[New York] March 13. [19]56.

Drazi;[1] Včera byla premiera te Sonaty pro violu,[2] mělo to velký uspěch a kritiky jsou báječné. Dnes pišu protože jedeme zitra do Bostonu a Tak se asi brzo nedostanu ku psani a jiste čekate na dopis. V Bostonu hraji ty Fantasie a Munch chce abych byl při tom.[3] Hraje to 24.t.m. v New Yorku také a mám dojem že se chystá velká manifestace a že asi dostanu ten diplom Kritiků na scéně Carnegie Hallu, tak budou asi ovace.[4] To vam vše napišu a kritiky pošleme take. ten prvni diplom[5] je asi v baličku, doufám ze jej b brzo dostanete, už je na cestě asi 4 týdny.[6] Dopis od dr. berkovce jsem nedostal, snad uz vi moji adresu teďka,[7] Podepsaný program jsem už poslal a museli jste jej již dostat.[8] Ty dopisy co jste mi opsali jsou moc pěkné. Abys mohla klidne spát tedy z Haagu jsem nedostal žádný diplom ale odznak do knoflikove dirky jako člen te spolecnosti a ten taliř,[9] který měl vzit Miloš sebou, ale on je ještě v Pariži.[10] Uz mne s těma diplomy celého popleteš. Nevim jak jste na to přišli že mne Boosey a Hawkes nějak poškodil, na to není nic pravdy. Jenom jsme se dohodli že ma ještě několik věci vydat a tak jsme smlouvu přerušili, než to vše doběhne. to vite že nemá na skladě jenom mne.[11] Já tim Ovšem ztracim dolary které mi ted nebude vyplácet[12] ale za to zase mam komposice volné a ty mohu prodat tak vlastně moc neztracim, možná ze i dostanu vice než u B.H.[13] Tak si nedělejte zbytečné starosti, to vite nakladatele jsou všude stejni ty si vždy musi přijit na svoje peníze. ja taky nevim zdali mi V praze uložili do Banky všechno co uložit měli.[14] Ted co se tyče té radostné zprávy na kterou čekáte a která jak jsem sám myslel se letos uskutečni, musim vam řici, že nevim jak se rozhodnu, události se ted každý den měni a nikdo nevi co bude přišti den. Co se te situace zde tyče to možna trochu víte z novin, že zde jsou moc choulostivi co se týče státu které jsou, jak řikaji, za tou železnou oponou a přes to ze se situace trochu zlepšila, může se přes noc zhoršit a zde hodně kontrolují co se tyče politických názoru, tak to všechno vypadá jako vziti veliký risk, což si musim moc dobře rozmyslet. my si představujeme pěkně a v celku na tom pro nás nejsou záhady ale pro jiné lidi to vypadá zase jinak a tak z rozhodnutim ještě počkám ještě mám čas dva měsice.[15] V Kanade provedli veselohru na moste[16] v Televisi. Bureš mi psal asi jste jej take videli, jel do Policky a chtěl by si vyjet za mnou do Francie. [17] Trochu mne znepokojuje ze z mych znamych mne nikdo nepobizi abych prijel.[18] Doufam ze jste uz ze snehu ven a napisu hned jak se vratim z Bostonu, po nedeli. Charlie[19] i ja vas mnoho zdravime

Bohouš

[1] Strojopis - diakritika doplněna rukou BM.

[2] Sonáta pro violu a klavír, H 355, komponoval v době od 22. 11. do 16. 12. 1956 v New Yorku pro Lillian Fuchs (1902-1995), významnou americkou houslistku a hudební skladatelku. Premiéra se uskutečnila 12. 3. 1956 v New Yorku, skladba zazněla v podání Lillian Fuchs a Artura Balsama (1906-1994), amerického klavíristy polského původu (Halbreich 2007, s. 345).

[3] Jedná se o dva koncerty konané v Bostonu 16. a 17. 3. 1956, na nichž Boston Symphony Orchestra řízený Charlesem Munchem (1891-1968) uvedl Symfonii č. 6 (Symfonické fantazie), H 343, (webový archiv BSO: http://archives.bso.org/ , cit. 24. 8. 2017).

[4] New Yorku na slavnostním koncertě 24. 3. 1956 v Carneggie Hall obdržel BM diplom Kruhu hudebních kritiků (Music Critics Circle of New York) za svou Symfonii č. 6 (Symfonické fantazie), H 343, vyhlášenou jako nejlepší orchestrální dílo hrané v USA v roce 1955 (Šafránek 1961, s. 294; článek v New York Times 25. 3. 1956: Martinu is honored by music critics).

[5] Za scénické provedení Veselohry na mostě H 247, nastudované a poprvé provedené operním studiem Mannes College The New School for Music 28. 5. 1951, obdržel BM cenu Newyorského kruhu hudebních kritiků za rok 1951 (Halbreich 2007, s. 159-160).

[6] V dopise rodině do Poličky ze dne 29. 1. 1956 (PBM Kr 515) BM sděluje: „Také jsme konečně vypravili ten balik s fotografiema a programu a kritiky, to budeš mit co dělat ale moc velký pořádek v tom nedělej, to jsou vše staré krámy.“ O druhém balíku se BM zmiňuje v dopise tamtéž ze dne 22. 3. 1956 (PBM Kr 520 i 518): „Ceka na ni jeste jeden a kritiky z poslednich udalosti, tak to by ji prerostlo pres hlavu a jsou to vse stare veci..“

[7] Hudební skladatel, publicista a spisovatel Jiří Berkovec (1922-2008) napsal předmluvu k prvnímu (1956) vydání partitury Otvírání studánek, H 354 (Zouhar 2016, s. 157). Popelka (1996, s. 151) uvádí, že podle sdělení samotného J. Berkovce tento nikdy BM nepsal a že informace z Poličky byla tedy mylná.

