Základní informace
Typ korespondenceDopis
OdesílatelMartinů, Bohuslav
Odesílatel (korporace)
Lokace odesláníPaříž
Poznámka k lokaci odeslání[Paříž]
Datum odeslání08.10.1939
PříjemceŠafránek, Miloš
Příjemce (korporace)
Lokace přijetí
JazykČeština
Původ, datum získáníCBM
Předchozí vlastník
Současný vlastníkCentrum Bohuslava Martinů v Poličce
Signatura současného vlastníka
Stará signatura v IBM2000/PBM Kmš 745
Signatura v IBMŠafM 1939-10-08
Obsah a fyzický popis
Stručný obsahVšechno se mu zkomplikovalo; trochu ztratil "svoji poličskou resistenci", ale doufá, že ne natrvalo; na legaci noví kariéristi; "mě samozřejmě nepotřebují na nic"; "angažoval jsem se do naší armády, ale až dosud nepřišla na mne řada"; napsal České madrigaly pro sola na lidové texty; pracuje na Polní mši; s ní by se snad dalo něco dělat v Americe, ale neví, zda ji dokončí - "vše mi připaká tak nějak bazvýznamné"; včera přijel dr. Beneš, snad s ním bude moci hovořit; zůstanou asi v Paříži "ať se děje co se děje"; opozice je tu jen kavárenská; Hoffmeister pro styk s komunisty a celá řada dalších zde uvězněna "a já jsem z toho vyvázl jen nějak náhdou", byli ve Vieux Moulin; skepse ohledně Dushkina i Chestera v Londýně; hraje Kusevickij něco od něj ?; potřebovali by někde slušněji bydlet; obrazy z budoucnosti; "vojákem asi nebudu, protože jsem tak zhubnul, že mi to je až mně samému protivné"; žádá Šafránka, aby napsal B/enešovi/, aby "mě trochu využili a dali možnost pracovat".
Diplomatický přepis dopisu

[Paříž] 8. / 10. 1939.

 

Milý příteli

 

nezlobte se na mne že až teprve teď píšu, mě se všechno tak zkomplikovalo že nevím dobře, jak z toho se zdravou kůží vylezu a potřeboval bych se mnoho s Vámi projiti po nábřeží a nebo se nadýchat čerstvého vzduchu někde nevím kde. Děkuji Vám mnoho za články v journálech a rád bych měl od Vás nové zprávy co děláte a jak se vše utváří pro Vás tam za mořem a jaké máte plány, a zdali je něco nového v musice a co Germaine,[1] napište mi a nevykládejte si moje mlčení nějak ve zlém, já jsem trochu ztratil (ale doufám že to není na trvalo) svoji paličatou resistenci jak u toho co se děje okolo nás tak i a hlavně z toho co je ve mně o čemž vám nechci psáti až snad jednou se sejdeme tak vám to povím[2]. Zde samozřejmě o mě nikdo neví, na legaci je plno nových neznámých lidí kteří si získávají zásluhy způsobem tak zjevným že se obávám že nebude ani dost ministr. křesel abychom se jim odměnili. Mě samozřejmě nepotřebují na nic a pak tu jsem jako taková ztracená ovce a lapám vzduch. Angažoval jsem se do naší armády ale až dosud nepřišla na mne řada.[3] Pracuji málo vlastně vůbec ne, napsal jsem České Madrigaly pro sola (quintet) na lidové texty[4] a teď pracuji na „Polní mši“[5]. S tím by snad něco šlo dělat v Americe je to pro malý mužský sbor, 2 picoli 2 clarineti, 3 trompetti, 2 trombony, harmonium piano a bicí nástroje a bude to trvati asi půl hodiny na texty které odpovídají nynější době,[6] ale nevím vlastně zdali to dokončím, vše mi připadá tak nějak bezvýznamné a nikdo z toho nic nemá.[7] Včera přijel dr. B.[8] a tak doufám že se k němu dostanu a že se mi přece podaří vysvětliti že by se mnou šlo dělat něco víc, ale už ani v to moc nevěřím. Zůstaneme asi v Paříži ať se děje co se děje ale co tu vlastně budeme dělat to dobře nevím, ani z čeho žíti. U vrchnosti to mám zřejmě špatné a ti ostatní se rychle přizpusobují situaci i ti v které jsem věřil. Oposice je tu sice stále ale jen v kavárně. Zavřeli nám Hofmeistra (pro styk s komunisty) a s ním celou řadu lidí kteří s tím neměli nic společného a já jsem z toho vyvázl jen nějak náhodou, snad že jsem tu nebyl.[9] Byli jsme ve Vieux Moulin, což mi nepřidalo nějak na radosti ze života a ani jsem si neodpočinul a jsem vlastně rád že jsem zase zpět i když nic nedělám. Dushkin mi vůbec neodpověděl na můj dopis a tak nevím co bude se Suitou a co bude se Schottem který to měl vydati a zaplatit.[10] Chester v Londýně měl o ni veliký zájem ale teď je to samozřejmě všechno odloženo Napište mi zdali Koussevitzsky něco ode mě dělá, (klav. koncert?)[11] a co ti druzí (Heller je prý v Chicagu v opeře?)[12] A co Rodzinski![13]

