Roma leden 23. 57.

Milý Milosi:

Byl jsem překvapen dopisem už z Prahy,ačkoliv jsi mi řikal že se na Vánoce vracíš, jsou také zprávy, že se zase vraciš do Pařiže,které jsou pochybné, jak vidim z tveho dopisu.[1]Rád bych vědel tvé dojmy z Pařize jestli vúbec mysliš na něco jiného než na Evu[2],která ti dala snisti jablko ze stromu věděni. Praha se ti musi zdáti docela jiná v této disposici,věci najednou dostanou jinou tvář.[3] V Poličce jsou všichni na hromadě ale snad to není tak zle, jak to vypadá,jistě že trpi zimou,což my zde také protože Řim neni na zimu připraven a tak se taky tešime na slunce,které se někam zatoulalo,nemohlo se asi na to divat, čemuž se nikdo už dnes nedivi. Nic si z toho nedělej že más bronchitis to je dnes ta nejlehči nemoc.

Co se těch knih (které ti mám poslat občas) týče,nevim opravdu co vybrat,za prve jsem na knihy,jak jsi už asi poznal,zanevřel a za druhé anglické knihy se tu malo dostanou,totiž ty které bych jes·te chtěl.Ja sám se živim ze zdejši knihovny Akademie[4],což znamená jenom život Řekú a Řimanů a je to o moc zajimavejši než nás život,přes tu pestrost,v každém připadě je to solidnějsí myslim u Řeku a Řimanu.

V hudebni TVORBĚ se přihodily následujici věci. Byla poslána do Prahy ta Romance z dymu bramb. nati,jež už vysla tiskem u nás[5]. Dale byly vytvořeny dva cykly zbojnických pisni[6] pro dva konkurenčni podniky jako jsou PSU a MSU a briskné odeslány také na místa určení,zbojnické texty jsou ovšem národni a universalni.[7]

Abys se zbytečně neznepokojoval tedy Romance je pro smišeny sbor a a flute a bec klar. hornu, tahací harmoniku, piano.[8] Zbojnici jsou jenom pro mužské[9].

Teď mám ještě na starosti tu věc pro G.Szella[10] a mimo to mi strikuje[11] pravá ruka která ma asi pravděpodobne dost těch partiturovych stránek a zkrátka mne neposlouchá.[12]

Jak jsi se rozloučil s Leduky[13] a vúbec s celou tou literarni partou( nemyslim Leduci) zdá se že jsi se potkal s Hladikem[14],zkrátka vime o tobě všechno.[15]

Myslim ze jsi mi tu vazu z Hollandska sebou nevzal[16] protože mi psali z domu že jsi prý v Praze ale že nemaji zpráv.

Mnoho zdravim a brzo napiš co je nového.     Srdecne tvuj

B. Martinů

^[1]      Ze záznamů Státní bezpečnosti vyplývá, že Šafránek počítal s deseti­denní návštěvou Československa o Vánocích 1956. Poté se měl vrá­tit do Francie a zůstat zde až do dubna 1957. To však byla jen jeho domněnka. StB s jeho návratem do Francie již nepočítala. Její očekávání nenaplnil, neboť neposkytoval žádané informace. To mu sdělili až v Praze dne 19. prosince 1956 (srov. Archiv bezpečnostních složek, sv. 40885).

^[2]      Eva Kredbová, manželka klavíristy Oldřicha Kredby (1904–1981), byla přítelkyní Miloše Šafránka.

^[3]      Rodině do Poličky o Šafránkovi 22. ledna 1957 napsal: „Také myslim že se hodně změnil a tak ho nechte dokud se sám nepřihlásí, možná se má svoje starosti.“ (CBM, PBM Kr 553).

^[4]      Martinů byl tehdy zaměstnán na American Academy in Rome.