[8] O zaslání „podepsaného programu“ rodině do Poličky se BM zmiňuje v dopisech tamtéž PBM Kr 516, 518-520, přičemž podle jeho slov byl program vložen do dopisu ze dne 4. 3. 1956 (PBM Kr 518): „Posilám ten podepsaný program.“

[9] BM byl v roce 1955 jmenován čestným členem mužského pěveckého sboru z Haagu Die Haghe Sanghers, jehož prezident Albert Prins mu při návštěvě v Nice v květnu 1955 předal pamětní talíř s věnováním (PBM Kr 490, 491, 516). Na premiéře kantáty Hora tří světel, H 349, která se v prvedení Die Haghe Sanghers a za účasti manželů Martinů konala v Bernu 3. 10. 1955 (Mihule 2002, s. 484-487; Halbreich 2007, s. 442), obdržel BM na jevišti i zmiňovaný odznak (dopis BM rodině do Poličky ze dne 10. 2. 1956, PBM Kr 516).

[10] Miloš Šafránek (1894-1982) blízký spolupracovník a přítel BM. Shromažďoval údaje pro jeho biografii vydanou v roce 1961 (Šafránek, Miloš. Bohuslav Martinů – život a dílo. Praha: Státní hudební nakladatelství, 1961). Ve druhé polovině září a v prvních říjnových dnech 1955 se oba přátelé po mnoha letech několikrát setkali v Paříži (Mihule 2002, s. 593, na straně 487 uvádí chybné časové zařazení): „Se Š. jsem měl mnoho schůzek[…]“ (viz dopis BM rodině do Poličky ze dne 15. 10. 1955, PBM Kr 505). Miloš Šafránek přijel do Francie jako agent vyslaný československou Státní bezpečností 12. září 1955 a zůstává zde pod krycím jménem Bohuslav Veselý do prosince 1956 (Archiv bezpečnostních složek, sv. 40885).  V dopise rodině do Poličky ze dne 22. 1. 1957 (PBM Kr 553) BM hlásí: „Miloš už je v Praze […].“

[11] Od 1. ledna 1949 do 31. prosince 1955 byl BM vázán smlouvou s nakladatelstvím Boosey & Hawkes (Zouhar 2016, s. XXXV). Počínaje rokem 1956 nebyla smlouva obnovena.

[12] Výše uvedená smlouva BM s nakladatelstvím Boosey & Hawkes měla velkou exkluzivitu a mimo jiného přinášela skladateli pravidelný měsíční příjem.

[13] Boosey & Hawkes.

[14] Finanční prostředky získané za provozování skladeb BM v Československu nemohly být v té době zasílány mimo republiku. Prostřednictvím Karla Šebánka (1903-1980) se jimi proto částečně snažil vypomáhat svým příbuzným v ČSR.

[15] V předchozím dopise rodině do Poličky ze dne 4. 3. 1956 (PBM Kr 518), BM své sourozence informoval o své snaze ověřit si u amerických úřadů možnosti své návštěvy Československa: „[…] čekam na Firkušného abychom jeli do Washingtonu se informovat jak se tam tváři na zájezd do Prahy, musim byti velmi opatrný abych se do něčeho nezamotal, zde jsou ted velice choulostivi, to asi vite.“ Jednání nedopadla kladně. Taková cesta nebyla považována za žádoucí (Mihule 2002, s. 497). BM se do Československa během svého života už nikdy nepodíval.

[16] Veselohra na mostě, H 247, rozhlasová opera BM. V USA byla poprvé scénicky nastudována a v New Yorku s úspěchem provedena operním studiem Mannes College The New School for Music 28. 5. 1951 (Popelka 1996, s. 121). V dopise rodině do Poličky ze dne 25. 7. 1951 (PBM Kr 415) BM zmiňuje i její provedení na Letním hudebním festivalu v Tangelwoodu (ve státě Massachusetts) a ještě v témže roce za ni autor obdržel cenu newyorské kritiky za nejlepší operu roku (Mihule 2002, s. 436).

[17] Miloslav Bureš (1909-1968), novinář, básník a prozaik z Poličky, autor textů kantát BM Otvírání studánek, H 354, Legenda z dýmu bramborové nati, H 360, Romance z Pampelišek, H 364, a Mikeš z hor, H 375. S BM se Bureš setkal až v květnu 1957 v Římě (Mihule 2002, s. 509; Zouhar – Coufalová 2017, s. 16-18).

[18] Přátelé BM tak nečinili, neboť politická situace v tehdejším Československu nenasvědčovala jakýmkoliv změnám. Režim v Československu v těch letech naopak usiloval o návrat BM domů, proto se mu snažil nastavovat vlídnou tvář. Nikoliv však z úcty ke světově uznávanému skladateli. Byl to ryze politický kalkul, který za tímto jednáním BM stále cítil. Tzv. Akce NÁVRAT organizovaná československou Státní bezpečností reagovala na amnestii vyhlášenou pro roky 1955-1956 pro „nepolitické exulanty“, jimž nabízela beztrestný návrat do vlasti (Cajthaml 2006, s. 92-107). Právě výše zmiňovaný Miloslav Bureš byl jedním z těch, kteří BM k návratu přesvědčovali (Mihule 2002, s. 509).

[19] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.