[Nice] June 8. [19]55.

Milá Mařko:[1]

Dopis došel a jsem rád že Ti už je lépe a jsem dokonce rád že jsi byla v nemocnici[2] při těch vánicích. Je to podivný rok ostatně jako vŝechno ostatní. Děkuji Marušce[3] za řádky a Věře[4] za foto. Je to fešanda! Po mamince. A že už mužům nevěří to je právě důkaz že se muže vdát, horší by bylo kdyby jim věřila. Tak ať si vezme moji radu  k srdci a ať se vdá, Maruška se stejně už nemůže dočkat aby byla babičkou. Stejně tam Věrka někoho z fotografie odstřihla - aha! Jsem rád že Fanouše[5] v Praze ujistili, často na něho myslím. Píšeš že jste se zasmáli co vypravěli ty filmaři ale nepíšeš proč jste se zasmáli, tak mi to napiš ať se též zasměju.[6] Ten Gilgamesh[7] už byl hotov když jsem překlad dostal a tak si jej nechám kdyby bylo jednou třeba český překlad, je moc pěkný.[8] Prof. Matouše[9] adresu nemám abych mu poděkoval[10] ale Miloš[11] to může udělat za mne. Ty „Fresky della Francesca[12] jsou pro velký orchestr a tři věty jako Suita. Samozřejmě to není deskriptívní ale vyjadřuje to ten dojem který na mně ty fresky v kostele v Arezzu učinili.[13] I věta je ta známa skupina žen s královnou ze Saby, II je sen Konstantinův a III je povšechný dojem z fresek. Tak teď to ví vše. Je to hodně impresionistické. Šeb. mi píše že mi posílá opsané sbory, vzalo to hodně času, už je skoro asi nebudu potřebovati

protože jsem našel material zde a nechal si jej opsat, a sám jsem si jich několik opsal.[14] Ten balík 30 kilový vyřídil celní úřad sám, totiž jej poslali zpět sami, když jsem řekl že nevím co v něm je.[15] Z Prahy jsem včera dostal odpověď (po 12 dnech) a jak jsem si myslel, byly to zase orchest. hlasy (jako tenkráte) které nepotřebuji.[16] Tak ať se vezmou za nos v Praze, někdo si zase zaouřadoval ale že by mi to měli oznámit dříve to jim bohužel nenapadlo. A byl bych za to musel ještě platit hodně cla Jsem zvědav kdy Brněnští[17] přijedou, aspoň se trochu potěšíte. Na příští zimu si budeš muset někam zajet kde topí, do Pensionu. možná že by ti dali u nás pas a mohli bychom se někde na pár dní sejít třeba v Rakous[ku] sem to je pro tebe daleká cesta, snad by ti dali povolení.[18] Ovšem to záleží zdali my se do Evropy dostaneme příští rok sami, ale doufám že ano, to je vše v budoucnosti.[19] Jak to máte s penězi? Možná že se zase nastřádalo něco pro mě v Bance, že by Vám to mohli vyplatit.[20] Pozdravuj Marušku a poděkuj ji za mě a Věrce řekni že počítám na to že až se vrátím že ji najdu obklopenou novými malými Čechouny. Napiš co naši přivezli nového z Prahy a nedělejte si zbytečné starosti ohledně mých rukopisů v Museu, to jsou vše staré krámy.[21] Všechny Vás se Charlie[22] pozdravujeme

Tvůj Bohouš

Lítá nám tu helikopter zrovna nad domem.

[1] Marie Martinů (1882-1959), sestra BM.

[2] Z důvodu vleklých zdravotních potíží pobývala sestra BM často v nemocnici (PBM Kr 490, 491).

[3] Marie Pražanová (1897-1982), poličská občanka, přítelkyně a podporovatelka rodiny Martinů.

[4] Věra Pražanová, dcera Marie Pražanové (1897-1982). Manželé Martinů jí v Nice koupili a v balíčku poslali kartáč/hřeben na vlasy (PBM Kr 480, 482, 483, 485).

[5] V dopisech BM rodině do Poličky můžeme od roku 1951 nacházet zmínky o vážných a stále se zhoršujících zdravotních potížích bratra Františka Martinů (1880-1958) se zrakem a sluchem. Časté byly jeho hospitalizace v pardubické nemocnici a návštěvy u specialistů. Před smrtí František ohluchl i oslepl (Mihule 2002, s. 462).

[6] Pravděpodobně se jedná o nějakou humornou příhodu ze setkání BM s československou delegací na filmovém festivalu v Cannes v roce 1954 – viz PBM Kr 493.

[7] Epos o Gilgamešovi, H 351, oratorium, na kterém začal BM pracovat 23. 12. 1954 a dokončil je 16. 2. 1955. Sám BM v dopise rodině do Poličky ze dne 18. 2. 1955 (PBM Kr 481) však uvádí: „Dnes jsem dokončil Gilgameshe[…]“). Věnováno Maje Sacherové (1896-1989). Premiéru oratoria v Basileji dne 23. 1. 1958 řídil Paul Sacher (Halbreich 2007, s. 454).

