| Diplomatický přepis dopisu | [New York] Nov.[ember] 5. [19]55.[1]
Drazi: Vas dopis z 25/i0 dosel a odpovidam ihnad ackoliv mnoho noveho vam napsati nemohu. J Jsme ted v Hotelu[2] a budeme miti byt az na prosinec,[3] tak je to vse rozhazene. Ja vim ze v Praze cekaji na moji odpoved ohledne Otvirani Studanek ktere by chteli vydati.[4] Ja sam bych si to pral ale nemohu s tim disponovati dokud nedostanu povoleni od Boosey Hawkes oni maji prvni pravo si to prohlednouti a ackoliv jsem je urgoval dosud nemam zadnou odpoved, tak nemohu nic delat.[5] Co se filmovani tyce nevim zdali potrebuji dovoleni.[6] Tak musime jeste pockati snad se to rozhodne v techto dnech. Na vydani k mym narozeninam[7] uz bude ovsem pozde, coz je skoda, mohlo to byti dobry artikl na vanocni trh, jak budu neco vedet ihned vam dam zpravu. Od Milose[8] mam tež malo zprav, jen jeden dopis, Germaine[9] hrala tu sinfonietu giocosu[10] v Parizi ale tež nemam zpravy.
Seb.[11] mi psal tez ze pojede do Policky. Nedavejte zadne rukopisy z ruky, vzdy se mne drive zeptejte. Nechci aby vsechny ty stare kramy ted byly vydany. Dost mne mrzi ze Seb. nechava rozmnozovat to klavirni Concertino ktere ja nemam rad a psal jsem mu mnohokrate aby s tim nic nedělal.[12] Od p. Borkovce[13] jsem dosud nic nedostal asi to lezi v Parizi, nemneli jsme zadnou pevnou adresu a tak to neposilaji. Ostatne ani ted jeste adresu nemame protoze se za mesic zase stehujeme, tak i vy stale piste na 58 ulici, jako drive. Muzete napsat cislo 28 West protoze to stejne jde k te pani Berner co tam bydli Firkusny.[14] Tak piste na 28 West 58 Street.[15] Ale konecne i na 24 West[16] to dojde, listonos o tom vi. Nevim zdali jsem vam psal o provedeni v Bernu, to byla velka ovace.[17] Z besanconu dosly ohromne kritiky, jak budu miti cas oklepu je na stroji.[18]
Zima se uz prihlasila, zde to ovse[m], nevadi. vsude se topi a je spise pretopeno, az dosud bylo krasne. Listky na jaro uz mame zamluvene a pojedeme pro zmenu lodi.[19] Co je to za prekvapeni co mi chystaji z prahy?[20] Mam ted hodne prace musim kontrolovati ty spolecnosti co mi vyplaceji penize za provedeni, dozvedel jsem [se] ve Svycarsku ze mam asi dostavat o mnoho vice.[21] take hledam toho pana co mi vloni nabidnul prijmouti misto v Rime.[22] Mohl bych to vziti na pristi rok, jestli to pujde. [23]
Jak to mate s uhlim pro letsni letosni zimu, dostali jste neco?
To je asi vse pro dnesek, musim nechat misto pro Charlie, rika ze uz dlouho nepsala.[24]
mnoho vas zdravim
vas bohous.
Ma bien chère Marienka.
