Paris 28 / IV 1939.

Milý příteli,

píši Vám ještě znovu, protože jsem právě odeslal dopis Dushkinovi[1] tak abyste také věděl jaké plány se mi rojí v hlavě.[2] Tedy předně bych se chtěl obrátit na Kou­sewitzkého[3] s proposicí, že bych napsal něja­kou velkou věc buď symfonii nebo třeba na něco ze života Lincolnova,[4] což by mělo jistě ohlas, už jsem na to sám myslel, když náhodou jsem se toulal po nábřeží a viděl o něm knížku.[5] A že by mě za to pozval do Bostonu, alespoň pro ten první čas, to by mu nepřišlo draho, vždyť by mě mohl vždycky někde ubytovat. Pak bych mohl se obrátit i na M^me Coolidge s takovým nějakým podobným nápadem.[6] Ale vedle toho by bylo asi nejlépe realizovat ten plán o kterém jsem Vám už psal, totiž že by mě pozvalo ta naše comité a dalo mi nějaké místo pro kulturní hudební propagaci jako bych byl úředník konzulátu nebo něco podobného. Myslím že v každém případě abych dostal visa bych musel míti někoho kdo by se tam za mě zaručil, jinak by mě tam asi nepustili. Jel bych ovšem jako turista, ne na nějaké zaměstnání, to by mě tam nepustili vůbec protože nejsem syndikován. Když bych tam byl, mohlo by se něco podniknouti v Chicagu se Špalíčkem[7] a nebo ještě lépe kdyby bylo možno zainteresovati nějakého známého spisovatele (Dreisser není Čech?)[8] že bych s ním napsal nějaké divadlo? To víte že bych s tím byl brzo hotov a byla by to účinná propaganda. Teď ti dirigenti mě tam většinou znají, to by snad také šlo umístit co nejvíce věcí, ostatně i klavírní koncert a také Dushkin jistě upoutá dost pozornosti se Suitou,[9] jistě bude dě­lat už k vůli sobě velkou reklamu. Nešlo by to naše komité na to upozornit, to by měli přece kapitál dobře uložený. Já ovšem vím, že v tom nebude spatřovati nic zvláštního angažovati i unibanku, ale snad byste to mohl navrhnouti. To samé pro malou K.[10] která by nám mohla udělati značnou senzaci. Mohl byste o tom informovati Beneše[11], myslím že z těch ostatních nikdo mne znáti nebude a že by jim byl nápad podivný. Asi bych jistě musel alespoň pro začátek přijeti sám, pro dva by to bylo moc drahé? Zde je tento týden velký sjezd Čechů[12], s koncertem a slabým programem[13], zpívá Herlingerová[14] doprovází Slavíček z konzulátu a kauza a les Sokolettes a.t.d.[15] Jinak na kolonii už moc nechodím, oni si ty funkce rozebrali, Hanuš[16] pracuje hodně a ten Kripner[17] s Klosterou skoro také ale jinak nevím nic. Snad jsou nějaká nedorozumění mezi Kolonií a O.[18] který jak se zdá chce zachránit republiku sám a také co se týče fondů, ale to jsou možná jen povídání, jistě už sám máte nějaké zprávy podrobnější, Váš vzkaz Hrubému i Kolarzovi[19] jsem předal. Těším se na Váš dopis, pište mi prosím brzo.

Moc Vás i Germaine zdravím           Váš B. Martinů

V pondělí mám premieru v Tritonu požádal jsem kritiku aby mi napsali kritiky politické, poslal bych Vám je snad by to šlo užít pro propagandu a otisknout v Americe.[20]

^[1]      Skladatel pracoval na objednávce houslového koncertu Suite con­certante, H 276, pro Samuela Dushkina a věřil v další zakázky.

^[2]      Do Poličky informoval ve stejném smyslu o den později: „Psal jsem znovu p. Š. a také Duskinovi, kdybych mohl dostat v Americe. nějakou objednávku, nebo že by mě pozvali abych to tam komponoval tak by se vsˆechno usnadnilo.“ (CBM, PBM Kr 267).

^[3]      Martinů doufal v nové objednávky od dirigenta Sergeje Kusevického a Boston Symphony Orchestra.

^[4]      K tomuto záměru nikdy nedošlo.

^[5]      Bohuslav Martinů rád navštěvoval pouliční stánky pařížských bu­kinistů.

^[6]      Mecenášce Elizabeth Sprague Coolidge psal o měsíc později a infor­moval ji o svém záměru odcestovat do Spojených států. Žádal ji o rady i možnost získat zakázku na novou skladbu (srov. Library of Congress, Washington, kopie v IBM Spr 1939-06-02).

^[7]      Tento plán inscenovat balet Špalíček v Chicagu se nezdařil.

^[8]      Martinů patrně myslel spisovatele Theodora Dreisera (1871–1945), který se však narodil v Terre Haute v Indianě.

^[9]      Suite Concertante pro housle a orchestr in D, H 276.

^[10]    Iniciálou „K.“ opět označuje Vítězslavu Kaprálovou.

^[11]    Zahraniční politika prezidenta Edvarda Beneš využívala umělce při propagování zájmů Československa.

^[12]    Ve dnech 29. a 30. dubna 1939 se konal v Paříži III. sjezd Čechů a Slováků ve Francii.

^[13]    7. května 1939 se konal v Palaise Chaillot (Trocadéro) večer nazvaný Hommage à la Tcheco-Slovaquie (srov. plakát přetištený v Namont, 2015, s. 485).

^[14]    Operní pěvkyně Růžena Herlingerová (1890–1978).

^[15]    Vystoupení pařížského spolku Les Sokolettes (Sokol) doprovázel rov­něž Slavíček.

^[16]    Karel Hanuš, tajemník Československé kolonie ve Francii.

^[17]    Viktor Kripner, pracovník Československé kolonie ve Francii.

^[18]    Iniciálou „O.“ zde míní Štefana Osuského.

^[19]    Walter Kolarz, novinář.

^[20]    V pondělí 8. května 1939 byla v pařížském Tritonu provedena skladba Tre ricercari, H 267. Orchester Societé Philharmonique dirigoval Char­les Munch. Jednalo se o první francouzské provedení. Skladba poprvé zazněla 6. září 1938 v Benátkách (srov. Halbreich, 2007, s. 274).