Polička 10. / 2. 1935.

Milý příteli,

Váš dopis jsem dostal před odjezdem do Poličky, tak už jsem s Jeremiašem jen telefonoval, říkal že by se mu lépe hodil ten Mozart pro koncert v březnu. datum pro duben se mu nehodí a Vy jste psal že byste si to zařídil tedy pro březen.[1] Co se týče přesných dat to Vám napíše sám. Pro koncert v Manesu[2] jsem už neměl čas, předal jsem to Novákovi, a až se vrátím budu se o to starat, nevím zdali mají v tu dobu koncert, a v tom případě by se spíše jednalo o první provedení a nebo nověj­ší věci z francouzské produkce. Ten Ježek i Janáček se tam už hrál. Podívám se také nešloli by něco sehnat v Brně. Premiera v Brně je 23. / v sobotu[3] a pak 27. / 3.
jsou ty Invence ve Filharmonii.[4] S Filharmonii už jsem pak nemluvil nechci se jim do toho míchat, oni neřeknou jak si to představují a zkrátka jednají jako děti. S p. Šourkem[5] už mluvili ale co nevím, jenom jím snad řekl že by měla zpívati pi. O[6]. Pak už jsem s nimi nemluvil, chtějí jíti sami k ministru Benešovi a vy­jednávají s Londýnem, Bruselem, Švycarskem ale co je na tom opravdu pravda, to nevím, oni mají plno plánů ale zdali se kdo stará o realizaci, to pochybuji.[7] Myslím že s Talichem[8] o tom dosud nikdo nemluvil, ostatně tu Talich ani nebyl, je dosud nemocen a vrací se teď na abonentní koncerty. S Firkušným jsem mluvil a říkal jsem mu o klavírním koncertu, byl jaksi zarmoucen, chtěl by míti premieru v Praze, jinak říkal že by ho nikdo nedal na program kde by to měla v úmyslu hrát Madame.[9] Toho zájezdu by bylo opravdu škoda, kdyby se to nedařilo, ale nechci teď už zde ani moc do toho mluvit, abych[10] Vám na konec nezpůsobil nějakou nepříjemnost, protože oni mluví každou chvíli jinak a mohli by na konec říci že jsem to vše povídal sám. Já jsem jim jenom radil aby se rozhodně spojili s Vámi aby se nedělaly jiné plány v Praze a jiné v Paříži, ale jak se zdá chtějí si vše udělati sami a dle jejich názoru Vás nepotřebují, tedy myslím že je lépe do toho nezasahovat. Snad už Vy sám budete mít nové zprávy, já do toho dobře nevidím co v tom vlastně je. Novák[11] do toho také nechce moc strkat prsty, ale v celku se nemůžete spolehnout na zdejší vedení a tak nevím dobře co by se dalo s prospěchem dělat. Co dělá Munch?[12] Už by byl čas aby se vědělo co se bude díti. Na program si chtějí dát všechny živé autory cizí a všechny mrtvé české.

Budu v Brně až do 23., budete-li mi něco chtíti napsati pište na Zemské divadlo – Brno. Taky mrzne uplně
nemožně na naši pařížskou povahu, máme ráno 26° pod, chodíme na lýže sáňky a mrzneme[13].

Do Brna jedu na čtvrtek. Moc Vás oba pozdravujeme a těšíme se na Vás i Madame[14]. Z té slušné společnosti v Praze zbylo je několik členů, lidi jsou zde opravdu nemožní, tak vědomi svých hodnot že [to][15] až směšné.

Srdečně

                Vaši

                               B. Ch. Martinů

^[1]      Martinů patrně jednal s dirigentem a skladatelem Otakarem Jeremiášem (1892–1962) o programu rozhlasového orchestru Radiojournalu, kde Jeremiáš působil v letech 1929–1945.

^[2]      Hudební skupina Mánesa pořádala ve 30. a 40. letech v pražské bu­dově S.V.U. Mánes komorní koncerty. Bohuslav Martinů byl jejím „korespondenčním členem“.

^[3]      Premiéra opery Hry o Marii, H 236, v Zemském divadle v Brně (Halb­-
­reich, 2007, s. 153).

^[4]      Invence, H 234, byly poprvé provedeny 8. září 1934 v Benátkách (Halbreich, 2007, s. 258). Pražské provedení s Václavem Talichem a Českou filharmonií bylo z důvodu dirigentovy nemoci odloženo, jak sdělil Martinů v dopise z 10. března 1935 Alfredu Kalmusovi do Uni­versal Edition ve Vídni (srov. kopie v IBM UE 1935-03-10).

^[5]      Otakar Šourek, muzikolog, hudební publicista, spolupracovník Ra­dio­journalu v Praze.

^[6]      Patrně měl na mysli sopranistku Pavlu Osuskou, roz. Vachkovou (1891–1978), členku Národního divadla v Praze, manželku česko­slovenského vy­slance v Paříži Štefana Osuského. Zřejmě jednali o provedení tří orchestrálních písní Kouzelné noci, H 119, které Osuská premiérovala v roce 1924.

^[7]      Zájezd České filharmonie, který se uskutečnil v listopadu a prosinci 1935, chtěli propojit s propagací Československé kultury, a proto kon­taktovali ministra zahraničí Edvarda Beneše (srov. pozn. CBM, PBM, Kmš 721).

^[8]      Václav Talich byl v té době šéfdirigentem České filharmonie.

^[9]      Koncert pro klavír a orchestr č. 2, H 237, je věnován Germaine Le­roux (1907–1979), třetí man­želce Miloše Šafránka. Premiéroval ho pianista a skladatelův pří­tel Rudolf Firkušný (1912–1994) s Vác­lavem Talichem a Českou filharmonií v Praze 13. listopadu 1935 (srov. Halbreich, 2007, s. 295).

^[10]    Počáteční písmeno je „p“, které Martinů přepsal na „a“.

^[11]    Má na mysli přítele Stanislava Nováka.

^[12]    Dirigent Charles Munch (1891–1968) vedl v letech 1935–1938 v Pa­říži Orchestre philharmonique de Paris. Premiéroval řadu skladeb B. Martinů, který mu věnoval mj. v roce 1937 Concerto grosso pro komorní orchestr, H 263.

^[13]    Patrně z této doby jsou datovány fotografie Bohuslava Martinů a Char­lotte Martinů na saních a lyžích uložené v CBM se signaturou PBM fBM II 53, PBM fBM II 55 ad.

^[14]    Manželka Miloše Šafránka Germaine Leroux.

^[15]    Špatně čitelné.