[Nice] July 12. [19]55.

Drazí:

Nemám od Vás zprávy doufám že se nic nepřihodilo. Lituji že jsem Vám psal v posledním dopise o  xxxxxxx[1] zbytečně Vás to rozčílí a nemá to význam, on to jistě tak nemyslel jen mě to dálo mrzutou náladu ale už jsem to zapoměl tak na to zapomente také, ne abyste si z toho dělali těžkou hlavu.[2] Už nám dny utíkají, koncem měsíce už opustíme toto krásné místo.[3] Pište potom zase na Paříž B M. % Ch. Quennehen. 62 rue Pierre Charron Paris 8^.[4] Pojedeme asi do Vieux Moulin a tak se podívám po té Koledě,[5] co Miloš[6] stále hledá.[7] Já možná se podívám do Italie, Frank Rybka přijel a tak se možná někde sejdeme.[8] Poslouchali jsme houslový koncert ze Strassbourgu, moc dobře to hráli. Tu studánku jsem dokončil[9] a pošlu kopii do Brna.[10] Posílám Vám obálku s programy a kritiky z Bostonu které asi neznáte[11] a také tu báseň, abyste věděli

co to je.[12] Čekal jsem ještě na poštu a dnes přišel dopis vzalo to 7 dní a nevím co se děje protože jsem Vám psal a poslal už dva dopisy ne-li tři. První jsem ihned odpověděl na Váš dopis,[13] v druhém jsem psal o mém plánu s Burešovou básní[14] a v třetím jsem si stěžoval,[15] nedojde li tento tak to bude dobře, neměl jsem to vůbec psát. Ale je mi divné kam se zatoulaly, proto jsem se divil že nepíšete. Tu formuli posílám hned do Prahy ač myslím že z toho budou komplikace protože nevím zdali tam takový obnos je uložen, no uvidíme, snad vám to zase povolí.[16] Zdali pak dostanete koupit uhlí. Lituji že tam nemáte pěkné počasí ale i zde to [je] všelijaké, bouře každý den, do Nicy sice málo přijdou ale vidíme je na horách tam se drží a tak v městě je dusno. Nedovedu si vysvětlit že jste nedostali moje dopisy. Ani Bureš neodpověděl na můj dopis.[17] Zouharovi jsem též psal,[18] ale to jsem Vám vše vysvětlil v dopisech. Na co chcete partituru Hymnu.[19] Musím nechat udělat kopii ale nevím bude li čas zde jsou hrozně pomalí.[20] Snad dopisy dojdou a tak mi napište. Oba Vás všechny[21] se Charlotte[22] zdravíme. Napište hned jinak už bychom to nedostali. Odjíždíme odsud 27. Mnoho zdravím Bohouš

[1] Text je nečitelný. Z kontextu minulého dopisu Kr 496 lze doplnit: „Šebánkovi“.

[2] Finanční prostředky získané za provozování skladeb BM v Československu nemohly být v té době zasílány mimo republiku. Prostřednictvím Karla Šebánka (1903-1980) se jimi proto částečně snažil vypomáhat svým příbuzným v ČSR. Možnost čerpat z tohoto účtu svým příbuzným v Poličce BM sám nabízel v dopise z 8. 6. 1955 (PBM Kr 492) a poté ještě jednou v dopise z 30. 6. 1955 (PBM Kr 493), avšak skladatel netušil, jaká částka je na účtu deponována, proto tímto směrem formuloval dotaz k rodině do Poličky. V minulém dopise rodině do Poličky ze dne 8. 7. 1955 (PBM Kr 496) se podivuje nad jednáním Karla Šebánka, který si celou situaci pravděpodobně vysvětlil zcela jinak.

[3] 27. 7. 1955 odjíždí Charlotte Martinů (1894-1978) z Nice ke svým příbuzným do Vieux Moulin, zatímco BM se vydává do Itálie (Miláno) a přes Švýcarsko též do Francie (Paříž a Vieux Moulin). Odtud si počátkem září společně zajedou a festival v Besançonu (Festival international de musique de Besançon Franche-Comté). Mezi 25. až 28. 9. jsou hosty manželů Paula (1906-1999) a Maji (1896-1989) Sacherových na Schönenbergu a u André Huvelina na jeho zámku u Vesoulu. 3. 10. 1955 se v Bernu účastní premiéry kantáty Hora tří světel, H 349, a 5. 10. 1955 odlétají z pařížského letiště Orly do New Yorku (Mihule 2002, s. 484-487).

[4] „V době, kdy Bohuslav Martinů neměl stálou adresu, nechával si poštu posílat do Paříže ke strýci Charlotte Martinů, Charlesi Quennehenovi.“ (Zouhar 2008, s. 132).

[5] Pravděpodobně se jedná o scénické pásmo BM Koleda, H 112, z roku 1917, kombinující tradiční vánoční písně a zvyky, z něhož je známo pouze libreto (Mihule 2002, s. 65). BM byl M. Šafránkem opakovaně vyzýván k dohledání autografu (viz dopisy BM rodině do Poličky PBM Kr 431, 445, 448, 483, 497, 502), k čemuž patrně nikdy nedošlo.

[6] Miloš Šafránek (1894-1982) blízký spolupracovník a přítel BM. Shromažďoval údaje pro jeho biografii vydanou v roce 1961 (Šafránek, Miloš. Bohuslav Martinů – život a dílo. Praha: Státní hudební nakladatelství, 1961).

