[1] Ze záznamů Státní bezpečnosti vyplývá, že Šafránek počítal s desetidenní návštěvou Československa o Vánocích 1956. Poté se měl vrátit do Francie a zůstat zde až do dubna 1957. To však byla jen jeho domněnka. StB s jeho návratem do Francie již nepočítala. Její očekávání nenaplnil, neboť neposkytoval žádané informace. To mu sdělili až v Praze dne 19. prosince 1956 (srov. Archiv bezpečnostních složek, sv. 40885).
[2] Eva Kredbová, manželka klavíristy Oldřicha Kredby (1904–1981), byla přítelkyní Miloše Šafránka.
[3] Rodině do Poličky o Šafránkovi 22. ledna 1957 napsal: „Také myslim že se hodně změnil a tak ho nechte dokud se sám nepřihlásí, možná se má svoje starosti.“ (CBM, PBM Kr 553).
[4] Martinů byl tehdy zaměstnán na American Academy in Rome.
[5] Martinů má na mysli partituru kantáty Legendy z dýmu bramborové nati, H 360, kterou protestoval proti krvavém potlačení Maďarského povstání na podzim 1956. 9. ledna napsal Miloslavu Burešovi: „Chci vam v rychlosti sdeliti ze jsem zmenil svoje rozhodnuti neposilat nic k nam. Myslim ze nase podnikani je dulezitejsi a to co deje okolo nemuzeme zastavit a zkratka, vite co chci rici, doufam.“ (CBM, PBM Kb 649). 12. ledna pak informoval, že partituru posílá. Báseň Miloslava Bureše Legenda z dýmu bramborové nati byla vydána v Krajském nakladatelství v Havlíčkově Brodě na konci roku 1956.
[6] Zbojnické písně, H 361. První řadu Martinů věnoval Pěveckému sdru-
žení pražských učitelů, kteří skladbu za řízení M. Venhody premiérovali v Praze 11. dubna 1957. Druhou řadu dedikoval Pěveckému sdružení moravských učitelů, kteří ji za řízení Jana Šoupala premiérovali 19. října 1957 v Brně (Halbreich, 2007, s. 435).
[7] Ke sborovému cyklu Zbojnické písně, H 361, sdělil rodině do Poličky 22. ledna 1957: „Do Prahy jsem také už poslal ty zbojnické sbory pro Pražské učitele a aby nebyla žárlivost, která stejně bude, tak jsem napsal zbojnické pisně i pro Moravské učitele, tak ted oba sbory budou miti co zpívat a já si dám od sborů na čas pokoj.“ (CBM, PBM Kr 553).
[8] Znovu opakuje obsazení kantáty Legenda z dýmu bramborové nati, H 360, opět bez sólistů.
[9] Obě řady Zbojnických písní, H 361, jsou zkomponovány pro čtyřhlasý mužský sbor (TTBB) (Zouhar, 2001, s. 139–160; Halbreich, 2007, s. 435).
[10] Jedná se o dílo The Rock (Skála), H 363, dokončené v dubnu 1957, dedikace „To George Szell and the Cleveland Orchestra“ (srov. Halbreich, 2007, s. 263–264).
[11] Novotvar z anglického „strike“, „stávkovat“.
[12] O problémech s pravou rukou Martinů píše Šafránkovi již v dopise z 8. prosince 1956 (CBM, PBM Kmš 850) a také rodině do Poličky dne 22. prosince 1956 (CBM, PBM Kr 549).
[13] K žádnému rozloučení nedošlo. Šafránkovy osobní věci byly zaslány do Prahy běžnou poštou a rukopis monografie o Bohuslavu Martinů dorazil do Československa diplomatickou cestou (Záznam o pohovoru s agentem Veselým, 8. ledna 1957, Archiv bezpečnostních složek, sv. 40885).
[14] O kontaktech s rodinou Hladíkových byly vedeny záznamy Státní bezpečnosti. Řídící důstojník Lenský zaznamenal: „[…] při koncerě kde dirigoval Kubelík přišel k Veselému Hladík, kterého V. zná ještě z doby své činnosti před válkou v odd. vojenského přidělence. Veselý se dobře zná s jeho paní, která je malířka.“ (Záznam o schůzce s Veselým, nedatováno [březen 1956], srov. Archiv bezpečnostních složek, sv. 40885).
[15] Tato ironická věta jakoby ze skladatelových oblíbených rodokapsů mohla být ve skutečnosti snahou Bohuslava Martinů o zdánlivé „dekonspirování“ Miloše Šafránka. Cenzura ji mohla chápat jako odhalení Šafránkovy tajné identity. Tak by se stal pro StB bezcenný. K tomu však nedošlo.
[16] Martinů opakovaně žádal Šafránka, aby převezl z Francie skladatelově rodině do Poličky talíř s věnováním čestnému členu holandského pěveckého sboru Die Haghe Sanghers. Do Čech ho nakonec přivezl Karel Šebánek, kterému za to děkoval 3. března 1957 (srov. CBM, PBM Kkš 1035).
|