[Schönenberg, Pratteln] Sept. 23. 56

Milý Miloši :

Tak jsem zase zpět a je tu krásně ale chladno[1].Prosim tě zustal ještě balik not v 62 P.Charron,bud tak hodný a stav se tam proto[2], je tam také Main Courant to tě bude zajimat a ty výtisky co mi stále posilaji zbytečně z Prahy,[3] těch sonatin někam to vyhoď,zkrátka to všechno vyhoď jenom partituru Baggare[4] vezmi se­bou domu a dej ji našim,je to rukopis,teta mi to dala v poslednim okamžiku a nechci se s tim tahat, mám svych not až dost. Jsili ve spojeni se Sádlem[5] řekni mu aby nepočital s 3tim koncertem,že na to nebudu miti čas, já mám teď mnoho korrespondence tak se k jeho dopisu nedostanu.[6] Pošli do Prahy někam toho Dumenila[7] at to otisknou, piše mi Divis[8] ze Munch hrál v Praze něco co ty blbouni ještě neslyšeli,Brahmse[9]. Také jsem dostal z Prahy pohled od Charles byla tam moje sestra ale on mi neřekl nic[10]. Budu muset odjezd do Říma asi trochu odložit asi par dni, píše me Schlee z Universalky[11] že mne musi vidět k vůli té opeře v Zurichu[12], tak jsem dost otráven škoda každého dne v Římě[13]. asi odjedu oct. 2.[14] Adresu máš ale ještě ti ji pišu: American Academy 5, Via Angelo Masina. Roma 28. Moc se těšim. Z prací ted už asi nebude nic až v Rime, mam hodně dopisu vyrídit nastřádal jsem si je za několik měsiců. Šebas[15] mi poslal Kytici nevim zdali to považujou za vydáni, ale je to pekně udělané,Hudební Fond to dělal.[16]Myslim že budeme moci pokračovat v našem tichém odboji a nenápadně jim uvědomovat že jsou na světě krásné věci[17],ktere jsou naše a tak je udržovat v určitém state of mind[18] který potřebuji. Dnes jdeme na večeři k Sachrovům tak se dozvime novinky za naši nepřitomnosti. Pariž byla krásná a užil jsem si ji jako za starých času. Pozdrav Aničku i Jendu[19],škoda že jsem jej neviděl a profituj take z Pařize. Mohl jsi mluviti se Charles[20]? Poděkuj za mne Leducum a posli mi tu Trompetu druhy dil nebo eventuelně oba dily[21]. Napišu ti zŘima jak to vypada a tesim se tam moc.

Mnoho te se Charlotte zdravime

tvuj

Bohouš

^[1]      Martinů se vrátil ze své návštěvy Paříže, kde 19. září 1956 vyslechl Symfonii č. 6 v interpretaci Boston Symphony Orchestra, který řídil Charles Munch. Během pobytu se setkal také s Milošem Šafránkem.

^[2]      Jedná se o pařížskou adresu 62, rue Pierre Charron v 8. okrese, kde žila teta Charlotte Martinů a kterou často Martinů používal.

^[3]      Karla Šebánka vyzval 22. května 1956, aby žádné noty z Prahy ne­posílal, dokud se manželé Martinů v Evropě neusadí (srov. CBM, PBM Kkš 1027).

^[4]      La Bagarre, H 155, z roku 1926. Tato autografní partitura je uložena v Českém muzeu hudby v Praze.

^[5]      Český violoncellista Miloš Sádlo (1912–2003) píše skladateli 10. září 1956 dopis, v němž popisuje své provedení Koncertu pro vio­lo­n­cello a orchestr, H 196 III, ve Finsku v březnu 1956. Také Martinů připomíná jeho slib, že pro něho upraví třetí violoncellový kon­cert, aby jej mohl Sádlo hrát na Pražskému jaru v roce 1957 (srov. v soukromém vlastnictví, kopie v IBM, SádM 1956-09-10 a Halb­reich, 2007, s. 313).

^[6]      Další koncert pro violoncello již nenapsal.