Vídáte se s Dushkinem, potřebovali bychom někde sluš­něji bydlet. už mi zde jde na nervy v tom sedmém patře a budou li nálety tak to budeme míti moc příjemné a nevím kam jíti, Nevím zdali Dushkin má pronajat byt zde v Paříži a nebo v tom Foncinellu snad by nám jej půjčil. Kdyby bylo zle tak opravdu nevím co by se s námi dělo. Vojákem asi nebudu protože jsem tak zhub­nul že mi to je až mě samému protivné. Kdybyste tak mohl nějak napsat dr. B. aby mě trochu využili a dali možnost pracovat, zdrží se tu ještě dost dlouho.[14] A napište co Vy děláte a co Germaine a všichni.

Srdečně Vás oba se Charlottou zdravíme a vzpomínáme Vaši B. Martinů

 

 

Chers Monsieur et Madame Safranek

 

Nous pensons souvent à vous et j’espère que votre santé à tous trois est bonne. Et Janek que dit-il à la vie américaine. Quand nous reverrons nous Je ne desespère pas que ce sera peut-être l’année prochaine à Prague. Je vous adresse l’expression de ma bonne amitié et a Janek un gros baiser. Si vous avez la chance de voir Me et Mme Dushkin donnez leur notre meilleur souvenir. Bien sincèrement votre Charlotte Martinu

 

Milý pane Šafránku a milá paní Šafránková,

 

často na Vás myslíme, a já doufám, že se všichni tři těšíte dobrému zdraví. A co Janek[15], co říká na americký život? Kdy se uvidíme? Neztrácím naději, že se tak možná stane příští rok v Praze[16]. Posílám Vám velmi přátelské pozdravení, a Jankovi velkou pusu. Jestli se náhodou setkáte s panem a paní Dushkinovými, pozdravujte je od nás. Srdečně Vaše Charlotte Martinů

 

Věcné poznámky k DP

[1]      Germaine Leroux, pianistka, manželka Miloše Šafránka.

 

[2]      Martinů opět naznačuje komplikovaný osobní vztah s Vítězslavou Kaprálovou.

 

[3]      Od srpna 1939 českoslovenští exiloví politici usilovali o vznik Česko­slovenské armády ve Francii, která by spadala pod francouzské velení. V jihofrancouzském Agde vznikl 29. září 1939 československý prapor, následně 1. československý pěší pluk a teprve až 17. listopadu 1939 vydal Národní výbor československý v Paříži mobilizační rozkaz.

 

[4]      České madrigaly pro smíšený sbor, H 278, Martinů dokončil ve Vieux--Moulin v červenci 1939 (srov. Halbreich, 2007, s. 432).

