[Řím] Dec. 8. 56.

Milý Miloši :

Děkuji ti za přáni k tomuto dnešnimu slavnému dni[1], ta záplava dopisů nebyla tak veliká, ale několik dobrých starých a spíše nových známych si vzpomělo že jsem zase o rok starši. Za posledni rok jsem zase o několik pěkných ilusi chudší ale přece jenom jich ještě pár zbylo.[2] Zrovna jsem četl o narozeninách Churchila a jeden fotograf se mu chtěl zalibit s přánim, že doufá že bude moci vziti photo při jeho 100 letých narozeninach. Načež mu Winston řekl:„I see no reason why you shouldn’t,yong man, you look hale and hearty enough.“[3]

Co se oslav týče odehrají se v rodiném krbu a dobrou večeří,francouzskou of course[4] a máme hosty rodinu, Vaňkovu[5] který o mne zde pečuje a vzpomíná na moje neslušné historie, ještě z dob Pařížských za spolupráce Nebeského[6] a ovšem jeho. Je vidět ze dobré věci se neztraci, ani když jsou to chlupaté vtipy. Champagne budeme miti talianskou, franzouzská je jen pro diplomaty. když už jsme u nich tak ti musim důvěrně sdělit,že u mne ztratili ten maličký zbytek respektu, který ještě z jakési setrvačnosti ve mně zbyl a tak si mužeš domyslet co zůstalo.

Za to z domu jsem dostal krásná přáni a dost otevřené myšlenky lidí a také to, jak moje noty jim tam pomahaji spolknout věci nezáživné,tak to mi ovšem udelalo velkou radost. Ale tu Romanci z dymu bramborové naťi jim stejně ted nepošlu, protože mne ted zklamali a udělali si pěknou ostudu v celém světě ale hlavně že ti mocipani jsou zase v sedle a liberujou lidské pokoleni,tak to si mohli odpustit.[7] Co se tyče současneho stavu,tedy to vime oba jaký je a neni třeba o tom psáti. Jenom je dosti těžko uvěřit, že bychom při vši intelligenci a vysoké civilisačníi urovni mohli dospět k takovému bodu, kde uz skoro nikdo nevi o cem mluvi. Zkrátka syntax je v troubě,jako jsem četl posledně v Paris Soir tu proslulou frázi:

Il recut deux blessures, une a la fesse et une a Mada­gascar[8]. To je asi take ta celková situace.

ten Homunculus co se o něm pišeš mne zajimá ale musel bys mi řici něco podrobnějšiho o te knize Rueyera[9], ja ted mám už malou důvěru pro knihy,protože na konec jsou jenom to co jsou,totiž knihy.

Nečekej na žádné zázraky, zázrak se musi vždy vydupat a pak je z něho zázrak ale čekani se už teď nevyplácí. Náhoda se může přihodit ale take je s ni lepe ne moc počítat,jsou dvě methody budto vše vážně a dlouze rozmysleti a nebo o tom nepřemyšleti vůbec, ta druhá je lepši, protože vždy z toho něco na konec vyleze o čemž jsme přemýslet zapomněli a tak to přijde jako náhoda. Ostatně jak sám řikáš že je ze všeho taková kaše že se něco musi nutně přihodit a ostatně už se to děje a zdá se že uvidime jeśtě mnoho jiných věci jež nas překvapi, Co se týče světa ten se vzdycky na néčem ustáli a addaptuje,hlavně taky proto že nelze nic jiného dělat. To jsou ovšem všechno staré řimské moudrosti které teď v mysli přezvykuji a vidim že jsme velky pokrok neudělali a tak to mne troch uspokojuje v me malé lidské ambici, to jsem si myslel ode dávna, ještě když jsem byl na vězi a koukal se na malé lidičky z hora.