Enfin, je trouve une petite place pour vous écrire, c’est-à-dire sur le papier, car je vous écris sur mes genoux, Bohus occupe la table, nous sommes toujours en attendant d’avoir un appartement de 2 pièces dans ce même hôtel, et vers le 15 Déc., pour la 4ième fois, nous déménagerons dans un joli appartement, quelle vie d’être toujours le nez dans les valises. Notre court séjour en Suisse s’est passé bien agréablement, les Sachers sont si gentils, entre temps, nous sommes allés voir des amis compositeurs à Vesoul (France) pour 2 jours, le dimanche 3. Oct., nos amis de La Haye sont venus nous prendre en voiture pour Berne, nous avons été reçu partout avec grand honneur, j’avais pour cette occasion acheté à Paris, en solde, une jolie, mais très simple robe de dentelles noire, j’ai eu beaucoup de succès le soir au dîner, parmi tous les messieurs suisses, ils m’appelaient la Parisienne. Le Mont de 3 lumières a fait une grande impression, c’est vraiment beau et ça était très applaudi, notre ami Monsieur Prints, qui est le président, a décoré Bohus, sur la scène, membre d’honneur des Haag Singers, mais Bohus a [basculé][25] tout le monde après la représentation, car il avait dans la tête de prendre un train pour Bâle, que nous avons d’ailleurs manqué, nous avons attendu 1 heure à la gare, pour prendre un train suivant, qui nous a amenés à Bâle à 2H du matin.
2/ Madame Sacher nous avait fait retenir une chambre à Bâle près de la gare et nous sommes partis le lundi 4 Oct. pour Paris le matin à 7H. Vous voyez, ma chère Marienka, comme tout cela a été précipité, mais cela en valait la peine, car des jolies soirées comme cela, ça reste toujours gravé dans la mémoire. Safranek, à son retour de France, vous apportera une assiette qui a été faite spécialement pour Bohus, ce sera pour mettre au musée.
Je pense, ma chère âme, que vous devez être assez occupée avec toutes ces choses qui concernent Bohus, déjà vous avez l’hiver, mais ici aussi, la neige a déjà apparue, enfin, espérons que le mauvais temps passera bien vite, nous avons déjà nos places sur le bateau de retenues, le 5 ou 8 Mai, et ce sera le retour, et je crois, ma chère, que cette fois, nous serons bien près de vous, l’espoir devient toujours de plus en plus grand, et certainement nous nous reverrons bientôt.
Soignez-vous le mieux que vous pouvez, en attendant. Je termine pour aujourd’hui. Je vous embrasse bien affectueusement de tout mon cœur, ainsi que Fanuš et Jindricka.
Charlotte Martinu
Aujourd’hui, il y a un grand article sur le Times sur l’activité de Bohus pendant son séjour à Nice.
[PŘEKLAD]
Moje rozmilá Marienko.[26]
konečně nacházím místečko, abych Vám napsala, to jest na papír, protože píšu na kolenou, Bohuš obsadil stůl, pořád jen čekáme, až tady v tomto hotelu dostaneme dvoupokojový byt, a kolem 15. prosince se budeme, už počtvrté, stěhovat do jednoho pěkného bytu, je to teda život, pořád se přehrabovat v zavazadlech. Náš krátký pobyt ve Švýcarsku byl velmi příjemný, Sacherovi jsou strašně milí, v mezidobí jsme zajeli na dva dny do Vesoulu[27] (ve Francii) navštívit nějaké známé, co jsou skladatelé,[28] v neděli 3. října se za námi zastavili přátelé z Haagu a vzali nás autem do Bernu,[29] všude nás přijali s velkými poctami, pro tuto příležitost jsem si v Paříži v jednom výprodeji koupila pěkné, ale velmi jednoduché černé krajkové šaty, večer jsem pak při večeři měla velký úspěch u všech těch švýcarských pánů, nazývali mne Pařížankou. Hora tří světel udělala veliký dojem, je to opravdu krásné a sklidilo to veliký potlesk, náš přítel pan Prins, co je předseda, Bohušovi na jevišti udělil čestné členství sdružení Die Haghe Sanghers,[30] ale Bohuš se po představení všem vyhnul, protože si vzal do hlavy, že do Basileje pojede vlakem, ten nám ostatně ujel, hodinu jsme pak čekali na nádraží na další vlak, který nás do Basileje přivezl ve dvě ráno.
