| Stručný obsah | Bohuslav Martinů posílá obsah JULIETTY a svůj článek, který by mohl být úvodem k vydání díla ("Poznámky k Juliette" Bohuslava Martinů. BM se pokouší popsat obsah opery JULIETTA, popisuje postavu Michela, jeho psychologickou motivaci a snové prostředí děje). Kritizuje konkrétní výroky v článku Miloše Šafránka a žádá Karla Šebánka, aby mu sděloval svoje plány, nejen ohledně průvodních textů k jeho skladbám, ale také ohledně vydání děl jako takových. Například záměr vydat CONCERTINO PRO KLAVÍR A ORCH. je pro něj novinka, raději by se na dílo podíval, zrevidoval ho a pak teprve svolil k vydání. Komplikace by mohly nastat, kdyby už skladba byla zadána v jiném vydavatelství. Sděluje, že mu psal Georges Neveux a že úryvek z jeho dopisu KŠ posílal v minulém dopisu. Co nejdříve žádá partituru POLNÍ MŠE, také jeden výtisk klavírního výtahu JULIETTY. Doufá, že se KŠ již setkal se Charlotte. Lituje, že zmeškal DVOJKONCERT. |
| Diplomatický přepis dopisu | Duben 24. 1947.
Mily priteli,
posilam vam soucasne clanek,ktery muzete uzit jako uvod k Juliette.
Safrankuv clanek je dobry[1],chceteli jej uzit take,pozadejte jej aby vynechal obe zminky o protiwagnerovske tendenci, jez mohou zavesti k polemikam,lepe je to vyjádřeno,že to neni jako Wagner,čimz to ještě nemusi byt „proti“,je to prostě jiné.Nemam rad take prvni vetu ... nadmiru vyznamné. pak by ovsem vynechalpopis obsahu, ktery udavam sam. Prosim vas ,v kazdem pristim pripade,nedelejte nic bez meho vedomi,nyni si muzeme dopisovati a lehce se na vse domluviti, ja uz jsem schopnejsi prace, tak vam vzdy okamzite odpovim.Nemyslim prave tento pripad,ale mohlo by se stati ze by doslo k zbytecnym nedorozumenim,protoze ja take prejimam urcitou zodpovednost za to co je napsano ve vasich vydanich.Vubec bych byl radeji kdybyste mne uvedomil o eventuelnich planech. Ku prikladu vydani Concertina v partiture je pro mne uplnou novinkou,slysim o tom poprve. Ja se na dilo dobre nepamatuji,a nemyslim, ze bylo nutno s nim pospichati byl bych radeji je prohledl a pripadne zrevidoval.Tak prosim oznamte mi vase plany ohledne mych komposic,mohlo by se lehce stati,ze to dilo by bylo zadano uz jine edici a meli bychom z toho trouble.[2]
Neveux mi psal a uz jsem jeho dopis take vypsal v poslednim dopise,vy jiste mate jeho odpoved uz primo.Snazte se abych dostal partituru Polni Mse co mozna brzo,mozno-li poslete vytah Juliette,byt i jen otisk pro mne. Doufam ze jste uz mluvil s moji pani a ze se ji vPraze libi,lituji ze jsem zmeskal Double concerto,prosim vas postarejte se o ni, at ji nic neschazi.jsem jist ze bude stastna u Masaruku,muze-li tam zustat.[3]Posilam vam to potvrzeni. Srdecne vas zdravim vas
B. Martinů
Současně zasílám obsah Julietty.[4]
|
| Věcné poznámky k DP | [1]Tato informace částečně odporuje Martinů sdělení M. Šafránkovi z dopisu z 16. května 1947: „Co se tyce toho uvodu pro Juliettu.psal mi Sebas ze potrebovali „obsah“ coz uz je slozita historie, a tak jsem se pokusil napsati neco o tom co se v te opere deje.Ten vas obsah nebyl dost dukladny a tak jestli potrebuji nejake rikani na zacatek mohou vas clanek uziti, je dobry, jen z toho vynechte to o cem pisu ja sam,ja myslim ze je to vlastne vse dost zbytecne,protoz e obsah nelze dobre o teto opere rici,enfin vyjednejte si to s nimi, a jsem proti mnoho vykladum a informacim v klavirnim vytahu ale jestli se jim to libi, je to jejich party.“ (CMB, PBM Kmš 810 ). Ve vlastním vydání výtahu je jednostránkový úvod v české, ruské, anglické a francouzské mutaci, jehož autorem je Bohuslav Martinů v New Yorku, duben 1947 (Martinů, B.: Julietta. Klavírní výtah s textem (K. Šolc).Praha: Melantrich, 1947).
[2]Z pozdější korepondence a návaznosti na Juliette d´Arányi vyplývá, že se jedná o Concertino pro klavír a orchestr, H 269, z roku 1938, které je vydáno Českým hudebním fondem až v roce 1956 (Halbreich, 2007, s. 297).
[3]Informace kopírují předchozí dva dopisy Šebánkovi – tedy záležitost autorských práv G. Neveux k vydání Juliette, stejně jako žádost Martinů o zaslání Polní mše a prosba B. Martinů, aby se Šebánek postaral o Charlote Martinů během jejího pobytu v Praze na jaře 1947 (srov. CBM, PBM Kkš 937 a 938)
[4]Podpis a poslední věta rukou B. Martinů.
|