Diplomatic transcription of the letter | [Řím] Dec. 8. 56.
Milý Miloši :
Děkuji ti za přáni k tomuto dnešnimu slavnému dni[1], ta záplava dopisů nebyla tak veliká, ale několik dobrých starých a spíše nových známych si vzpomělo že jsem zase o rok starši. Za posledni rok jsem zase o několik pěkných ilusi chudší ale přece jenom jich ještě pár zbylo.[2] Zrovna jsem četl o narozeninách Churchila a jeden fotograf se mu chtěl zalibit s přánim, že doufá že bude moci vziti photo při jeho 100 letých narozeninach. Načež mu Winston řekl:„I see no reason why you shouldn’t,yong man, you look hale and hearty enough.“[3]
Co se oslav týče odehrají se v rodiném krbu a dobrou večeří,francouzskou of course[4] a máme hosty rodinu, Vaňkovu[5] který o mne zde pečuje a vzpomíná na moje neslušné historie, ještě z dob Pařížských za spolupráce Nebeského[6] a ovšem jeho. Je vidět ze dobré věci se neztraci, ani když jsou to chlupaté vtipy. Champagne budeme miti talianskou, franzouzská je jen pro diplomaty. když už jsme u nich tak ti musim důvěrně sdělit,že u mne ztratili ten maličký zbytek respektu, který ještě z jakési setrvačnosti ve mně zbyl a tak si mužeš domyslet co zůstalo.
Za to z domu jsem dostal krásná přáni a dost otevřené myšlenky lidí a také to, jak moje noty jim tam pomahaji spolknout věci nezáživné,tak to mi ovšem udelalo velkou radost. Ale tu Romanci z dymu bramborové naťi jim stejně ted nepošlu, protože mne ted zklamali a udělali si pěknou ostudu v celém světě ale hlavně že ti mocipani jsou zase v sedle a liberujou lidské pokoleni,tak to si mohli odpustit.[7] Co se tyče současneho stavu,tedy to vime oba jaký je a neni třeba o tom psáti. Jenom je dosti těžko uvěřit, že bychom při vši intelligenci a vysoké civilisačníi urovni mohli dospět k takovému bodu, kde uz skoro nikdo nevi o cem mluvi. Zkrátka syntax je v troubě,jako jsem četl posledně v Paris Soir tu proslulou frázi:
Il recut deux blessures, une a la fesse et une a Madagascar[8]. To je asi take ta celková situace.
ten Homunculus co se o něm pišeš mne zajimá ale musel bys mi řici něco podrobnějšiho o te knize Rueyera[9], ja ted mám už malou důvěru pro knihy,protože na konec jsou jenom to co jsou,totiž knihy.
Nečekej na žádné zázraky, zázrak se musi vždy vydupat a pak je z něho zázrak ale čekani se už teď nevyplácí. Náhoda se může přihodit ale take je s ni lepe ne moc počítat,jsou dvě methody budto vše vážně a dlouze rozmysleti a nebo o tom nepřemyšleti vůbec, ta druhá je lepši, protože vždy z toho něco na konec vyleze o čemž jsme přemýslet zapomněli a tak to přijde jako náhoda. Ostatně jak sám řikáš že je ze všeho taková kaše že se něco musi nutně přihodit a ostatně už se to děje a zdá se že uvidime jeśtě mnoho jiných věci jež nas překvapi, Co se týče světa ten se vzdycky na néčem ustáli a addaptuje,hlavně taky proto že nelze nic jiného dělat. To jsou ovšem všechno staré řimské moudrosti které teď v mysli přezvykuji a vidim že jsme velky pokrok neudělali a tak to mne troch uspokojuje v me malé lidské ambici, to jsem si myslel ode dávna, ještě když jsem byl na vězi a koukal se na malé lidičky z hora.
Tak ti to také žadnou vzpruhu nedá a musiš ji hledat sám v sobě; Ted jsem zrovna poslouchal Fresky z Turina a to viš jakou radost mi Radiove provedeni dělá,tak jsem spiše otráven,je to stale na pásu ze Salxburku. [10]
Jak vidim ze nejsi rozhodnut co dělat a zima je už zde,
i my tady máme studeno a vlhko a ja mám nějaky pitomý trouble s pravou rukou,nevimzdali je to únava a nebo revma ale zkrátka ztratím nad ni vládu a něco mi strká stále do leva, to nemyslim žádný kryptogram,ale opravdu do leva tak dopisy rúčně psané by nikdo ani ja nepřečetl,je to nepřijemné a nevom mamli něco proti tomu dělat a nebo čekat že to přejde,ted se vše ve světe tak přes den mění tak snad i to se změni.[11]
Přejeme ti se Charlie vše nejlepši a rovněž i Happy Christmas, kde ho budeš slavit? Jes·te se ozvi než se rozhodnes odjet.[12]
Mnoho tě zdravím
tvůj
Bohouš
|