2/ Paní Sacherová pro nás nechala zamluvit pokoj v Basileji, kousek od nádraží, a v pondělí 4. října jsme o sedmé ráno odcestovali do Paříže. Tak vidíte, moje milá Marienko, jak překotné to všechno bylo, ale stálo to za to, protože pěkné večery, jako byl tento, ty se navždy vryjí do paměti. Až se Šafránek vrátí z Francie,[31] přiveze Vám takový talíř, co vyrobili speciálně pro Bohuše,[32] to se potom dá do muzea.[33]
Myslím, dušinko moje, že jste asi velice zaneprázdněná všemi těmi věcmi, které se týkají Bohuše.[34] K Vám už přišla zima, ale tady už se sníh také objevil, inu, doufejme, že ten ošklivý čas uteče rychle, už máme zamluvená místa na lodi, bude to 5. nebo 8. května,[35] a to už půjde o návrat, a já myslím, moje milá, že tentokrát Vám budeme nablízku, ta naděje je stále větší a větší, a bezpochyby se brzy shledáme.[36]
Mezitím se opatrujte, jak nejlépe Vám je možno. Dnes už budu končit, z celého srdce Vás vroucně líbám, Fanouše a Jindřišku[37] rovněž tak.
Charlotte Martinů
V dnešních Timesech je dlouhý článek o tom, co Bohuš dělal během pobytu v Nice.[38]
|
| Věcné poznámky k DP | [1] Dopis byl odeslán nejdříve o den později – viz níže přípis Charlotte Martinů na konci dopisu reagující na článek v The New York Times ze dne 6. 11. 1955.
[2] Manželé Martinů byli od konce října ubytováni v hotelu Great, Northern 118 West 57 Street (Mihule 2002, s. 488).
[3] V dopise rodině do Poličky BM ze dne 15. 12. 1955 (PBM Kr 510) uvádí, že se stěhují do nového bytu v New Yorku na adrese 108 East 60 Street, New York.
[4] Kantátu Otvírání studánek, H 354, zkomponoval BM začátkem července 1955 (viz PBM Kr 497), dokončena byla 12. 7. 1955 (Mihule 2002, s. 484; Zouhar 2016, s. XXX). Premiéra se uskutečnila 7. 1. 1956 v Tylově domě v Poličce v podání ženského sboru smíšeného sboru OPUS pod vedením Zdeňka Zouhara (1927-2011). Již o měsíc dříve, v předvečer skladatelových narozenin (7. 12. 1955), však byla skladba uvedena v předpremiéře v Praze v nastudování Jana Kühna (1891-1958) s Kühnovým dětským sborem a Komorním sborem Českého pěveckého sboru (Zouhar 2008, s. 124). Tiskem byla kantáta vydána ve Státním nakladatelství krásné literatury, hudby a umění ve spolupráci s pražským exportním nakladatelstvím Artia již v roce 1956 a to hned ve dvou verzích pro tuzemský trh a pro export (Zouhar 2016, s. XXXIV-XXXV).
[5] Od 1. ledna 1949 do 31. prosince 1955 byl vázán smlouvami s nakladatelstvím Boosey & Hawkes. Na první vydání partitury kantáty Otvírání studánek, H 354, byla sepsána smlouva mezi BM a Státním nakladatelstvím krásné literatury, hudby a umění dne 6. 3. 1956 (Zouhar 2016. s. XXXV).
[6] BM má na mysli neuskutečněný záměr českého výtvarníka, scénáristy a režiséra animovaných filmů Jiřího Trnky (1912-1969) vytvořit filmovou adaptaci kantáty Otvírání studánek, H 354, (Zouhar 2016, s. XXXIV).
[7] 8. 12. 1955 oslavil BM své 65. narozeniny.
