| Stručný obsah | Bohuslav Martinů doufá, že Karel Šebánek dostal balíček, který mu BM poslal. Z konzervatoře nedostal žádné oficiální pozvání, tuší, že se jeho návrat bude muset oddálit (zavázal se napsat velkou kompozici [symfonii]), může se stát, že ani někomu nemusí vyhovovat). KŠ má na celou situaci povolat Václava Holzknechta. Ptá se na vilu na Hanspaulce. Chce také vědět, co chce Melantrich z jeho děl vydat, jak si představují novou smlouvu a jak je to s jeho příjmy, které mu Melantrich zadržoval - navzdory několika přímým dotazům mu na tyto otázky nikdo neodpověděl. Z Paříže dostal informace o rukopisech (HRY O MARII, ŠPALÍČEK) - KŠ by je mohl vyzvednout na legaci. Ptá se na známé, na fotografování not, na doručení dopisů. |
| Diplomatický přepis dopisu | 28./II. 1945.
Milý příteli,
Poslali jsme Vám balíček s různými věcmi jež Vám asi přijdou vhod,[1]doufám že jej obdržíte a také že jste dostal můj dopis, kde jsem Vám podal vysvětlení pro mnoho otázek. Dnes Vám píšu, protože se situace zase poněkud změnila. Mimo onoho dotazu z Konservatoře, jsem nedostal dosud žádné vyrozumění, ani odpověd, ani jmenování, dekret, nic, a tak se náš odjezd odsud pravděpodobně zase oddálí snad až do jara, protože jsem se zde engažoval pro velkou komposici, předpokládaje že i kdyby jmenování přišlo že to už nebude pro tuto saisonu. Když o tom přemýšlím a Vy znáte situaci, tak je možno že moje jmenování není tak jisté a že to i může býti někomu rozhodujícímu proti mysli. Budte tak hodný a zeptejte se Holzknechta jak ta situace konkretně vypadá a já bych se staral nalezti něco jiného a nebo vůbec se rozhodnouti jinak. Nebojte se že mne polekáte nebo zarmoutíte, napište mi situaci jaká je. Jak je daleko ta otázka té vily na Hanspaulce? Ještě žádné rozhodnutí? Kdyby se to mohlo uskutečnit, prokázal byste mi velkou službu. Dále prosím Vás, řekněte Melantrichu aby mi napsali přímo jaké jsou jejich plány a možnosti, co by chtěli vydat a na co reflektuji. Ať mi ovšem nepíšou že chtějí vydat všechno, to nemá smysl, takže většina věcí je už a nebo bude vydána jinde. A jak si představují novou smlouvu? Mimo to, Melantrich mi zadržoval všechny příjmy z OSA a nechal je uložiti myslím v Živnobance, mohlo to už býti několik tisíc Kč, a mělo to býti moje zálohy aby o nic nepřišli. Přes moje dotazy jsem nikdy od nich nedostal vyúčtování a rovněž nevím co se stalo s penězi které oni zadrželi v bance. Měl bych je teď zde přihlásiti ale nevím, ani kolik tam uloženo bylo a nebo zdali je vyzvedli na moje dopisy, t.j. že budou asi ztraceny.[2]Ať mi tedy napíší přímo co chtějí. Dostal jsem informace z Paříže a myslím že partitura Hry o Marii a Špalíček (nevím která úprava, protože před odjezdem jsem to přeorchestroval pro velký orchestr a i změnil sceny, Svat. košile jsem z toho vyhodil.)[3]To byste tedy snad z legace mohl vyzvednouti. Na legaci jsou po většině jenom tištěné věci, takže nevím dosud kde jsou vlastně ostatní rukopisy. Jak to vypadá tedy bychom přijeli domu až na jaro. Psal jsem také Talichovi.[4]Doufám že Bartoš dostal moje články, o mém pobytu zde a o Stáňovi.[5]Co dělá Šolc, už se umoudřil? Nezapomeňte nechat místo pro překlad i v klav. výtahu. Upozorňil jste někoho na ty stroje na fotografování not? Mnoho Vás se Charlie pozdravujeme a přejeme Vám pěkné Vánoce, budeme zasílati pravidelně balíčky.
Srdečně Váš
B. Martinů
|
| Věcné poznámky k DP | [1]Manželé Martinů posílali balíčky s nejrůznějším zbožím – kávou, čajem, kakaem, cigaretami, sardinkami atp. – nejenom svým rodinám do Francie a Československa, ale také různým přátelům do Evropy (M. Mihalovici, T. Harsányi, F. Bartoš, J. Honzl, K. Novák, O. Šourek, V. Talich atd. (Mihule, 2002, s. 277).
[2]Martinů si už v předchozí korespondenci stěžuje K. Šebánkovi, že mu vydavatelství Melantrich nezaslalo jakékoliv vyúčtování z vydávání jeho kompozic (mj. CBM, PBM Kkš 922).
[3]První verzi baletu Špalíček, H 214 I, komponuje Martinů v letech 1931–32, druhou verzi H 214 II, která je přeinstrumentována pro orchestr, pak v roce 1940. J. Mihule uvádí: „Původně uzavírala Špalíček Balada na báseň K. J. Erbena, Svatební košile, komponovaná od 30. ledna do 11. února 1932, ale její truchlivý ráz – zvláště jako finále – se vymykal převážně radostnému ladění díla, nehladě na nadměrnou délku celého představení. Martinů baladu vypustil, ale uvažoval o ní jako o kantátě způsobilé samostatně existovat bez taneční akce, jak to později prokázala i další ´kantátová´ část baletu – Legenda o sv. Dorotě.“ (Mihule, 2002, s. 192).
[4]Na podzim 1945 píše Martinů Václavu Talichovi dvakrát – 28. října a 16. listopadu (Muzeum Českého krasu Beroun, sign. v IBM Tal 1945-10-28 a Tal 1945-11-16).
[5]V srpnu 1945 žádá František Bartoš Bohuslava Martinů o sepsání textu o své činnosti během druhé světové války, který vyšel v časopise Tempoč. 2 a 3, 1945, s. 52–60 (srov. Šafránek (ed.): Bohuslav Martinů: Domov, hudba a svět, 1966, s. 330–344). Dále jej žádá a také o text k úmrtí Stanislava Nováka. Tento vzpomínkový text, který Martinů napsal v New Yorku v roce 1945, vychází pod titulem Stáňa až v roce 1966 (srov. Šafránek (ed.): Domov, hudba a svět, 1966, s. 312–316).
|