Základní informace
Typ korespondenceDopis
OdesílatelMartinů, Bohuslav
Odesílatel (korporace)
Lokace odesláníPaříž
Poznámka k lokaci odeslání[Paříž]
Datum odeslání02.10.1930
PříjemceMartinů, rodina v Poličce
Příjemce (korporace)
Lokace přijetíPolička
Poznámka k lokaci přijetí[Polička]
Jazykčeština
Jazyk 2francouzština
Původ, datum získáníkopie z CBM
Předchozí vlastník
Současný vlastníkCentrum Bohuslava Martinů v Poličce
Signatura současného vlastníkaPBM Kr 21
Signatura v IBMMar 1930-10-02
Obsah a fyzický popis
Stručný obsahV Praze měl mnoho práce. V rozhlase přenášeli provedení Bagarre. Talich je skladbou nadšen. V Praze byli zváni k St. Novákovi a řadě jiných. Také se tam seznámil s řadou Němců. Šéf opery v Bělehradu chce nějaký balet. V Paříži vyjdou tiskem skladby pro housle a "nový kvartet". St. Novák plánuje spolu s K. Šolcem v Praze na prosinec "Festival" z jeho skladeb.Kamarádi z České filharmonie ho přivítali hezky.
Diplomatický přepis dopisu

[Paříž] Ve středu[1]2/10. 1930.

Drazí, 

psal jsem Vám z Prahy jen pár řádek abyste nebyli bez zpráv. Měl jsem tam hodně práce, to víte že na mne měli vztek k vůli tomu Bagarru že se to hrálo[2]a od nich nic škoda že jste to tak špatně slyšely, ono je to přece jen lépe třeba u Ady,[3]umí s tím manipulovat, měli jste tam jíti když u architektů měli nemocnóu slečnu,[4]Ada by Vás byl rád viděl. Talich je tím nadšen a bude to vŝude hráti. V Praze jsme jedli asi 5x u Stáni[5]a jinak jsme stále byli někam zváni. Byl jsem též na oběde u Křičky,[6]pozdravuje Vás. V Praze jsem se seznámil mnoho s Němci, a jdou mi mnoho na ruku, Bagarre se jim líbil ohromně. Teď ovŝem po těch demonstracích[7]mě sami žádali abych nic nepodnikal, abych počkal až se to zase trochu uklidní, je to opravdu hloupost k vůli filmu dělat takové rozbroje, jistě jste to četli v novinách, moc nám to uškodilo a zvláště umělcům. Byl jsem též u Vaňku,[8]byli blízko u Poličky ale v červenci 

to jsme jeŝtě nebyli doma. Cestu jsme měli dost pěknou ale nabitý vlak, kam ty lidi stále jezdí. Zde je hezky, ale je vidět že se blíží zima. Hledal mne tu chef opery z Bělehradu,[9]chce nějaký balet, sejdu se s ním teď některý den. Zde mi teď výjdou tiskem houslové skladby a nový kvartett.[10]Stáňa udělá v Praze v prosinci takový „Festival“ jen z mých skladeb se Šolcem.[11]Na legaci jdu dnes, dozvím se nějaké novinky, také ohledně p. Masaryka.[12]Napíŝi Vám příště. V Praze to bylo dost unavující, pořád jsme někde byli zváni, je vidět že si mě už začínají jinak vážit, ovŝem muzikanti měli zlost. Kamarádi z Filharmonie[13]mě přijali moc krásně, Talich přerušil zkoušku a přivítali mně opravdu hezky, mají radost že jsem byl u nich jako houslista a každému se tím chlubí, také bypřiŝlo na koncert mnoho mých kamaradú jeŝtě z konservatoře,[14]které jsem už léta neviděl. Piŝte mi co je u Vás, napíŝu brzo jen co si to tu dám do pořádku Srdečně Vás zdravím

Váŝ Bohouš. 

 

Ma chère Marienka. Excusez-moi de ne pas vous avoir écrit, mais à Prague, je n’ai pas eu un moment à moi. Ici, je suis bien occupée aussi avec le ménage, dès que j’aurai un moment, je vous écrirai plus longuement. Je vous embrasse bien affectueusement. Mes bons souvenirs à votre Maman. Charlotte

 

[PŘEKLAD:]

Moje milá Marienko.[15]Odpusťte, že jsem Vám nenapsala, ale v Praze jsem pro sebe neměla ani chvilku. A tady mne domácnost také docela zaměstnává. Jakmile si chvilku najdu, napíši Vám obšírněji. Co nejsrdečněji Vás pozdravuji. Vřelé pozdravy též pro Vaši maminku.[16]Charlotte[17]

Věcné poznámky k DP

[1]2. 10. 1930 byl čtvrtek.