[8] BM patrně žádal své sourozence o zaslání českého překladu eposu. V roce 1955 existoval v českém překladu vydaný pouze text Ferdinanda Stiebitze (1894-1961) vytvořený z německých překladů (Stiebitz, Ferdinand. Gilgameš: Starobabylonský epos. Brno: Jan V. Pojer, 1944). Tuto knihu BM zaslal Zdeněk Zouhar v lednu 1955 (Zouhar 2008, s. 104). Sourozencům BM se podařilo skladateli zajistit a poslat pravděpodobně rukopis překladu Eposu o Gilgamešovi od Lubora Matouše (1908-1984), který vyšel až o tři roky později (Epos o Gilgamešovi. Praha: SNKLHU, 1958).

[9] Lubor Matouš (1908-1984), český orientalista zaměřující se na asyrologii a sumerologii, řádný profesor Univerzity Karlovy v Praze. Přeložil Epos o Gilgamešovi.

[10] Dopis s poděkováním prof. L. Matoušovi přiložil BM k dopisu rodině do Poličky z 16. 7. 1955 (PBM Kr 498): „[…] posílám pár řádek pro prof. Matouše tak mu to nějak předejte […]“.

[11] Miloš Šafránek (1894-1982), blízký spolupracovník a přítel BM.

[12] Fresky Piera della Francesca, H 352, pro velký orchestr komponoval BM v Nice od 20. 2. do 13. 4. 1955 a skladbu věnoval Rafaeli Kubelíkovi. Premiéra se odehrála v Salzburgu 26. 8. 1956, Vídeňskou filharmonii řídil právě Kubelík (Halbreich 2007, s. 262).

[13] Na Pietrovy fresky upozornil BM malíř a jeho přítel Rudolf Kundera (1911-2005), v dubnu 1954 skladetel navštívil Arezzo, aby je spatřil na vlastní oči (Mihule 2002, s. 477).

[14] BM již v té době shromažďoval hudební inspiraci pro svou budoucí operu Řecké pašije, H 372. V této záležitosti se obracel i na své spolupracovníky v Československu – Karka Šebánka (1903-1980) a Miloše Šafránka (1894-1982).

[15] V dopise rodině do Poličky ze dne 23. 5. 1955 (PBM Kr 490) BM uvádí, že obdržel, resp. na celním úřadě je pro něj uložen, cca 30 kg vážící balík z Prahy bez uvedeného obsahu. Obdobný nevyžádaný balík z Prahy BM obdržel již na podzim 1954, tenkrát se jednalo o orchestrální party serenád BM, které v roce 1949 vydalo nakladatelství Melantrich (PBM Kr 466 a 468).

[16]  Dotaz týkající se obsahu uvedeného balíku adresoval BM na Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění (PBM Kr 490).

[17] Zdeněk Zouhar (1927-2011), český hudební skladatel, pedagog a muzikolog se svou manželkou Věrou Zouharovou (1928-2015), rozenou Šimůnkovou, českou klavíristkou a pedagožkou. Zouhar v této době s BM čile korespondoval (viz monografii Milý příteli: Dopisy Bohuslava Martinů Zdeňku Zouharovi, Zouhar 2008). Skladatel pro něj a jeho sbor zkomponoval Petrklíč, H 348, dvojzpěvy na texty moravské lidové poezie a kantátu Otvírání studánek, H 354. Obojí uvedl Z. Zouhar se svým pěveckým sborem OPUS v roce 1955 v premiéře. Současně vedl Zouhar korespondenci se sourozenci BM v Poličce (uloženo v soukromém archivu Z. Zouhara), kde je i často s manželkou navštěvovali.

[18] Od roku 1938 až do své smrti se BM se svými příbuznými nikdy nesešel. Jeho optimismus týkající se případného vycestování sestry Marie Martinů (1882-1959) na „západ“ byl zřejmě podepřen setkáním v exilu žijícího českého klavíristy Rudolfa Firkušného (1912-1994) se svou matkou toho roku v Paříži (PBM Kr 489).

[19] 5. 10. 1955 odletěli manželé Martinů z Paříže do New Yorku (Mihule 2002, s. 593). BM začal vyučovat na Curtis Institute of Music ve Filadelfii. Dojíždění z New Yorku mu však působilo obtíže, proto na toto místo zanedlouho rezignoval (Mihule 2002, s. 487, 488). 2. 5. 1956 odplouvají manželé Martinů do Evropy (Mihule 2002, s. 497), aby od října toho roku nastoupil BM na American Academy in Roma a zůstal tu po celý školní rok 1956/1957 jako „composer in residence“ – konzultant mladých amerických skladatelů stipendistů.

[20] Finanční prostředky získané za provozování skladeb BM v Československu nemohly být v té době zasílány mimo republiku. Prostřednictvím Karla Šebánka (1903-1980) se jimi proto částečně snažil vypomáhat svým příbuzným v ČSR. Nebylo to však bez problémů.

[21] Roku 1949 byla v muzeu v Poličce zrušena samostatná Síň Mistra Bohuslava Martinů, některé exponáty byly přeneseny do tzv. Slavína poličských rodáků v podkroví muzea. Sourozenci BM to těžce nesli a usilovali o důstojnější a prestižnější prostory, což se jim splnilo až v roce 1957 (Jirglová 2013, s. 101-102).

[22] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.