[Řím] JUly 26. [1957]

Mily Milosi:

Tak jsi se vratil do sveho kraje[1], rad bych to rekl o so­be, a verim ze se ti mnoho vzpominek vratilo a ze jsi zase pro­sel celou tu cestu od tveho studia tam az k tvemu pobytu ted. Tak se nejak vsichni vracime do tech kraju mladi a divame se jak podivne se to s nama ve svete tocilo a vubec jak se svet za tech par let zmenil a tak dale. Tak jen toho hodne uzij a nefilosofuj. Ta druha Parables[2] je uz u kopisty a mohu ti dat program.

                „Et guand me voici dans le jardin qui m’est une pat­rie d’odeurs,je m’assieds sur le banc, Je reharde, Il est des feuilles qui s’envolent et des fleurs qui se fanent. Je sens tout qui meurt et se recompose. Je n’en eprouve point de deuil. Je suis vigilance,comme en haute mer. Nous allons, mon jardin et moi, des fleurs vers les fruits. Mais a travers les fruits vers les graines. Et a travers les graines vers les fleurs de l’annee prochaine.“[3]

Treti Parabola[4] musi ted pockat,dostal jsem commision na novy klavirni concert,ktery je spojen s pozvanim do Svycar do hor, kam letime srpna 1.[5] Asi na 14 dni, take je zde pekne vedro a tak zmena je vitana,.[6]Ruka mi dela porad strike[7] a tak snad se to zlepsi ze si odpocnu, nebot v horach nebudu delat nic.

Ten The Rock[8] uz je taky na ceste do Statu a bude v Clevelandu pristi rok, kde ja asi nebudu, neboť chci byti na premiere Gilgamesh, v lednu v Basel se Sa­che­rem.[9]

Dostal jsem taky kritiku z domu kde vysledky moji nepritomnosti na P. Jaru, jsou velmi zrejme. To se dalo cekat.[10]

Co se Kazan[11] tyce, musis hlavne cist jeho Zorbu, to je roman ktery mne povzbudil ho vyhledat.[12] Az budes doma, nevim jak se dlouho v te Dobre vode zdrzis,[13]tak ti poslu jedno z tech prvnich libret, tu posledni verzi nemam kopii. Ovsem ze jsem uzil byzantskych choralu ale tam je trouble[14], protoze preklad angl. nejde ovsem pod noty.

Dalo mi to pekneho hledani v N.Y. nebot materialu je malo o teto hudbe,a ztravil jsem hodne casu nez jsem to dal dohromady,ja to sice na konec udelal podle sveho,

ale jak vis kazde takove hledani mi dela velk ou radost a tak jsem behal po pramenech jako cervenej pes a ovsem ztratil s tim taky hodne casu[15] Nicmene jsou jeste v partiture sbory jez potrebuji doplnit text Mateial pro byzance jsem nasel ale co bylo tezsi,nalezti recky folklor, oni to maji hodne pomichane a najde se v nem napolitansky i spanelsky vliv a ovsem balkan a Asie,vetsinou je to nemozne upravene a autenticke sbirky,jako mame my, je tezko najit.[16] I textym jako na pr, v te svatbe, kde v knize je jenom pet radku a kazan mi v tom moc nepomohl,rekl ze uz je to davno pro neho, Tak jsem mu sehnal s pomoci Vanka[17], nejake texty a na konec jsem vzal neco ze Salomounove pisne a mimo to mi Kazan prekvapil, rpotoze ja sam jsem chtel delat svatbu velmi dravou, jako Stravinsky Noces a on mi zatim prozradil ze jejich svatba je vlastne velmi idylicka a tak to mas takove trampoty.[18]Byzanske to jest recke sbory cituji doslovne asi na dvou mistech jenom a protoze to je unissono tak to byla pekna lehka prace se sbory a nic ze zbojnickych pisni v tom neni. Jinak jsem ovsem uzil dost starych tonin a psalmodie a hlavni vec,jak jsem ti psal, je ze to libretto je tak nabito ze tam neni mista pro odech a z toho mam dost strach, delel jsem vse mozne to srazit na 2 hodiny hudby ale spravne asi by to melo trvat tri a to je ovsem nemozne. To jsou ovsem trouble s kazdou operou moderni jez je zalozena vice na konversaci nez na necem jinem, problem. Pri mem systemu, kde ja doplnuji a menim timing devient le cauchemar.[19]

Kazan je opravdu muzskej, skoda ze jsi jej minul v An­tibes.