Tak ti to také žadnou vzpruhu nedá a musiš ji hledat sám v sobě; Ted jsem zrovna poslouchal Fresky z Turina a to viš jakou radost mi Radiove provedeni dělá,tak jsem spiše otráven,je to stale na pásu ze Salxburku. [10]

Jak vidim ze nejsi rozhodnut co dělat a zima je už zde,

i my tady máme studeno a vlhko a ja mám nějaky pitomý trouble s pravou rukou,nevimzdali je to únava a nebo revma ale zkrátka ztratím nad ni vládu a něco mi strká stále do leva, to nemyslim žádný kryptogram,ale opravdu do leva tak dopisy rúčně psané by nikdo ani ja nepřečetl,je to nepřijemné a nevom mamli něco proti tomu dělat a nebo čekat že to přejde,ted se vše ve světe tak přes den mění tak snad i to se změni.[11]

Přejeme ti se Charlie vše nejlepši a rovněž i Happy Christmas, kde ho budeš slavit? Jes·te se ozvi než se rozhodnes odjet.[12]

Mnoho tě zdravím

tvůj

Bohouš

^[1]      Dne 8. prosince 1956 oslavil B. Martinů 66. narozeniny.

^[2]      Martinů reaguje na krvavé potlačení Maďarského povstání (23. říj­-

na – 10. listopadu 1956) revoluce armádou Sovětského svazu za pod­­pory dalších států bývalého východního bloku, včetně Česko­slovenska. Sovětský svaz reagoval na nepokoje ve své sféře vlivu vo­jenskou invazí, se­sazením a následným vykonstruovaným procesem s vůdcem odporu Imre Nagyem, který byl v červnu 1958 popraven.

^[3]      „Nevidím důvod, proč byste neměl, mladíku, vypadáte docela zdravě.“ (Winnie Looks to 100, The Daily News, Vol. 63, No. 295, December 1, 1956).

^[4]      Anglicky „samozřejmě“.

^[5]      Vladimír Vaněk (1895–1965), přítel rodiny Martinů a bývalý politik.

^[6]      Václav Nebeský (1889–1949), český teoretik a kritik výtvarného umě­ní, přítel B. Martinů ještě z pařížského období.

^[7]      Podobně komentoval svůj protest proti krvavému potlačení Maďarské revoluce v dopisu Frances Ježkové: „Noty jsem do Prahy neposlal ale oznámil jsem jim že jsou hotovy a že jsou věnovany tobě aby to dali ohlásit do novin, a s poslánim počkám, mám na ně vztek a pomstit se mohu jen tim že s nima nechci nic miti, oni se chovají tak nemožně že nám naše dějiny mohutné už nadobro pokazili a dělaji si ostudu jen aby zachránili ty mocipány. Reputaci si pokazili moc ve světě ktery už bez toho nestoji za moc.“ (4. prosince 1956, ČMH, G11729). Par­ti­turu kantáty Legenda z dýmu bramborové nati, H 360, zaslal do Prahy až v lednu 1957, kdy napsal Miloslavu Burešovi: „Chci vam v rychlosti sdeliti ze jsem zmenil svoje rozhodnuti neposilat nic k nam. Myslim ze nase podnikani je dulezitejsi a to co deje okolo nemuzeme zastavit a zkratka, vite co chci rici , doufam. Chci take rici ze vam poslu partituru Legendy a tak s ni zaridte jak budete videt nejlepe.“ (9. ledna 1957, CBM, PBM Kb 649).

^[8]      Francouzsky „V životě utrpěl dvě zranění, jedno zranění stehna a druhé na Madagaskaru.“. Martinů přibližně cituje známý výrok (s nejistou atribucí), který se často uvádí jako příklad zeugmatu.

^[9]      Raymond Ruyer (1902–1987), francouzský filozof zabývající se esteti­kou hodnot, kritikou idelogoií a utopií. Je autorem textu Homunculus et Mé­ganthrope.

^[10]    Fresky Piera della Francesca, H 352. Má na mysli nahrávku ze dne 28. srpna 1956 s Wiener Philharmoniker a Rafaelem Kubelíkem ze Salz­burger Festspiele (Halbreich, 2007, s. 262).

^[11]    O přetrvávajících zdravotních problémech Martinů informuje 22. pro­-

since 1956 také rodinu v Poličce: „S rukou je to stále stejné a beru nějake pilulky ale nezdá se že by to pomáhalo, ještě musim dopsat tu operu a pak si ji necha m odpočnout.“ (CBM, PBM Kr 549).

^[12]    Jelikož Šafránek jako agent nesplnil očekávání Státní bezpečnosti, bylo 19. pro­since 1956 rozhodnuto o jeho stažení zpět do Československa (srov. Archiv bezpečnostních složek, sv. 40885).