[Nice] March. 30. [19]55

Drazí:

Jsem rád že jste dostali balíček a že Věra užila radost, doufám že to byl to si přála.[1] Mezitím jsem Vám už psal a poslal kritiku z N.Y. Listů (od pí Ježkové) ale nic v ní vlastně nového nebylo, jenom cituje N.Y. Times., je to alespoň český.[2] Zase se ochladilo a tak myslím že se moje přání aby se u Vás též ukazalo slunce, nevyplnilo. Obrázek mám před sebou na stole a musí býti obleva protože sníh klouzá po střeše na kostele.[3] Jako před válkou, příroda se nic nemění, žádný pokrok, jenom lidi by chtěli přeskočit na ráz několik staletí a ono to dobře nejde. Kubelík[4] myslí na Juliettu[5] ale pro první rok musí dát něco klasického, samozřejmě, aby je nepoplašil. Z Wisbadenu nevím nic,[6] asi to odložili když nemají smlouvu,[7] pořád ta stará historie. Psal mi Koval,[8] co je nebo byl se Stupou,[9] Hurvínkem a Talich[10] připsal pozdravy. Jak pak dopadla Symfonie v Praze.[11] My teď sedíme u Radia, Paříž dostala někde všechny desky a tak hrají každý týden celou hodinu, dobře to zde slyšíme, ještě příští týden budou komorní skladby.[12] P Zouhar mi psal,[13] je stále úplně nadšený a připravují ten koncert s premierou Petrklíče, co jsem jim poslal pro sbor.[14] Dirigenta Schicka[15] znám, on je asistent Kubelíkův, kam vy na ty zprávy chodíte? Moje kritiky musely udělat také v Praze sensaci, protože kde kdo o tom ví. Psal jsem aby Vám

ten článěk o Dvořákovi[16] poslali tak ho jistě dostanete. Karel[17] dosud nepsal. Šeb.[18] shání ty staré sbory, snad Miloŝ[19] něco najde také.[20] Ty vytisky pošlu do Paříže ale to bude dřina je toho pár kilo, a musím to rozdělit, pošta to nevezme tak těžké. To mi udělali radosti![21] Ten můj spisovatel vydal nový román přeložený do francoužštiny, právě to co s ním chci dělat tu operu, a má to ohromný úspěch. Je to starší pán a píší že je jedním z nejlepších spisovatelů současných. [22] Jinak není nic nového až na to že jsem teď platil daně což nemám moc rád, ale oni potřebují moc peněz, však víte na co. Charlie[23] mnoho zdraví a já též.

Srdečně Váš

Bohouš

[1] Věře Pražanové, dceři Marie Pražanové (1897-1982), viz PBM Kr 482, 492, manželé Martinů v Nice koupili a v balíčku poslali kartáč/hřeben na vlasy (PBM Kr 480, 482- 485).

[2] 7. 1. 1955 měla v Bostnonu premiéru Symfonie č. 6 (Symfonické fantazie), H 343, Boston Symphony Orchestra řídil Charles Munch (1891-1968). Podle webového archivu Boston Symphony Orchestra (http://archives.bso.org/ cit. 17. 8. 2017) skladba zazněla poprvé již 5. 1. 1955 na veřejné generálce. O týden později měla zaznít v New Yorku (PBM Kr 476). Podle webového archivu Boston Symphony Orchestra (http://archives.bso.org/ cit. 17. 8. 2017) skladba zazněla 5., 7. a 8. 1. 1955 v Bostonu, 10. 1. 1955 v Hartfordu, 11. 1. 1955 v New Londonu, 12. a 15. 1. 1955 v New Yorku, 13. 1. 1955 ve Washingtonu. Nadšené kritiky z amerických novin BM poslal svým příbuzným do Poličky (PBM Kr 478). Kritiky na tutéž skladbu z česky psaných Newyorských listů BM poslala jeho dobrá známá Frances Ježková (1900-1986), vdova po českém hudebním skladateli, dirigentu a klavíristovi Jaroslavu Ježkovi (1906-1942), (PBM Kr 481).

[3] V minulém dopise rodině do Poličky (PBM Kr 484) se BM zmiňuje o svém dojetí při pohledu na obrázek Poličky, který obdržel v balíčku od sourozenců.

[4] Rafael Kubelík (1914-1996), český dirigent světového věhlasu. V letech 1955-1958 působil jako umělecký ředitel a dirigent Royal Opera House v Londýně.

[5] Opera BM Juliette, H 253. 

[6] Opera Juliette, H 253, o níž měli ve Wiesbadenu zájem, se svého provedení v tomto městě dočkala až 25. 1. 1959 (Halbreich 2007, s. 164). Po pražské premiéře z roku 1938 (operu si pro Národní divadlo v Praze objednal a následně ji dirigoval právě V. Talich) to byla teprve druhá inscenace Juliette (Popelka 1996, s. 134).

