[South Orleans] August 26. 1945

Milý příteli,

jsem rád že jste dostal dobré zprávy z domu a přál bych Vám aby pokračovaly. Pro mne týden byl velmi zlý. První dopis z domova mi přinesl zprávu o smrti Stáni Nováka,[1] asi před měsícem na mozkovou mrtvici, tak si asi dovedete představit jak to na me působilo. Mimo to si stěžují že nemají dopis ode mne a to co píší mi není dost jasné, říkají že jediný člověk který je zachránil je Šebánek, který mimochodem zachránil i Julliettu a že je vlastně jediný který se o ně tam stará.[2] Zdá se mi že prošli něčím těžkým. Také se teď necítím moc dobře, snad těmi dojmy a myšlenkami, ale něco není v po­řádku se ža­ludkem, nějak jsem moc zhubnul a zkrátka nedělá mi to dobrotu, budu se muset nechat prohlednout v N. Y. Tak mě omluvte že tento dopis je spíše pessi-­

mistický a ne v dobré náladě. To víte myšlenkám nelze bránit a u mně obyčejně černé myšlenky nejsou jen tak beze všeho podkladu a když o tom přemyšlím o všem tak mi nijak vesele není a zdá se mi že celá ta moje práce jde jen do vzduchu. Byl bych si přece jenom přál a je to dosti malé zadostiučinění osobní, kdyby byl někdo od nás aspoň projevil maličký zájem, nemyslím v tom směru že by mi byli nabídli nějaké místo, nýbrž že by si byli alespoň všimli že jsem zde něco udělal a že moje práce je povážována za přínos nebo vůbec za něco.[3] Zkrátka alespoň ze slušnosti i když ne z jiných pohnutek.[4] Když je moje osoba nezajímá, to je jejích věc, a to je mi lhostejno ale když nemají ani nepatrný zájem o nějakou komposici která je v jejich „lidové a společné linii, jako Lidice nebo Double-concert, [5] které ostatně tam musí míti, protože jsem je poslal do Londýna, tak to už nelze omluviti tím známým pořekadlem že je. mnoho důležitější práce. Já vím že je a nikdy by mi na mysl nepřišlo že musí v první řadě projevit zájem o mě, víte že se netlačim nikdy do první řady a effektivně od nich nechci nic, ale přece jenom i při té dynamice o které se tolik tam mluví mohla už za tu dobu zbýti malinká parcelka dynamiky, která by se zajimala zda-li se něco nestalo za hranicemi. Když zbylo dosti dynamiky se zajímati o Hoffmeistra[6], V. W.[7] a jiné mohli už jistě najit cestu aspoň projevit zájem že vůbec existuji, to by je stálo trochu přemáhání možná a 5 centu známku. Celou tou historií moc povzbuzen nejsem, to chápete. Myslíte že se na to dívám moc černě a nebo že mám pravdu? Nejlepší když celou tuto úvahu skončim, protože mi to nepřidává moc síly ale myslím také že v důsledcích této situace budu jednoho dne muset udělati velmi závažné rozhodnutí.[8] Koupil jsem si toho Whita, Men’s meat[9], možná že je to krásná kniha ale je tak klidná že ji prostě nemohu teď čísti. Toho Schrödingera jsem nedostal, kde jste viděl publikováno?[10] Miloš asi povídaval[11] v Praze s piloty, četl jste? Tak si s tímto mým dopisem nepřidělávejte starosti kterých máte sám také dost a napište nesouhlas.

Srdečně vás všechny zdravím

B. Martinů