[2]Premiéra La Bagarre,H 155, se uskutečnila 18. 11. 1927 v Bostonu. Boston Symphony Orchestra řídil Sergej Alexandrovič Kusevickij (1874-1951). V Praze tato skladba zazněla poprvé den po skladatelových narozeninách 9. 12. 1928 v podání České filharmonie řízené Václavem Talichem (1883-1961) (Halbreich 2007, s. 255). Pro Talicha se La Bagarre,H 155, stala „bravurním dirigentským číslem“, se kterým mnohokrát exceloval doma i v zahraničí – např. Stokholm, Londýn (Mihule 2017, s. 158). V tomto případě La Bagarre, H 155, zazněla v Praze na koncertě České filharmonie v pátek 19. 9. 1930. BM byl provedení své skladby osobně přítomen a byla to pro něj první příležitost ji slyšet (Mihule 2017, s. 177).

[3]Adolf Klimeš (1880-1946), dlouholetý starosta Poličky a přítel BM.

[4]Rodina Bohuslava Šmída (1895-1982), architekta z Poličky a přítele BM.Matka a sestra BM chodívaly ke Šmídovým žijícím v té době v sousedství v ulici Na Svépomoci poslouchat rádio. Obě dámy pak B. Šmíd svým automobilem vozíval na premiéry a koncerty děl BM do Prahy a do Brna. „Nemocnou slečnou“ byla pravděpodobně Vlasta Richtrová (1909-1931), sestra Jarmily Šmídové (1902-1985), rozené Richtrové, manželky Bohuslava Šmída. Zemřela v mladém věku (osobní rozhovor s Ivanem Šmídem, Polička 28. 6. 2018).

[5]Stanislav Novák (1890-1945), český houslista a přítel BM, u něhož s BM při návštěvách Prahy rád ubytovával.

[6]Jaroslav Křička (1882-1969), český hudební skladatel, dirigent, organizátor, pedagog a publicista.

[7]Jedná se o rozsáhlé protiněmecké demonstrace v Praze ve dnech 23.–27. 9. 1930. Jako záminka posloužila situace po nástupu zvukového filmu, kdy bylo promítání filmů v němčině některými skupinami lidí (především českými fašisty) chápáno jako snaha o germanizaci českého národa. Demonstrace nebyly patrně zcela spontánní, nýbrž byly politicky motivované s cílem oslabit pozici vlády a zejména ministra zahraničních věcí Edvarda Beneše (Wingfieldová 1996, s. 5–33).

[8]Vladimír Vaněk (1895-1965), československý diplomat a spisovatel se svou první manželkou Martou Lebrun  (Vaněk 2017, s. 251). V letech 1930 až 1931 pracoval jako člen diplomatického protokolu Ministerstva zahraničních věcí ČSR (Dejmek 2013, s. 253).

[9]I v budoucích letech často vedl BM jednání zejména o provedení baletu Špalíček I,H 214 I, v Bělehradě. Záměr však zůstal nenaplněn.

[10]Éditions Alphonse Leduc v Paříži vydalo BM v roce 1930 Pět krátkých skladeb, H 184, a v roce 1931 Smyčcový kvartet č. 3,H 183, (Halbreich 2007, s. 334, 364).

[11]Karel Šolc (1893-1985), český klavírista a přítel BM. „Festival“ se uskutečnil v podobě jednoho koncertu v pražském Mozarteu 26. 1. 1932 (Popelka 1996, s. 18; CBM, PBM Kr 21, 24, 25, 29, 34, 57, 58, 60, 61, 66, 67).

[12]Tomáš Garrigue Masaryk (1850-1937), první československý prezident. Jde o finanční podporu udělovanou Kanceláří prezidenta republiky.

[13]BM má na mysli své přátele z dob svého působení v České filharmonii, kde měl od podzimu 1920 až do svého odchodu do Francie na podzim roku 1923 stálé místo u třetího pultu druhých houslí (Mihule 2017, s. 89).

[14]Na konzervatoři v Praze studoval BM od podzimu roku 1906. Jejím absolventem se však nestal. 4. 6. 1910 byl „propuštěn pro nenapravitelnou nedbalost“ (Mihule 2017, s. 48).

[15]Marie Martinů (1882-1959), sestra BM.

[16]Karolina Martinů (1855-1944), matka BM.

[17]Charlotte Quennehen (1894-1978), budoucí manželka BM.

Celkový počet listů1
Počet popsaných stránek2
Poznámkapřed datem uvedeno "ve středu", ale 2. 10. 1930 byl čtvrtek, přípis Ch. Quennehen
Fixacerukopis
Dopis

Náhled k dispozici pouze prezenčně v Institutu.

Digitalizace
Kvalita digitalizaceprofi
Digitalizováno v instituci
Datum digitalizace
Poznámka k digitalizaci
Lokace jako předmět
Bělehrad
Praha
Osoba jako předmět
Korporace jako předmět
Skladba jako předmět
« předchozí
ID 2533 (záznam 1 / 0)
další »