Muzes se nechat poslat jako kritik na premieru do zaverecne kapitoly moji biografie. Co se s tim vlastne deje? No chance?[20]

Tak uzij pekne prazdnin a napis.     Srdecne tvuj

Bohous[21]

^[1]      Martinů dopis adresuje do obce Dobrá Voda, nedaleko města Telč, kde Šafránek v mládí studoval na Zemské vyšší reálce.

^[2]      Paraboly, H 367.

^[3]      „A když jsem konečně v zahradě, v mé vlasti vůní, usednu na lavičku. A hledím. Tu a tam odlétají listy a květy vadnou. Cítím všechno, co tu umírá a znovu se zas vytváří. Netruchlím proto. Jsem bdělý jako na širém moři. [Ne trpělivý, protože radost je v chůzi a o cíl nejde.] Má zahrada a já jdeme od květů k plodům. Skrze plody však k semenům. A skrze semena ke květům příštího roku. […]“ Saint-Exupéry, An­toine de. Citadela. Přel. Věra Dvořáková. Praha: Vyšehrad, 1994, s. 241. Jedná se o úryvek z kapitoly CXVI (v originále tomu odpovídá kapitola 186). V hranatých závorkách uvádíme i větu, kterou B. M. v dopisu z nezjištěných důvodů opomněl.

^[4]      Na 3. větě Parabol, H 367, pracoval až na počátku dalšího roku (12. ledna – 9. února 1958) na Schönenbergu (srov. Halbreich, 2007, s. 264).

^[5]      Karl Weber objednal pro svou ženu pianistku Margrit (1924–2001), klavírní koncert. Martinů jej později nazval Klavírní koncert č. 5, B dur, Fantasia Concertante, H 366, a věnoval jej pianistce. 15. července Martinů potvrdil Weberovi jak klavírní koncert, tak pobyt v horách (15. července 1957, PPS, kopie v IBM Web 1957-07-15). Zároveň o tom napsal také rodině: „Meli jsme zde návštěvu z Zu­richu, jeden ředitel z divadla a ten pán co si objednal ten novy klavirni koncert , jeho pani zde hrála s orchestrem , hraje moc dobře a jsou to moc milí lidé, přes to že museji býti ohromně bohatí. Byli u nás v Akademii a pozvali nás abychom v těch horkách přijeli do hor a také nám dnes poslali listky na avion. Tak ke konci měsíce si zaletíme do Švycar někam do kopců a aspoň si budu nucen odpočnouti, jinak zde doma je stále něco na práci.“ (15. července 1957, CBM, PBM Kr 572).

^[6]      Rodině do Poličky upřesnil místo, kde stráví dva týdny v Alpách: „My letime 1. srpna do Zurichu a budeme v láznich Arosa, je to 1800 m.“ (26. července 1957, CBM, PBM Kr 573). A v následujícím dopise doplnil název hotelu „Isla Arosa“ (30. července 1957, CBM, PBM Kr 574). Od 1. do 20. srpna 1957 se Martinů zdržoval ve Švýcarsku (Arosa, Luzern, Curych).

^[7]      O problémech s rukou informoval Martinů rodinu v Poličce i Šafránka samotného již od konce roku 1956 (srov. např. CBM, PBM Kr 549 a Kmš 850 a Kmš 855).

^[8]      Symfonické preludium The Rock, H 363, premiéroval 17. dubna 1958 G. Szell s Cleveland Orchestra (Halbreich, 2007, s. 263).

