| Diplomatický přepis dopisu | August 22. 1945.
Cher ami,
En vitesse ce quelques mots, j’ai eu votre adresse dans une lettre de Policka et c’est pour vous dire de ne rien envoyer maintenant ici, surtout pas la partition de „Juliette“ Pour mes plans, je les ai écrit à Policka, ils vous les transmettrons probablement. Je suis et j’était toujours decidé de rentrer à Prague, pour le moment ce n’est pas encore possible. Je pense que vous savez que j’ai eu des sûcces enormes ici, et j’aurai en hiver plusieurs premières dont III et IV Symphonie, il est indispensable que je sois présent alors probablement nous serons de retour pendant l’hiver. Je ne vois pas très bien dans la situation et je vous serais bien reconaissant si vous pouvez m’écrire à ce sujet. J’ai fait ici un travail enorme pour la propagande et j’ai une position exelente comme compositeur. Mais je pense aussi que tous qui sont resté la bas ont les droits de priorité et dans les très peu des nouvelles qu’on a ici de chez là bas, je ne vois pas très bien, qu’est-ce que je pourrais demander. Au fond en princip je ne veux demander rien du tout, j’ai travaillé tout ma vie pour le bien de mon pay et je pense que je pourrait continuer. En tout cas je suis decidé de revenir là bas pour faire tout ce qui est dans mon pouvoir, malgré que, pour vous le dire franchment, je n’aime pas cette constellation musicale qui s’est formé là bas, vous me comprenez ! Nous étions tellement touché par la mort de Stáňa ! Qu est ce qui se passe avec Talich ? Je vous ai envoyé un telegramme l’avez vous reçu. Si vous allez à Paris l’hiver vous entendrais ma I et II. Symphony. Je vous remercie de tout mon cœur pour ce que vous avez fait pour mes parents, cela c’était vraiment gentil, je [???][1] pas, je vous remercierai quand nous seront là bas. et aussi pour ça, que vous m’avez sauvé la partition de Juliette, j’ai passé des nuits blanches en pensant à tous cela. Je suis jusqu’à I. Octobre à l’adresse : South Orleans – Massachusetts. Après c’est 4 West 58th Street – New York 19. N. Y. Nos meilleurs pensées.
B. Martinů
Překlad:
22. srpna 1945
Drahý příteli,
v rychlosti jen několik řádků, Vaši adresu jsem se dozvěděl z jednoho dopisu z Poličky, a chci Vám hlavně napsat, abyste sem nyní nic neposílal, hlavně ne partituru „Julietty“. Pokud jde o moje plány, psal jsem o nich do Poličky, pravděpodobně Vás o nich zpraví. Jsem a vždy jsem byl rozhodnut, že se do Prahy vrátím, momentálně to ale ještě není možné. [2] Asi víte, že jsem tady měl nějaké ohromné úspěchy, a v zimě budu mít několik premiér, mezi nimi 3. a 4. symfonii, je nezbytné, abych byl u toho,[3] takže se pravděpodobně vrátíme až během zimy. V té situaci se úplně nevyznám, byl bych Vám velmi vděčný, kdybyste mi o tom mohl něco napsat. Udělal jsem tady ohromný kus práce v zájmu propagandy a jako skladatel mám výborné postavení. Ale také si myslím, že všichni, co tam u nás zůstali, mají přednostní právo, a z těch málo četných zpráv, které tady odamtud máme, mi není zcela zřejmé, čeho bych se já mohl dožadovat. V podstatě se z principu nechci dožadovat ničeho, celý svůj život jsem pracoval pro dobro své země a myslím, že bych v tom mohl pokračovat. V každém případě jsem rozhodnut, že se tam vrátím, abych udělal vše, co je v mých silách, jakkoli, mám-li k Vám být upřímný, ta hudební konstelace, která se tam utvořila, se mi moc nezamlouvá, určitě mi rozumíte![4] Stáňova smrt nás tolik zasáhla![5] Co je s Talichem?[6] Poslal jsem Vám telegram. Dostal jste ho? Pokud v zimě pojedete do Paříže, vyslechnete si moji 1. a 2. symfonii.[7] Z celého srdce Vám děkuji za vše, co jste udělal pro moje příbuzné, to od Vás bylo opravdu velmi hezké, ???, poděkuji Vám, až tam budeme. A také za to, že jste mi zachránil partituru Julietty, zažil jsem bezesné noci, když jsem na to všechno myslel. Až do 1. října jsem na adrese: South Orleans – Massachusetts.[8] Poté budu na: 4 West 58th Street – New York 19 – N. Y. Srdečné pozdravy.
B. Martinů
|
| Věcné poznámky k DP | [1] Nečitelné.
[2] Martinů vysvětluje různým adresátům (Karel Nová, rodina v Poličce, Miloš Šafránek), proč zatím do vlasti nepřijede, i když to má v úmyslu. Má Americe velké úspěchy a vybudoval si dobrou pozici, z Československa dosud nedostal žádnou pracovní nabídku. Ta přichází až v podobě telegramu od Václava Holzknechta (srov. CBM, PBM Kmš 800), další podrobnosti, které mu mělo zprostředkovat Nejedlého Ministerstvo školství a osvěty, už však nepřicházejí.
[3] Martinů komponuje Symfonii č. 3, H 299, u příležitosti 20. výročí založení Boston Symphony Orchestra. Tomuto tělesu i jeho dirigentovi S. Kusevickému byla skladba dedikována a také jimi premiérována 12. října 1945. Symfonie č. 4, H 305, pak byla premiérována E. Ormandym a Philadelphia Orchestra 30. listopadu 1945 (Halbreich, 2007, s. 235 a 238).
[4] Martinů si v pozdější korespondenci hořce povzdychává na tím, co vše se mu podařilo v zahraničí dokázat, zatímco v jeho vlasti mu nebylo nabídnuto ani slušné pracovní místo.
[5] Martinů blízký přítel, houslista Stanislav Novák (nar. 1890) umírá 20. června 1945.
[6] Český dirigent Václav Talich byl v květnu 1945 na šest týdnů uvězněn a obviněn s kolaborace s nacisty. Následně byl sice zproštěn všech obvinění a propuštěn (Mihule, 2002, s. 367). Pro Bohuslava Martinů to byla šokující zpráva, která jej zároveň varovala a dovedla k pochybnostem ohledně jeho vlastního návratu, což zmiňuje dopisech. Asi nejexplicitněji vyjadřuje Martinů své obavy v dopise K. Šebánkovi ze 22. ledna 1946: „[…] v dnesnich doba ch člověk nikdy nevi co se muže stati,a ten Talichuv připad take nedodava moc důvěry,vite,ze je tam dost těch, kteři by byli rádi mi zpusobiti nepřijemnost.“ (CBM, PBM Kkš 928).
[7] Martinů Symfonii č. 2, H 289, provedl v Paříži M. Rosenthal a Orchestre National 25. října 1945. O dva měsíce později, 23. prosince 1945, pak dává taktéž v Paříži Charles Munch a Orchestre de la Société des Concerts du Conservatoire Martinů Symfonii č. 1, H 289 (Halbreich, 2007s, 231–234).
[8] Martinů se od polovina června 1945 až do 2. října zdržuje na Cape Code, kde je na letním pobytu, poté se vrací zpět do New Yorku (Mihule, 2017, s. 535).
|