[South Orleans] June 28. 1945

Milý příteli,

Váš dopis je také „challenging letter“[1] a nevím zdali Vám napíšu tu solution[2]. Je mnoho věcí kde moje comprehension[3] nefunguje dobře. Třeba když někdo mluví oslavně o nějaké práci hlavně že vynalezli nové kanony[4] a nebo třeba když byste mi mohl vysvětlení tuto zprávu v N. L. „Kult. komise nebude řízena diktátorský shora, nýbrž bude založena na širokých masách pracujícího lidu. – opravdu v demokratickém duchu a to od zdola nahoru.“[5] Jak to bude? Tak buďto je něco „wrong“[6] ve mě a nebo něco wrong v ostatním světě. Píšete mi také o tom dynamismu a užíváte toto slovo často a mám sám dojem že je s ním spojen i u Vás i u mě a pravděpodobně i u ostatních jakýsi komplex, takový sentimentální pocit obdivu a strachu, důvěry a ne­důvěry a také jakýsi respect, jako jsme mívali při různých jiných heslech, která nyní už trochu opelichali, a zkrátka že to slovo dostavá větší váhu než ji skutečně má.[7] Nevím jestli ten dynamismus není spíše tak zjevný jenom v opposici určité [†][8] a pohodlnosti pomalosti lidských schopností, a v tom případě by to vlastně dynamismus nebyl nýbrž prostý vývoj, nebo i je­nom prostá akce oproti založeným rukám a čekání, a nebo jenom obyčejná agitace, vycházejí z jiných komplexů, nervosy, v tom případě by význam slova rovněž neodpovídal skutečnosti, jako kdybych rozbil všechno nádobí, nebo rosekal při hraní piano na kousky, nevím zda-li by se to mohlo nazvat dynamismus. Mně tohle také straší a sice z důvodů o kterých jsme často mluvili v hudbě. Jak víte my máme teď zvláštní zálibu, (vlastně ne „my“ nýbrž je to v modě) užívati slova jako dynamismus, vitalism a. t. d. dodává to jaksi cenu našemu úsudku vyjádření, a jak vidím okolo sebe, každý se snaží býti co nejvitálnější, conductří, soloisti, komponisti a voilà le hic![9] Ono ve skutečnosti není tak hrozné, jenom to vypadá. Každý je strašně „mužskej“ vitální až to bolí ale ono to není nic jiného než agitace, jsou za tím prázdné kalhoty ale všichni tomu říkáme dynamismus. Je to také vidět v těch kompozicích, také jsme o tom mluvili jaký je dynamismus ale opravdový v těch několika taktech té známe[10] prelude od Bacha[11] a jak málo not k tomu potřeboval a co námahy a papíru stojí teď skladatele aby vyjádřil dynamické dohromady nic. A jde tohle velmi hluboko, myslím dále než se domníváme, protože celá ta záhadná konstrukce díla a pravděpodobně i v ostatních případech, se točí okolo tohohle, myslím ten uzavřený organismus díla který vyrovnává všechny složky aby fungovaly přesně jako v lidském „body“[12] Kdyby se naše bílé nebo červené krvinky sta­ly náhle dynamické tak na to umřeme ale ony jsou dynamické, ale tak aby udrželi organismus pohromadě. Tím nemyslím zařaditi dynamismus do „určitých mezí“ jenom to že dynamismus je to co organismus potřebuje a snese. Kdyby orchestr v climaxu[13] rozbil všechny nástroje o hlavy sousedů, byl by to dynamismus ovšem velmi vitální a i často odůvodněný ale bylo by také po hraní. To je jako když tenkráte v Brusselu hudba při Němé z Portici (myslím) působila tak „revolučně“ že lidi vytáhli z divadla na ulici a demonstrovali,[14] to je