali to hrali. Co se materialu tyce toho uz mas k omu [tomu] dost, jak vis hledal potvrzeni ze nektere myslenky nestarnou a jsou asi vecne, proto jsem az ku Gilgamesh a prave dnes kdy se zda ze vse to co jsme v zivote videli a se naucili nema uz zadnou platnost, ha. Jak to mohu vypsat jak jsem zachazel s angl. textem? Nemas tam partituru?[22] Dekuji ti za soustrast, Fanous se vyhnul asi velmi bolestne smrti.[23] To co mi pises ze jsi nahlednul do jeho vnitrniho zivota mne zajima, co se tyce mrzutosti to on byl uz od mladi mrzuty a do sebe uzavreny ja myslim ze on z nasi rodiny nejvice doplatil na zmenu dvou generaci v tech letech; Co se mne tyce, on nikdy neveril ze se nekam vubec dostanu a to bylo asi jedno z jeho nejvetsich prekvapeni; Jako je moje ze ja ktery nikdy nevedel jak si vydelat sam na zivot, jsem ted mohl ve stari podporovat celou rodinu. Prekvapeni.

Dopis od Karla dosud nedosel ale uvidisli jej pozadej ho aby mi napsal, on vzdy mi doda konkretni zpravy a ja jsem z dopisu z domu dost zmateny.[24]

Tak ted mas o cem premyslet; Zdar tvoji praci a hodne zdravi k tomu.

Saluto.

Bohouš

 

Věcné poznámky k DP

[1]      Francouzsky „obecně“.

 

[2]      Anglicky „zřejmé“.

 

[3]      V libretu první verze opery Řecké pašije je postava vypravěče, komen­tátora.

 

[4]      Maximální stopáž gramofonových desek byla nejprve čtyři minuty. Po vzniku dlouhohrajících desek (LP) se čas navýšil na 30 minut pro jednu stranu desky.

 

[5]      Martinů popisuje úpravy, které prováděl v druhé (tzv. „curyšské“) verzi opery Řecké pašije, H 372 II, na níž pracoval od února 1958 do 15. ledna 1959. Text díla je oproti původní verzi z roku 1957 zkrácen, chybí zde také některé menší role.

 

[6]      Přestože o románech spisovatele Nikose Kazantzakise psal Miloši Šaf­ránkovi od listopadu 1954, jejich první setkání popisuje až v tomto dopise.

 

[7]      Libreto vytvořil podle románu Nikose Kazantzakise Kristus znovu ukřižovaný.

 

[8]      Martinů má na mysli Carla Goldoniho, jehož La locandeira je vý­chodiskem libreta opery Mirandolina, H 346, kterou Martinů kom­ponoval od 15. prosince 1953 do 1. července 1954 (srov. Halbreich, 2007, s. 179). Georges Neveux byl autorem děl, podle kterých Mar­tinů vytvořil libreta svých oper: Julietta, H 253, Žaloba proti ne­znaménu, H 344, a Ariadna, H 370. Text Georgese Neveuxe je také mottem třetí z orchestrálních Parabol, H 367.

 

[9]      Jonathan Griffin je autorem anglického překladu Kazantzakisova románu Kristus znovu ukřižovaný.

 

[10]    Anglicky „velmi stydlivý“.

 

[11]    Jak dodává Jaroslav Mihule: „Zavěrečné čtvrté jednaní je katastrofou dramatu. Lenio se vdává a jako textu svatební písně použil Martinů biblického obrazu (Píseň Šalamounova 2:3). Bible je ostatně použito v Řeckých pašijích na několika místech (Matouš 25. kap., Kazatel 3:8 aj.).“ (srov. Mihule, 2002, s. 532).

 

[12]    Nikos Kazantzakis se v roce 1957 účastnil na MFF v Cannes uvedení filmu režiséra Julese Dassina Celui qui doit mourir, jehož předlohou byl Kazantzakisův román Kristus znovu ukřižovaný.

 

[13]    Pravděpodobně má na mysli spisovatele a průkopníka ruské science fiction literatury Alexandra Romanoviče Beljajeva (1884–1942).

 

[14]    Anglicky „mimochodem“.

 

[15]    Má na mysli autora anglického překladu Kazantzakisova románu Kris­tus znovu ukřižovaný Jonathana Griffina. Šafránek ve své vzpo­mínkové knize k tomuto autorovi dodává, že to byl anglický básník a překladatel děl Kazantzakisových a Šafránkův věrný davný pří­tel (Šafránek, 2006, s. 124). Dále také uvádí jméno J. Griffina v sou­vislosti s událostmi roku 1938: „Do našeho bytu ve Zvonické se nastěhovali manželé Griffinovi, Joan a Jonathan. Vysílali krátko­vlnným rozhlasem do Londýna zprávy speciálně určené parlamentní opozici Chamberlainovy vlády“ (srov. Šafránek, 2006, s. 266).

 

[16]    V závěrečné scéně první verze sní kněz Fotis o žlutém ptáčku („tiny
little yellow bird“
), kterého, jak říká komentátor, od dětsví pro­nás­leduje.

 

[17]    Zatímco v první verzi závěrečné verze vyzývá kněz Fotis k modlitbě za zemřelého Manolia, ve druhé verzi zpívá rovněž: „My sons and daughters, strengthen your hearts. Be not afraid, be of good courage! Forward! The march begins again.“

 

[18]    Martinů opět popisuje úpravy, které prováděl v druhé (tzv. „curyšské“) ver­zi opery Řecké pašije, H 372 II, na níž pracoval od února 1958 do 15. ledna 1959.

 

[19]    Do Basileje přiletěl dříve, než původně plánoval, neboť 14. listopadu 1958 se zde podrobil operaci žaludku. V nemocnici zůstal do 24. listo­padu 1958 a poté se zotavoval na Schönenbergu u manželů Sa­che­rových (srov. Mihule, 2002, s. 594).

 

[20]    Jedná se o publikaci Arnolda Hausera Philosophie der Kunst­ge­schichte (The Philosophy of Art History) z roku 1958.

 

[21]    Martinů již v předchozích dopisech zmiňoval veselohru Zlý jelen Vác­lava Klimenta Klicpery (srov. CBM, PBM Kmš 871 ze dne 13. dubna 1958).

 

[22]    Text Eposu o Gilgamešovi, H 351, vytvořil Martinů sám podle anglic­ké verze Reginalda Campbella Thompsona. Autograf je uložen v Paul Sacher Stiftung v Basileji (srov. Březina 2014, s. 264; Halbreich, 2007, s. 454).

 

[23]    Poděkování za vyjádření soustrasti k úmrtí bratra Františka, který zemřel 23. září 1958.

 

[24]    Patrně má na mysli Karla Nováka, a nikoli Karla Šebánka, vzhledem ke vzájemným vztahům s M. Šafránkem.

 

Total number of leaves1
Počet popsaných stránek2
Poznámka
Fixacestrojopis, rukopisný podpis
Dopis

Náhled k dispozici pouze prezenčně v Institutu.

Digitization
Quality of digitizationProfi
Digitalizováno v instituci
Datum digitalizace
Poznámka k digitalizaci
Lokace jako předmět
Basilej
Nice
Paříž
Turín
Osoba jako předmět
Korporace jako předmět
Skladba jako předmět
« předchozí
ID 2761 (záznam 1 / 0)
další »