^[7]      Francouzský hudební kritik a muzikolog René Dumesnil (1879–1967) byl autorem oslavné kritiky na Martinů Symfonii č. 6 (Fantaisies Symphoniques), H 343, uveřejněné v Le Monde ze dne 21. září 1956 (srov. Šafránek, 1961, s. 294).

^[8]      Český malíř a přítel B. Martinů Alén Diviš (1900–1956).

^[9]      Dne 11. září 1956 uvedl Charles Munch s Boston Symphony Orchestra ve Smetanově síni Symfonii č. 2 D dur, op. 72 Johannese Brahmse (srov. The Boston Symphony Orchestra Archives, [cit. 20. pro­since 2018], dostupné z: https://archives.bso.org/Detail.aspx?UniqueKey=16102).

^[10]    Rodině do Poličky píše Martinů 23. září 1956: „Tak jsme zase zpet a nasel jsem listek z Prahy, jak vidim ze se videla s Munchem […].“ (CBM, PBM Kr 540).

^[11]    Alfred Schlee (1901–1999) byl hudebním nakladatelem a ředitelem Universal Edition Wien.

^[12]    Jednání se týkalo uvedení opery Řecké pašije, H 372 II, k němuž do­šlo až po skladatelově smrti v červnu 1961 (srov. Halbreich, 2007, s. 187).

^[13]    Martinů od října 1956 vyučoval jako „composer in residence“ na Ame­­rican Academy in Rome.

^[14]    Podobně psal Martinů také rodině do Poličky, i když v dataci odjezdu do Říma se o jeden den odchýlil: „Chystali jsme se us tento tyden do Rima ale Pise mi z Universalky ze musi se mnou mluvit a ze prijede sem dojednat tu operu v Zurichu a tam jsme odjezd odlozili o par dni pojedeme asi 3 rijna, dost mne to mrzimskoda kazdeho v Rime, kazdy o tom basni jak je tam krasne.“ (CBM, PBM Kr 540 ze dne 23. září 1956).

^[15]    Nakladatelský pracovník a propagátor Karel Šebánek (1903–1980) byl od roku 1954 zaměstnancem Českého hudebního fondu a později vedoucím jeho Ústředního archivu (Brádková, 2010, s. 22).

^[16]    Dílo vydal v roce 1956 Český hudební fond v Praze pod titulem Ky­tice: Cyklus skladeb na lidové texty pro smíšený sbor, dětský sbor, sola a malý orchestr, H 260.

^[17]    Znovu se vrací ke konceptu krásy, který považoval v hudbě za klíčový. Před dvaceti lety k tomu napsal Šafránkovi: „Uznávám jenom ,krás­ný.‘ projev, to čemu lze říci ,la beautè‘.“ (16. února 1935, CBM, PBM Kmš 720). A později upřesnil: „J’ai souvent l’impression en sortant du concert, que, malgre la meuilleure volonte ily a un malantendu quelque part, que la vrai beaute n’y etais pas, qu’on a oublie que la musique est belle ou quelle doit etre belle, autrement ce n’est serais pas la peine.“ („Když odcházím z koncertu, často mívám pocit, že – navzdory dobré vůli – někde došlo k nedorozumění, že tam nebyla ta pravá krása, že někdo zapomněl, že hudba je krásná nebo že krásná být musí, jinak by to nestálo za námahu.“) (19. listopadu 1946, CBM, PBM Kmš 806).

^[18]    Anglicky „rozpoložení“.

^[19]    Dcera Anna Šafránková, provdaná Fárová (1928–2010), byla na pod­zim 1956 v Paříži na návštěvě své matky Annette Moussu. Šaf­rán­kův syn Jan (1934–1974) bydlel v Paříži v bytě své matky Germaine Leroux (srov. Archiv bezpečnostních složek, sv. 40885).

^[20]    O setkání M. Šafránka s Charlesem Munchem nejsou bližší informace.

^[21]    Sonatina pro trubku a klavír, H 357, byla tématem dopisů B. Martinů a M. Šafránka od ledna 1956 (již od CBM, PBM Kmš 826). Skladba vyšla v nakladatelství Alphonse Leduc v Paříži v roce 1957 (srov. Halbreich, 2007, s. 346).