samozřejmě něco ale bylo po opeře. Nebo když jeden báječný houslista je tak vitální, že běhá po scéně, tlačí na smyčec až všechno praská, vymačká každý detail že Vás to až bolí, tak je to ovšem vitální i dynamické ale dílo je úplně zničeno. Mluvil jsem o tom případě s Mischou,[15] který nezná[16] filosofii ale jde na vše instiktem muzikanta, byl z toho celý nešťastný div neplakal, protože si toho houslisty váží a to je co říci. Kde se to neobyčejně uplatňuje to je ovšem v opeře, a výsledek je že jdete z divadla tak dynamicky rozbitý, že to nestálo za to tam jíti. A já se při tom nijak nechci dovolávati esthetických zákonů. Abych přešel k něčemu jinému, tak jsem přečetl toho Koestnera,[17] jsou v tom neuvěřitelné věci i zajímavé věci, půjčím Vám to, moc mě to nepotěšilo. Jinak mám lepší náladu, protože se mi zdá že ten vývoj u nás nebude tak rapidní a že si možná dělám zbytečně černé myšlenky. Měl jsem radost že se objevil Honzl[18] a Muzika[19], a žalost velikou že objevil nový správce opery p. F. Pujman[20]. Ostatní jména přicházejí z daleka, Kvapil[21], SK. Neuman[22] a. t. d. cela nous rajeuni[23] vracíme se do mladých let a možná že se budeme vracet ještě dále, což nebude ani veselé ani normální a zdravé. Potřebovali bychom zase takovou skupinu Encyklopedistů aby to trochu uvedli na správnou cestu, ovšem ne pod objednávkou nebo kontrolou Státu.[24] Tak mohu-li Vám radit přijměte každou práci o níž mi píšete, já mám dosti důvěry v organisace zde byť by byly i pod ochranou velké instituce, protože v určitém množství lidí zde se vždy najde pár dobrých mozků, které si najdou cestu a zde ta možnost stále je. Co se týče návratu hned nebo čekat to bych se Vás mohl zeptati[25] já sám také. Ale myslím že bychom měli čekat, což je nesprávný termín, protože to jest čekat „jak se to vyvine“ což vlastně neděláme protože se stejně vrátíme a pak vlastně už víme jak se to vyvine dříve nebo později a víme také co by bylo nutno dělat aby později, co nevíme to je máme-li možnost vůbec něco dělat, vyjma ještě dokud jsme zde.[26] Já vidím že si to tam všechno pěkně obsazují, přirozené, a nevím zdali já sám nebudu vedle a jestli jako až dosud nebudu, „innaperçu“[27]. Všude mě žádají o poslední komposice, Londýn, Paříž, Suisse jenom od nás není žádný zájem, myslel jsem alespoň ty Lidice, které mají, že je budou zajímati.[28] Přinesl jsem myslim i při své skromnosti, dost podnětu i skladeb (v divadle) které by se mohly považovati za nový přínos i národní chte-li ale všechno to nějak nepozorovaně[29] přešlo, no nebudu vás s tím bavit Vy to víte a já jsem si na to už také zvykl. Je to proto že jsem tam nebyl, to je dost pochopitelné, a ostatně pro okamžik jsem radši. Nevím opravdu jak tam celý problém rozřeším, kdybyste mluvil s M.[30] zmiňte se že počítám na něho že mi pomůže abych mohl pracovati volně a případně ve Francii. Napište mi zdali jste s ním mluvil. Tak jsem vám rady nedal a přidal práci k dešifrovaní dlouhého dopisu. Díky tomu že tu nedostaneme maso tak se celý můj organismus zlepšuje a cítím se dobře až na ty revma které se vrací s ranními mlhami a deštěm a vichřici která tu řádila tři dny.