 

[5]      Polní mše, H 279. Kantátu dokončil 4. listopadu 1939 a následující den o tom informoval Miloše Šafránka (CBM, PBM Kmš 746). Pre­miéru měla v Praze 28. února 1946 (srov. Halbreich, 2007, s. 451).

 

[6]      Textovou předlohu Polní mše, H 279, vytvořil Jiří Mucha v roce 1939. Martinů ji však dokončil sám (srov. poznámka zde ke Kmš 818).

 

[7]      Karlu Šebánkovi sdělil 5. října 1939: „Pracuji teď (mimo jiných věcí) na ,Polní mši‘ pro mužský sbor a malý ensemble, uveřejněte a informujte Talicha, pokusím se poslat kopii Vám. (2 picoli 2 clar. 3 trompeti 2 tromboni, piano, harmonium a bicí nástroje.“ (CBM, PBM Kkš 913). O měsíc později, 5. listopadu 1939, informoval Mar­tinů o jejím dokončení (CBM, PBM Kmš 746).                 

 

[8]      V celém dopise používá opět iniciálu „B.“ pro Edvarda Beneše.

 

[9]      Adolf Hoffmeister byl společně s dalšími umělci, kteří žili v Domě československé kultury ve vile v ulici Notre-Dame des Champs č. p. 74 v Paříži, Alénem Divišem, Antonínem Pelcem a Maximem Kopfou, zatčen v září 1939 za domnělou protifrancouzskou činnost. Propuštěni byli v březnu 1940.

 

[10]    Suite Concertante pro housle a orchestr in D, H 276, kterou kom­ponoval Martinů na objednávku Samuela Dushkina, byla vydána poprvé v nakladatelství Schott až v roce 1955 (srov. Halbreich, 2007, s. 305).

 

[11]    Patrně má na mysli Koncert pro klavír a orchestr č. 2, H 237. Ten však Sergej Kusevickij nikdy s Boston Symphony Orchestra neprovedl. 14. listopadu 1941 premiéroval v Bostonu Concerto grosso, H 263 (srov. Halbreich, 2007, s. 272).

 

[12]    Dirigent Adolf Heller (1901–1954) emigroval po okupaci Čes­ko­slovenska přes Izrael do Spojených států, kde do roku 1942 působil na Chicago Conservatory of Music.

 

[13]    Dirigent Arthur Rodziński (1892–1958) byl v letech 1933–1943 šéf­dirigentem Cleveland Orchestra.

 

[14]    Edvard Beneš společně s dalšími československými exilovými politiky založil Československý národní výbor, který byl uznán francouzskou vládou 17. listopadu 1939. Definitivní uznání exilové vlády také Anglií a Sovětským svazem nastalo až 18. července 1941.

 

[15]    Charlotte používá českou zdrobnělinu jména „Jan“ ve francouzštině. Má na mysli Jana Šafránka, pětiletého syna Miloše a Germaine Šaf­ránkových.

 

[16]    Je překvapivé, že místem společného setkání měla být Praha, nikoli Paříž. Toto optimistické přání nepočítalo nejen s tím, že vypukne válka, ale že navíc bude trvat šest let. A že B. Martinů se do Prahy už nikdy nevrátí.

 

Celkový počet listů1
Počet popsaných stránek2
Poznámka
Fixacerukopis
Vpisky, přípisyCh. Martinů
Dopis

Náhled k dispozici pouze prezenčně v Institutu.

Digitalizace
Kvalita digitalizaceprofi
Digitalizováno v instituci
Datum digitalizace
Poznámka k digitalizaci
Lokace jako předmět
Chicago, Illinois
Londýn
Paříž
Praha
Vieux-Moulin
Osoba jako předmět
Korporace jako předmět
Skladba jako předmět
« předchozí
ID 2628 (záznam 1 / 0)
další »