[7] BM má na mysli připravovanou smlouvu mezi nakladatelstvím Boosey & Hawkes London-New York a Státním nakladatelstvím krásné literatury, hudby a umění v Praze, která měla umožnit „[…] pohyb hudebnin přes železnou oponu, vydávání nových skladeb B. Martinů v Praze a zajistit vyplácení tantiém skladateli do zahraničí.“ (Zouhar 2008, s. 64). Podle Zouhara (2016, s. XXXV) k jisté dohodě mezi oběma vydavatelstvími došlo.

[8] Karel Koval (1896-1956), vlastním jménem Karel Šlais, novinář (redaktor Venkova, po roce 1945 Svobodného slova), prozaik a překladatel, společně s Josefem Skupou stál u zrodu loutek Spejbla a Hurvínka.

[9] Josef Skupa (1892-1957), český loutkoherec, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka.

[10] Václav Talich (1883-1961), český dirigent a přítel BM.

[11] Z roku 1955 existuje historická nahrávka Symfonie č. 6 (Symfonické fantazie), H 343, BM, která byla vydána na gramofonové desce Supraphonu společně s Kyticí, H 260, (viz http://www.filharmonickysbor.cz/cs/discography/album/martinu-kytice , cit. 19. 12. 2016). Českou filharmonii řídil Karel Ančerl (1908-1973). Podle Iblové (2014, s. 93) se jednalo o Symfonii č. 5, H 310, která byla koncertně provedena i nahrána v březnu 1955, zatímco Symfonie č. 6 (Symfonické fantazie), H 343 byla tamtéž nahrána až v lednu 1956, což je vzhledem k existenci výše uvedené nahrávky možno považovat za nepřesnost.

[12] Viz PBM Kr 484.

[13] Již v dopise rodině do Poličky ze dne 8. 3. 1955 (PBM Kr 483) BM netrpělivě očekává zprávu o koncertu nazvaném 3. večer z děl BM, který se uskutečnil 25. 2 1955 v Brně a na němž zazněly tyto skladby: Impromptu, H 166, Sonatina pro housle a klavír, H 262, Serenáda č. 2 pro dvoje housle a violu, H 216, Esquisses de danses, H 220, Nový Špalíček, H 288, píseň Chudá děvčica z cyklu Tři zpěvy pro ženský sbor, H 338, píseň Narození Páně z cyklu Tři písně posvátné, H 339, a písně Klobouk novej, Nade dvorem, Poledněz cyklu Petrklíč, H 348, (archiv Z. Zouhara).

[14] Počátkem července 1954 Zdeněk Zouhar (1927-2011) písemně požádal BM o novou skladbu, která by mohla navazovat na Dvořákovy Moravské dvojzpěvy (Zouhar 1957, s. 105). BM přání vyhověl a ve dnech 1. – 5. 8. 1954 zkomponoval Petrklíč, H 348, dvojzpěvy na texty moravské lidové poezie. Poprvé zazněly 25. 4. 1955 v Brně v podání ženské části brněnského pěveckého sdružení OPUS řízené Zdeňkem Zouharem (Halbreich 2007, s. 439; Zouhar 2008, s. 332-334).

[15] Jiří (George) Schick (1908-1985), dirigent původem z Prahy, v roce 1939 emigroval do USA. V letech 1950-1956 byl asistentem Rafaela Kubelíka (1914-1996) u Chicago Symphony Orchestra.

[16] Antonín Dvořák (1841-1904), český hudební skladatel. Článek BM O Dvořákovi byl publikován v Hudebních rozhledech VII, roč. 1954, č. 7, s. 267 (Martinů, B. Domov, hudba a svět. Hudba v zrcadle doby, Sv. 3. Praha: SHV, 1966, s. 551-553).

[17] Pravděpodobně Karel Novák, (1902-1968), český houslista (bratr houslisty a věrného přítele BM Stanislava Nováka), s nímž si BM dopisoval po „Stáňově“ smrti.

[18] Karel Šebánek (1903-1980), nakladatel, blízký spolupracovník a přítel BM.

[19] Miloš Šafránek (1894-1982) blízký spolupracovník a přítel BM. Shromažďoval údaje pro jeho biografii vydanou v roce 1961 (Šafránek, Miloš. Bohuslav Martinů – život a dílo. Praha: Státní hudební nakladatelství, 1961).

[20] BM již v té době shromažďoval hudební inspiraci pro svou budoucí operu Řecké pašije, H 372.

[21] Na podzim roku 1954 BM obdržel nevyžádaný balík z Prahy, jednalo se o nově vydané orchestrální party serenád BM, které již v roce 1949 vydalo nakladatelství Melantrich. Pravděpodobně šlo o Serenádu č. 1, H 217; Serenádu č. 2, H 216, Serenáda č. 3, H 218, a Divertimento (Serenádu č. 4), H 215, (PBM Kr 466 a 468).

[22] Nikos Kazantzakis (1883-1957), řecký spisovatel, básník a dramatik. Jeho román Kristus znovu ukřižovaný vydaný v roce 1954 se stal BM předlohou k vytvoření libreta opery Řecké pašije, H 372.

[23] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.