[1] V dopise rodině do Poličky ještě Martinů 11. května sděluje: „Je to velmi nepříjemné překvapení, s kterým jsme nepo˘čítali a tak se asi usadím ve Švýcarsku, Sacherovi se nás ujmou, sami teď mají návštěvu ale jsme u jiných dobrých známých a hledáme nějaký domek nebo apartment, pokazilo nám to plány. Tak jsme loď nemohli vzíti a přileteli jsme avionem. Nemohl jsem dříve psáti, všechno bylo tak nepředvídané.[…] Pište nám na adresu M. W. Reber – Rennweg 73. Basel. Jsou to dobří známí které jsme potkali v Besanconu vloni a starají se o nás jak o vlastní.“ (CBM, PBM Kr 528).
[2] Manželé Martinů zůstávají u Sacherů na Schönenbergu až do konce září 1956 a odsud se pak přesouvají přímo do Říma, kam Martinů nastupuje na American Academy in Rome jako „composer in residence“ (srov. Mihule, 2002, s. 593).
[3] O den dříve napsal Franku Rybkovi: „Sacher nám zase nabídnul tu villu v horách a tak mám krásný apartmant a piano. Škoda že je stále zima, ale nám tu topí. Přelet byl pěkný, byli jsme v Curichu dřív než jsme se nadáli a tam už čekalo auto, tak se vlastně máme dobře, včera jsme se nastěhovali a je tu krásně a klid, srnky se sem chodí pást večer za vilkou, tak doufám že se oba dáme brzo do pořádku.“ (19. května 1956, CBM bez signatury).
[4] Cesta do Cannes se nakonec neuskutečnila (viz poznámka výše).
[5] Ani pozdější návštěva Miloše Šafránka na Schönenbergu nebyla možná, jak později objasnil Jan Kapusta. Jedním z důvodů bylo napětí mezi Charlotte Martinů a Šafránkem (Kapusta, 2006, s. 36).
[6] Jedná se o francouzský hudební časopis Revue La semaine radiophonique.
[7] Zkratka pro American Society of Composers, Authors and Publishers, jejímž členem byl Martinů od 1. ledna 1953.
[8] Martinů má na mysli M. Šafránka a jeho přítelkyni Evu Kredbovou, které však úřady nepovolily vycestování z Československa.
[9] Město Grasse se nachází v departmentu Alpes-Maritimes v regionu Provence-Alpes-Côte d’Azur, necelých 20 km od Cannes.
[10] Na American Academy in Rome nastoupil Martinů začátkem října 1956.
[11] Dvojkoncert, H 271, z roku 1938.
[12] Již 8. července 1955 Martinů psal Karlu Šebánkovi: „Co se týče Brněnského Festivalu […] nebude to fiasko, protože jim pošlu novou skladbu jež bude míti premieru v Poličce, Ha!“ (CBM, PBM Kkš 1019). Měl na mysli Cyklus koncertů z díla Bohuslava Martinů k jeho 65. narozeninám, které organizoval dirigent Zdeněk Zouhar, tehdy vedoucí hudebního oddělení brněnské Universitní knihovny (dnes Moravské zemské knihovny). 25. ledna 1956 skladatele informoval: „[…] tuto sobotu – zahájení cyklu koncertů k 65. narozeninám B.M. Také si myslím, že je to asi 1. cyklus toho druhu, alespoň u nás.“ (CBM, PBM Kd 321).
[13] Břetislav Bakala (1897–1958) se stal v roce 1956 šéfdirigentem Státní filharmonie Brno, která v témže roce vznikla sloučením rozhlasového a krajského orchestru.
[14] Karel Šebánek (1903–1980), nakladatelský pracovník a přítel B. Mar-
tinů.
[15] Miloslav Bureš (1909–1968), poličský rodák, básník a prozaik, autor textů k Martinů kantátám Otvírání studánek, H 354; Legenda z dýmu bramborové nati, H 360; Romance z Pampelišek, H 364, a Mikeš z hor, H 375. Martinů mu oznámil 22. května 1956: „Jsem ve Švýcarsku a moc pochybuji že se do Francie dostaneme letos vůbec, tak abyste i Vy podle toho možno-li změnil plány.“ (CBM, PBM Kb 645).
[16] Martinů v létě 1956 do Paříže neodjel. Rodině do Poličky sdělil: „Do Paříže nejedu vůbec. M. je tam stále a bude asi taky zklamán, ale co se dá dělat, nemám tam vlastně co dělat.“ (CBM, PBM Kr 529 ze dne 16. května 1956).
[17] Jan Novák (1921–1984), rodák z Nové Říše na Českomoravské vysočině, klavírista a hudební skladatel, žák B. Martinů v New Yorku. Karlu Šebánkovi skladatel psal 22. května 1956 ohledně Salzburger Festspiele: „[…] kde je větší pravděpodobnost že tam budu. Vem sebou J. Nováka, jestli vám to povolí vůbec a ovšem Bureše, na kterého jak se mi zdá máte všichni VZTEK. ??“ (CBM, PBM Kkš 1027).
[18] Zdeněk Zouhar (1927–2011), hudební skladatel, muzikolog a propagátor díla B. Martinů. Martinů mu napsal 25. června 1956: „Bylo by to pěkné kdybych vás mohl i Jana [Nováka] uviděti v Salzburgu, ale myslím že tam bude nával protože snad i Bureš i Šebánek a jiní z Prahy si na to brousí zuby a to víte jak to chodí, možná že ani oni se tam nedostanou.“ (ZZ, BM 16; Zouhar, 2008, s. 156).
[19] Tehdy ještě plánoval cestu na Salzburger Feststpiele, kde 26. srpna 1956 Rafael Kubelík provedl s Wiener Philharmoniker premiéru orchestrální skladby Fresky Piera della Francesca, H 352, z roku 1955.
[20] Návštěvu Salzburgu manželé Martinů neuskutečnili, jak je patrné z dopisu rodině do Poličky ze dne 27. srpna 1956: „Do Salzburku jsme nejeli a poslouchali jsme zde pres Radio, moc dobřě jsme to slyšeli a hráli to krásně. Ono je to odsud celý den cesty a při tom počasi to neni žádná rozkoš a tam vždycky prši i když je jinde pěkně.“ (CBM, PBM Kr 535).
[21] Alphonse Leduc nabídl Miloši Šafránkovi již na počátku ledna 1956 byt v Palaiseau, který mohl užívat zdarma vzhledem k jeho svízelné finanční i osobní situaci. Dvojkopojový byt Germaine Leroux, kde bydlel od září 1955, byl malý a navíc by jej sdílel s manželkou, s níž se citově odcizili, jak Šafránek sdělil svému řídícimu důstojníkovi Lenskému (srov. Archiv bezpečnostních složek, sv. 40885).
[22] 5 rue Guersant, Paris 17 je adresa Šafránkovy ženy Germaine Leroux, u níž po příjezdu do Paříže Šafránek bydlel (srov. CBM, PBM Kmš 824 ze dne 30. října 1955).
|