^[9]      Martinů oratorium Epos o Gilgamešovi, H 351, premiéroval 23. a 24. led­na 1958 v Basileji Paul Sacher (Halbreich, 2007, s. 454).

^[10]    Martinů se rozhodl z důvodu nejisté politické situace v tomto roce opět nenavštívit festival Pražské jaro, který se tradičně konal od 12. května do 3. června 1957.

^[11]    Tužkou zřejmě rukou M. Šafránka nadepsáno „(Kazantzakise)“.

^[12]    Martinů byl nadšen z románu Nikose Kazantzakise Alexes Zorba. Zdeňku Zouharovi psal téměř o tři roky dříve: „Když už překládá z řečtiny měl by přeložit současného spisovatele, který je nyní podle mého názoru jedním z nejlepších spisovatelů. Je to román ,Alexis Zor­ba‘ od Nikos Kazantzakis, narozen na Kretě. Zorba je nejlepší román který jsem v posledních mnoha letech četl.“ (Dopis ze dne 27. října 1954, ZZ, BM 6; Zouhar, 2008, s. 84).

^[13]    Již výše v tomto dopise se Martinů zmiňuje, že je Miloš Šafránek opět ve svém rodném kraji.

^[14]    Anglicky „potíž“.

^[15]    O zájmu Martinů o řecký folklór svědčí dopis od Agni Rusopulu ze dne 7. července 1955: „Pan Kazantzakis mě požádal, abych Vám ob­­starala všechny písně a tance, které by mohly posloužit Vašemu zá­měru. Posílám Vám jako tiskopis 32 skladeb upravených pro kla­vír. […] Co se týče výběru písní, obrátila jsem se na pana Fiva Anojanakise, hudebního vědce a kritika a hudebního vedoucího ná­rodního souboru ’Sdružení řeckých národních písní a tanců Dory Stratu’, který absolvoval již řadu zahraničních zájezdů.“ (citováno podle Dostálová–Březina, 2003, s. 69–70).

^[16]    Toto komentují Dostálová a Březina následovně: „Dopisů, které Mar­tinů posílal do Čech, si lez učinit představu, že jeho rozhovory s Kazantzakisem se netýkaly jen libreta a filozofie díla, ale také by­zantské hudby a řeckého hudebního folklóru, např. v případě sva­tební scény, i když z této hudební inspirace použil jen málo. […] Řecký hudební folklór se mu zdál ,hodně pomíchaný, nacházel v něm vlivy neapolské, španělské a ovšem Balkán a Asii‘.“ (Dostálová–Březina, 2003, s. 11–12).

^[17]    Vladimír Vaněk, diplomat, přítel manželů Martinů.

^[18]    Nikos Kazantzakis psal B. Martinů 10. srpna 1956: „[…] Svatební ob­řad je nás prostý a idylický. Kostel je vyzdobený vavřínem a myr­tou, svíce a lucerny jsou rozsvícené, snoubenci stojí před oltářem, hosté za snoubenci a pop pronáší slova požehnání. Pak se obrátí k man­želovi a řek­ne: ,Musíš svou ženu milovat‘ a k ženě ,Musíš manžela milovat a poslouchat‘. Svědek snoubencům jim klade na hlavu věn­ce uvité z voskových pomerančových květů, potom kněz – drže ve zdvižených rukou evangelium – a za ním svatebčané obcházejí náznakem posvátného tance snoubence a kněz zpívá ,Izajáši, plesej…‘ Na hlavu novomanželům sypou svatebčané hrstě rýže, zrní, bonbónů, mincí a přejí jim dlouhý život a hodně dětí. […] Napíši do Řecka, aby Vám poslali nějaké svatební písně s notami a prosím Vás, jestli budete potřebovat další informace, napište mi to.“ (citováno podle Dostálová–Březina, 2003, s. 78).

^[19]    Francouzsky „stát se noční můrou“.

^[20]    Anglicky „žádná šance“.

^[21]    Na konci dopisu v levém dolním rohu rukou patrně Miloše Šafránka: „Vladimíra Vaňka“.