[8] Miloš Šafránek (1894-1982) blízký spolupracovník a přítel BM. Shromažďoval údaje pro jeho biografii vydanou v roce 1961 (Šafránek, Miloš. Bohuslav Martinů – život a dílo. Praha: Státní hudební nakladatelství, 1961). V té době pobýval v Paříži jako agent vyslaný československou Státní bezpečností 12. září 1955 a zůstává zde pod krycím jménem Bohuslav Veselý do prosince 1956 (Archiv bezpečnostních složek, sv. 40885).
[9] Germaine Leroux (1906-1979), francouzská klavírní virtuoska, manželka Miloše Šafránka.
[10] Sinfonietta giacosa, H 282, pro klavír a malý orchestr.
[11] Karel Šebánek (1903-1980), nakladatel, blízký spolupracovník a přítel BM.
[12] Concertino pro klavír a orchestr, H 269, vydal Český hudební fond v roce 1956 (Halbreich 2007, s. 297).
[13] Hudební skladatel, publicista a spisovatel Jiří Berkovec (1922-2008) napsal předmluvu k prvnímu (1956) vydání partitury Otvírání studánek, H 354, (Zouhar 2016, s. 157). Popelka (1996, s. 151) uvádí, že podle sdělení samotného J. Berkovce tento nikdy BM nepsal a že informace z Poličky byla tedy mylná. O měsíc později (8. 12. 1955) však BM dostává dopis od českého hudebního skladatele a pedagoga Pavla Bořkovce (1894-1972) s blahopřáním ke skladatelovým 65. narozeninám (signatura v IBM Boř 1955-12-8). Bořkovec tu mimo jiné zmiňuje i svůj článek „Tehdy“ zaslaný do sborníku věnovaného BM, který vydal Z. Zouhar v roce 1957 v Brně (Zouhar 1957, s. 33-37).
[14] Rudolf Firkušný (1912-1994), český klavírista a přítel BM.
[15] 28 West 58 Street, New York, N. Y.
[16] 24 West 58 Street, New York, N. Y.
[17] 3. 10. 1955 byla v Bernu poprvé provedena Hora tří světel, H 349, kantáta na texty ze sbírek moravských lidových písní Františka Bartoše, z Matoušova evangelia a knihy H. V. Mortona Ve stopách mistrových (In the Steps of the Master. London, 1934). BM ji zkomponoval v době od 20. do 25. 11. 1954 pro mužský pěvecký sbor z Haagu Die Haghe Sanghers (Halbreich 2007, s. 442).
[18] Na hudební festival v Besançonu (Festival international de musique de Besançon Franche-Comté) přijeli manželé Martinů počátkem září roku 1955 na pozvání Rafaela Kubelíka, který tu 3. 9. 1955 řídil provedení Koncertu pro dva klavíry a orchestr, H 292, (sólové klavíry obstaral belgický manželský pár Janine Redingová (1920-2015) a Henry Piette, z koncertu se dochovala zvuková nahrávka (Mihule 2002, s. 486).
[19] 2. 5. 1956 odplouvají manželé Martinů z USA do Evropy (Mihule 2002, s. 497).
[20] Pravděpodobně se jedná o předpremiéru kantáty Otvírání studánek, H 354, (viz výše).
[21] V roce 1952 vystoupil BM z OSA (Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním – založen v roce 1919) a zastupovat se nechal ASCAP - American Society of Composers, Authors and Publishers (Popelka 1996, s. 108-109; PBM Kr 433).
[22] Hledaným pánem je Laurance Page Roberts (1907-2002), americký kunsthistorik, v letech 1946-1960 ředitel American Academy in Roma. Viz dopis BM rodině do Poličky ze dne 10. 2. 1956 (PBM Kr 516).
[23] 8. 3. 1955 informuje BM své příbuzné v Poličce (PBM Kr 483), že dostal nabídku vyučovat na American Academy in Roma, bohužel však již v té době slíbil, že na podzim toho roku nastoupí na Curtis Institute of Music ve Filadelfii. Již o necelé dva měsíce se však pokouší zajistit, aby nabídka z Říma mohla platit na akademický rok 1956/57 (viz dopis rodině do Poličky ze dne 2. 5. 1955 – PBM Kr 488), což se mu podařilo, jak o tom informuje své sourozence v Poličce v dopise ze dne 23. 2. 1956 – PBM Kr 517). Na American Academy in Roma pak BM působil po celý školní rok 1956/1957 jako „composer in residence“ – konzultant mladých amerických skladatelů stipendistů.
