[1] Jan Šafránek (1934–1974) byl synem Miloše Šafránka a klavíristky Germaine Leroux.
[2] Charles Munch provedl s Boston Symphony Orchestra Symfonii č. 6 (Fantaisies symphoniques), H 343, v pařížském Théâtre des Champs--Élysées 19. srpna 1956.
[3] Charlotte Martinů měla v roce 1956 velké komplikace se vstupním vízem do Francie, neboť vyčerpala maximální počet vstupů do země.
[4] Rodině dlouholetého přítele Bohuslava Martinů violoncellisty André Huvelina patřil zámek Mont St. Léger u Vesoulu (srov. Mihule, 2002, s 356).
[5] Martinů se k pobytu v Paříži vyjádřil v dopisu do Poličky ze dne 23. září 1956: „V Parizi jsme meli bajecne pocasi az skoro moc horko a tak jsme yoho uzili. Znamych jsme moc nevideli a na ceste jsme se stavili v Mont St Leger, kde jsme se vzdy ta cela nase parta schazivali, bylo to pekne. Tak jsem se coural po Parizi jako za mladych let, ted mne boli nohy a tak si odpocnu, je to krasne mesto, lidi tam bylo jeste plno a je tam take pekne draho.“ (CBM, PBM Kr 540).
[6] Na American Academy in Rome nastoupil Martinů na počátku října 1956 a práci zde ukončil na přelomu srpna a září následujícího roku.
[7] Práci na Parabolách, H 367, začal 15. června 1957, kompozici dokončil 9. února 1958. Skladba je dedikována Charlesi Munchovi, který ji také s Boston Symphony Orchestra 13. února 1959 v Bostonu premiéroval (srov. Halbreich, 2007, s. 264).
[8] Má na mysli průvodní text ke skladbě pro Charlese Muncha a obsáhlou programovou brožuru Boston Symphony Orchestra (https://archives.bso.org).
[9] Na první verzi opery Řecké pašije, H 372 I, podle předlohy Nikose Kazantzakise pracoval Martinů od února 1956 do ledna 1957 (srov. Halbreich, 2007, s. 185).
[10] Martinů situaci více objasnil v dopise ze dne 12. srpna 1956 rodině do Poličky: „V Utery jedeme do Luzernu, mam se tam setkat s řiditelem Videňské opery je velký zájem o tu novou operu ačkoliv dosud neni
hotova, jsem tedy zvědav co z toho bude. Dnes jsme pozvani k Sacherovum, je tam take řiditel opery z Berlina a zajímá se též o operu a take o Juliettu, snad z toho nečo kladneho vyjde, napiši vám.“ (CBM, PBM Kr 534).
[11] Na problémy s transponujícími nástroji upozorňoval Martinů již od ledna 1956 (již od CBM, PBM Kmš 826).
[12] Je to v této korespondenci několikátá narážka na nelehkou finanční situaci Miloše Šafránka, který opakovaně žádá Martinů o výpomoc (srov. dopisy CBM, PBM Kmš 826, 828–834, 840).
|