[7] Ve Vieux Moulin si v roce 1952 Charlotte Martinů (1894-1978) pronajala byt v domku, který patřil její tetě Angèle Quennehen (PBM Kr 445; Martinů, Ch. 2003, s. 142). Zde měli manželé Martinů v bednách uloženo vše, co si při svém odchodu z Paříže v roce 1940 nemohli vzíti s sebou (viz dopisy BM rodině do Poličky PBM Kr 336, 431, 445, 448, 483, 497, 502).

[8] Frank Rybka (1895-1970), český skladatel, violoncellista a varhaník žijící v USA, přítel BM. V dopise rodině do Poličky ze dne 13. 8. 1955 (PBM Kr 501) BM píše, že se se svým přítelem v Miláně minul. Oba přátelé se setkali až v září 1955 v Paříži (viz dopis BM Rybkovi ze dne 22. 9. 1955 – signatura v IBM Ryb 1955-09-22).

[9] Kantátu Otvírání studánek, H 354, zkomponoval BM začátkem července 1955, dokončena byla 12. 7. 1955 (Mihule 2002, s. 484, Zouhar 2016, s. XXX). Premiéra se uskutečnila 7. 1. 1956 v Tylově domě v Poličce v podání ženského sboru smíšeného sboru OPUS pod vedením Zdeňka Zouhara (1927-2011). Již o měsíc dříve, v předvečer skladatelových narozenin (7. 12. 1955), však byla skladba uvedena v předpremiéře v Praze v nastudování Jana Kühna (1891-1958) s Kühnovým dětským sborem a Komorním sborem Českého pěveckého sboru (Zouhar 2008, s. 124).

[10] „Od 40. let BM psal své skladby na průsvitný notový papír (Circle Blue Print), z něhož bylo možné vytvořit světlotiskové kopie, které se od originálu lišily ztrátou lesku autografu a neprůsvitností papíru.“ (Zouhar 2008, s. 128.) O zaslání dvou kopií Z. Zouharovi píše BM v dopise Zouharovi ze dne 16. 7. 1955 (archiv Z. Zouhara, Zouhar 2008, s 128-133). O kopii zaslné M. Burešovi informuje skladatel adresáta Bureše v dopise ze dne 15. 7. 1955 (PBM Kb 640).

[11] Pravděpodobně se jedná recenze z prvního provedení Symfonie č. 6 (Symfonické fantazie), H 343, kterou BM dokončil v Paříži 26. 5. 1953, premiéru měla 7. 1. 1955 v Bostonu, Boston Symphony Orchestra řídil Charles Munch (1891-1968). BM skladbu věnoval Boston Symphony Orchestra právě k 75. výročí jeho založení a Charlesi Munchovi, (Halbreich 2007, s. 243) který tento orchestr v letech 1949-1962 vedl. Svou Symfonii č. 6, H 343, si BM poprvé poslechl v New Yorku na slavnostním koncertě 24. 3. 1956 v Carneggie Hall, kde za tuto skladbu, vyhlášenou jako nejlepší orchestrální dílo hrané v USA v roce 1955, obdržel diplom Kruhu hudebních kritiků (Music Critics Circle of New York), (Šafránek 1961, s. 294).

[12] Pravděpodobně se jedná o básnický pokus BM, o kterém se zmiňuje i v následujících dopisech rodině do Poličky ze dne 16. 7. 1955 (PBM Kr 498) a 25. 7. 1955 (PBM Kr 499).

[13] Dopis BM rodině do Poličky z 2. 7. 1955 (PBM Kr 494).

[14] Dopis BM rodině do Poličky z 5. 7. 1955 (PBM Kr 495).

[15] Dopis BM rodině do Poličky z 8. 7. 1955 (PBM Kr 496).

[16] Povolení pro sourozence BM k čerpání finančních prostředků z jeho účtu v Československu (viz výše).

[17] Burešova odpověď dorazila do Nice v nejbližších dnech, protože již 15. 7. 1955 na ni BM reaguje ve svém dopise adresovaném právě Burešovi (PBM Kb 640).

[18] Viz dopis BM Z. Zouharovi ze dne 6. 7. 1955 (archiv Z. Zouhara; Zouhar 2008, s 122-127). O zaslání dvou kopií Z. Zouharovi píše následně BM v dopise Zouharovi dne 16. 7. 1955 (archiv Z. Zouhara; Zouhar 2008, s 128-133).

[19] Žádost o zaslání partitury Hymnu k svatému Jakubu, H 347, pravděpodobně souvisí s jeho prvním provedením.  K tomu došlo v Poličce dne 31. 7. 1955 (Synek 2017, s. 22-41).

[20] Kopie partitury Hymnu k svatému Jakubu, H 347, zaslal BM do Poličky již o rok dříve, jak o tom informuje své sourozence v dopise ze dne 18. 7. 1954 (PBM Kr 462). Zároveň na stejném místě uvádí, že originál si zatím ponechá pro případ „[…] že by se to zatoulalo […]“, aby mohl případně pořídit další kopie.

[21] Myšleno sourozence, tj. sestru Marii Martinů (1882-1959) a bratra Františka Martinů (1880-1958) a Jindřišku Martinů, roz. Palečková (1882-1965), Františkovu manželku.

[22] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.