[24] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.
[25] Nejisté čtení.
[26] Marie Martinů (1882-1959), sestra BM.
[27] Vesoul – městečko na východě Francie.
[28] Mezi 25. až 28. 9. byli manželé Martinů hosty svých přátel manželů Paula (1906-1999) a Maji (1896-1989) Sacherových na Schönenbergu a u André Huvelina na jeho zámku u Vesoulu (Mihule 2002, s. 484-487).
[29] Pravděpodobně to by Albert Prins, prezident mužského pěveckého sboru z Haagu Die Haghe Sanghers se svou manželkou Corou. V Bernu se 3. 10. 1955 uskutečnila premiéra skladby BM Hora tří světel, H 349, kantáty na texty ze sbírek moravských lidových písní Františka Bartoše, z Matoušova evangelia a knihy H. V. Mortona Ve stopách mistrových (In the Steps of the Master. London 1934). BM ji zkomponoval v době od 20. do 25. 11. 1954 pro mužský pěvecký sbor z Haagu Die Haghe Sanghers (Halbreich 2007, s. 442).
[30] Již dříve tentýž sbor nastudoval a s oblibou uváděl kantátu BM Polní mše, H 279, pro baryton a mužský sbor. BM byl v roce 1955 jmenován čestným členem tohoto sboru, jehož prezident Albert Prins mu při návštěvě v Nice v květnu 1955 předal pamětní talíř s věnováním (PBM Kr 490, 491).
[31] Miloš Šafránek.
[32] O obdrženém talíři a čestném členství se BM zmiňuje již ve svém dopise rodině do Poličky ze dne 23. 5. 1955 (PBM Kr 490): „Byl u nás president toho sboru v Haag Haagu[32] a udělali mne čestným členem, přivezl mi talíř, keramiku je na ní věnování, je to specielně pro mne udělano, pověsí se to zeď.“
[33] Roku 1949 byla v muzeu v Poličce zrušena samostatná Síň Mistra Bohuslava Martinů, některé exponáty byly přeneseny do tzv. Slavína poličských rodáků v podkroví muzea. Sourozenci BM to těžce nesli a usilovali o důstojnější a prestižnější prostory, což se jim splnilo až v roce 1957 (Jirglová 2013, s. 101-102).
[34] Viz výše – předpremiéra a premiéra kantáty Otvírání studánek, H 354.
[35] 2. 5. 1956 odplouvají manželé Martinů z USA do Evropy (Mihule 2002, s. 497).
[36] V tom, že se jedná o návrat, se Charlotte nemýlila. Avšak pouze o návrat do Evropy. Do Československa za svými sourozenci se BM do své smrti již nepodíval.
[37] František Martinů (1880-1958), bratr BM a Jindřiška Martinů, roz. Palečková (1882-1965), Františkova manželka.
[38] Článek pod názvem WORLD OF MUSIC: 'GREEK PASSION'; Martinu Writing a New Opera Based on Novel By Kazantzakis vyšel v The New York Times 6. 11. 1955 (viz archiv The New York Times, cit. 20. 12. 2016, http://mobile.nytimes.com/1955/11/06/archives/world-of-music-greek-passion-martinu-writing-a-new-opera-based-on.html). Autorem článku je redaktor The New York Times, hudební kritik a publicista Ross Parmenter (1912 -1999). V dopise rodině do Poličky ze dne 15. 12. 1955 (PBM Kr 510) Charlotte Martinů uvádí, že zmiňovaný článek z The New York Times poslal BM sourozencům do Poličky.
|