^[5]      Martinů má na mysli partituru kantáty Legendy z dýmu bramborové nati, H 360, kterou protestoval proti krvavém potlačení Maďarského povstání na podzim 1956. 9. ledna napsal Miloslavu Burešovi: „Chci vam v rychlosti sdeliti ze jsem zmenil svoje rozhodnuti neposilat nic k nam. Myslim ze nase podnikani je dulezitejsi a to co deje okolo nemuzeme zastavit a zkratka, vite co chci rici, doufam.“ (CBM, PBM Kb 649). 12. ledna pak informoval, že partituru posílá. Báseň Miloslava Bureše Legenda z dýmu bramborové nati byla vydána v Krajském nakladatelství v Havlíčkově Brodě na konci roku 1956.

^[6]      Zbojnické písně, H 361. První řadu Martinů věnoval Pěveckému sdru­-

žení pražských učitelů, kteří skladbu za řízení M. Venhody pre­mié­rovali v Praze 11. dubna 1957. Druhou řadu dedikoval Pěveckému sdružení moravských učitelů, kteří ji za řízení Jana Šou­pala pre­mié­rovali 19. října 1957 v Brně (Halbreich, 2007, s. 435).

^[7]      Ke sborovému cyklu Zbojnické písně, H 361, sdělil rodině do Poličky 22. ledna 1957: „Do Prahy jsem také už poslal ty zbojnické sbory pro Pražské učitele a aby nebyla žárlivost, která stejně bude, tak jsem napsal zbojnické pisně i pro Moravské učitele, tak ted oba sbory budou miti co zpívat a já si dám od sborů na čas pokoj.“ (CBM, PBM Kr 553).

^[8]      Znovu opakuje obsazení kantáty Legenda z dýmu bramborové nati, H 360, opět bez sólistů.

^[9]      Obě řady Zbojnických písní, H 361, jsou zkomponovány pro čtyřhlasý mužský sbor (TTBB) (Zouhar, 2001, s. 139–160; Halbreich, 2007, s. 435).

^[10]    Jedná se o dílo The Rock (Skála), H 363, dokončené v dubnu 1957, dedikace „To George Szell and the Cleveland Orchestra“ (srov. Halb­reich, 2007, s. 263–264).

^[11]    Novotvar z anglického „strike“, „stávkovat“.

^[12]    O problémech s pravou rukou Martinů píše Šafránkovi již v dopise z 8. pro­since 1956 (CBM, PBM Kmš 850) a také rodině do Poličky dne 22. prosince 1956 (CBM, PBM Kr 549).

^[13]    K žádnému rozloučení nedošlo. Šafránkovy osobní věci byly za­slá­ny do Prahy běžnou poštou a rukopis monografie o Bohuslavu Martinů do­­razil do Československa diplomatickou cestou (Záznam o pohovoru s agen­tem Veselým, 8. ledna 1957, Archiv bezpečnostních složek, sv. 40885).

^[14]    O kontaktech s rodinou Hladíkových byly vedeny záznamy Státní bezpečnosti. Řídící důstojník Lenský zaznamenal: „[…] při koncerě kde dirigoval Kubelík přišel k Veselému Hladík, kterého V. zná ještě z doby své činnosti před válkou v odd. vojenského přidělence. Veselý se dobře zná s jeho paní, která je malířka.“ (Záznam o schůzce s Ve­selým, nedatováno [březen 1956], srov. Archiv bezpečnostních složek, sv. 40885).

^[15]    Tato ironická věta jakoby ze skladatelových oblíbených rodokapsů mohla být ve skutečnosti snahou Bohuslava Martinů o zdánlivé „dekon­spirování“ Miloše Šafránka. Cenzura ji mohla chápat jako od­halení Šafránkovy tajné identity. Tak by se stal pro StB bezcenný. K tomu však nedošlo.

^[16]    Martinů opakovaně žádal Šafránka, aby převezl z Francie skladatelově ro­dině do Poličky talíř s věnováním čestnému členu holandského pě­vec­kého sboru Die Haghe Sanghers. Do Čech ho nakonec přivezl Karel Šebánek, kterému za to děkoval 3. března 1957 (srov. CBM, PBM Kkš 1035).