[1] Anglicky „krásné časy“.
[2] Má na mysli syna Jana Šafránka (1934–1974).
[3] Francouzsky „hloupý vtip“.
[4] Nelze přesně určit, co měl skladatel na mysli. Nicméně Miloš Šafránek ve své monografii uvádí: „Partituru Kuchyňské revue považoval Martinů za dokonalou […] a srovnával ji později po stránce technické s vědomou dokonalostí I. symfonie z roku 1942.“ (Šafránek, 1961, s. 139). Zda však měl Martinů na mysli právě toto, zůstává otázkou.
[5] Platnost výhradní smlouvy mezi Bohuslavem Martinů a nakladatelstvím Boosey & Hawkes vypršela 31. prosince 1955. Na zaslané dotazy ohledně prodloužení nedostal z londýnského sídla firmy žádnou odpověď. Ta přišla až na počátku ledna 1956 od hlavního manažera nakladatelství Ernsta Rotha (1896–1971). 2. ledna 1956 skladateli sdělil, že nevidí možnost smlouvu obnovit (CBM, PBM Kd 15).
[6] Anglicky „sklad“.
[7] Z korespondence je zřejmé, že Ochranný svaz autorský podobně jako nakladatelství SNKLHU vyplácel do zahraničí pouze zlomek skladatelových honorářů a jen část mohla čerpat jeho rodina v Poličce. Zbytek byl zadržován na účtech v Praze.
[8] Sonátu pro violu a klavír, H 355, Martinů komponoval v období od 22. listopadu 1955 do 16. prosince 1955, dedikoval „to Lillian Fuchs“ (srov. Halbreich, 2007, s. 345).
[9] Na počátku prosince se informoval na grantové podmínky Guggenheimovy nadace pro napsání opery Řecké pašije, H 372 (srov. Guggenheimova nadace New York, kopie v IBM GF 1955-12-02).
[10] Vzhledem k politické situaci v Československu bylo nanejvýš udivující, že by se Šafránek jako bývalý diplomat Benešovy vlády mohl volně pohybovat po západní Evropě. Jak je patrné ze záznamů Archivu bezpečnostních složek, Miloš Šafránek byl vyslán do Francie československou Státní bezpečností od 12. září 1955 do prosince 1956. Ve Francii žil pod vlastní identitou, neboť měl navázat na své meziválečné kontakty, Ministerstvo vnitra však pro tajné zpravodajské informace používalo jeho krycí jméno Bohuslav Veselý (srov. Archiv bezpečnostních složek, sv. 40885). Je pravděpodobné, že Šafránek s prozrazením své mise počítal a Martinů i další přátelé a známí o ní pravděpodobně věděli. Tato skladatelova poznámka mohla být jedním z více upozornění.
[11] Pozdravy byly adresovány Šafránkově ženě Germaine Leroux a synu Janovi, který přijel na Vánoce 1955 do Paříže ze svých studií v Oxfordu (srov. Šafránek, 2006, s. 317 a 320 a Archiv bezpečnostních složek, sv. 40885).
[12] Stella Steinerová, bývalá členka České filharmonie.
[13] Svaz československých skladatelů naplánoval v Praze na 7. prosince 1955 Jubilejní koncert ze skladeb Bohuslava Martinů. V době, kdy skladatel tento dopis psal, ještě neobdržel žádnou z nadšených reakcí z Prahy.
[14] Martinů oslavil krátce před odesláním tohoto dopisu 65. narozeniny.
[15] Český klavírista a hudební skladatel Josef Páleníček (1914–1991) studoval v letech 1936–1938 v Paříži, kde se často setkával s B. Martinů (srov. Popelka, 1996, s. 144).
[16] Česká skladatelka a dirigentka Vítězslava Kaprálová (1915–1940) byla studentkou a intimní přítelkyní B. Martinů.
[17] V dopise z 2. ledna 1956 se Ernst Roth (1896–1971) z nakladatelství Boosey & Hawkes na úvod omluvil: „[…] last three months were no child’s play.“ („poslední tři měsíce nebyly žádná hračka“) (CBM, PBM Kd 15/1). Vypršení smlouvy však bylo jednoznačnou odpovědí.
|