Moc Vás zdravím a jsem Váš

B. Martinů

^[1]      Anglicky ve smyslu „dopis je výzva“.

^[2]      Anglicky „řešení“.

^[3]      Anglicky „pochopení, chápání“.

^[4]      Špatně čitelné.

^[5]      New-yorkské listy, český deník.

^[6]      Anglicky „špatně“.

^[7]      „Mechanickým“ či „statickým“ dynamismem, který je pouze prázdnou for­mou, se Martinů zabýval také ve svých textech v Ridgefieldu (srov. Šafránek, 1966, s. 143–144).

^[8]      Nečitelné.

^[9]      Francouzsky „tady je ten háček!“.

^[10]    Špatně čitelné.

^[11]    Patrně myslí Preludium č. 1, Temperovaný klavír, BWV 846, Johanna Sebastiana Bacha.

^[12]    Anglicky „tělo“.

^[13]    Anglicky „vrcholu“.

^[14]    Bruselské provedení Auberovy opery Němá z Portici v roce 1830 je považováno za jeden z impulzů k revoluci, během níž získala Belgie svou nezávislost.

^[15]    Mischa Elman (1891–1967), houslista, v roce 1943 objednal u Bohu­slava Martinů „Violin Concerto“, Koncert pro housle a orchestr č. 2, H 293, který téhož roku premiéroval (CBM, PBM Kd 99).

^[16]    Špatně čitelné.

^[17]    Jedná se o román Arthura Koestlera (1905–1983) Darkness at Noon z roku 1940.

^[18]    Jindřich Honzl (1894–1953), režisér a divadelní ředitel, na přání B. Martinů režíroval první nastudování opery Julietta, H 253, 16. března 1938 v Národním divadle v Praze (srov. Halbreich, 2007, s. 163–172). Od roku 1945 byl členem umělecké zprávy Národního divadla v Praze a v letech 1948–1950 ředitelem činohry ND (oficiální webové stránky Národního divadla, http://archiv.narodni-divadlo.cz/default.aspx?jz=cs&dk=Predstaveni.aspx&pr=8864&sz=0&fo=000&ju=0&abc=0&pn=456affcc-f403-4000-aaff-c11223344aaa).

^[19]    František Muzika (1900–1974), scénograf premiéry opery Julietta, H 253, která se uskutečnila Národním divadle v Praze 16. března 1938 (srov. Halbreich, 2007, s. 163–172; Popelka, 1996, s. 29).

^[20]    Ferdinand Pujman (1889–1961), režisér, v letech 1926–1939 režisér Národního divadla v Praze, od června 1945 dramaturg opery Ná­rodního divadla v Praze, od roku 1947 vrchní režisér. Působil zde do ledna 1950 a pak opět od září 1956 do prosince 1959.

^[21]    Jaroslav Kvapil (1868–1950), dramatik, básník, překladatel a re­žisér. V letech 1900–1911 v Národním divadle v Praze ve funkci dra­maturga, následně do roku 1919 jako šéf činohry. V červnu 1945 se stal předsedou nového orgánu Divadelní rada jako umělecký a kul­turně­politický poradní sbor pro zásadní otázky v divadelnictví, jehož členem byl rovněž herec Stanislav Neumann (1902–1975) (srov. Černý, 2007, s. 20).

^[22]    Není zřejmé, zda měl Martinů na mysli opravdu Stanislava Kostku Neumanna (1875–1947), českého levicově orientovaného básníka, no­vi­náře a překladatele, nebo spíše jeho syna, herce Stanislava Neumanna (1902–1975), který je zmíněn v souvislosti s Jaroslavem Kvapilem v předchozí poznámce.

^[23]    Francouzsky, „to nás omladilo“.

^[24]    Martinů se obával, že pro obnovení poválečného Československa ne­bude mít země dostatek kompetentních a zkušených odborníků jako tomu bylo v případě skupiny autorů podílejících se na vzniku Encyclopédie, ou dictionnaire raisonné des sciences, des arts et des métiers v letech 1751–1772 ve Francii. Byli mezi nimi Jean-Jacques Rousseau, Voltaire, Denis Diderot, Charles Louis Montesquieu a řada dalších.

^[25]    Špatně čitelné.

^[26]    Miloš Šafránek se vrátil do Československa o rok později, 8. srpna 1946. Bohuslav Martinů se za svého života nevrátil.

^[27]    Francouzsky „bez povšimnutí“.

^[28]    Skladba Památník Lidicím, H 296, z roku 1943, byla provedena po­prvé v Praze až 14. března 1946. Českou filharmonii dirigoval Rafael Kubelík (srov. Halbreich, 2007, s. 259).

^[29]    Špatně čitelné.

^[30]    Iniciálou „M.“ označoval v tomto a v dalších dopisech Jana Masaryka (1886–1948), blízkého přítele a podporovatele Martinů, od roku 1940 mi­nistra zahraničních věcí Prozatímní exilové vlády, který se během druhé světové války pohyboval zejména ve Velké Británii a Spojených státech. Do osvobozeného Československa se vrátil 30. července 1945.