[Nice] Feb.[ruary] 25. [19]55.

Drazí:

Dopis došel dnes. Prahu zde nechytneme s naším aparatem[1] tak jsme Veselohru[2] neslyšeli. Ty kritiky můžete dáti Milošovi[3] on je může více potřebovat., hlavně když máte překlad.[4] Já jsem je poslal protože jsem je dostal v dopisech tak abyste měli radost. Mám báječné kritiky i s ostatních věcí je toho z N.Y. celý balík, tak to není žádná zvláštnost. To je jenom že jsem myslel že se jim Fantasie líbit nebudou, protože je to hodně moderní a tak jsem byl vlastně překvapen že se tak shodli, to víte jací kritikové jsou,[5] člověk se všem nemůže zachovat, a hlavně že tam konstatovali že jsem Čechoun, tak jsem Vám je poslal. Ale jsem si jist že kdyby nebo až budou provedeny u nás, že dostanu zase vynadáno že jsem Západník, tak vidíte jak je to těžký býti dnes komponistou. Je to těžké dílo na poslechnutí, to není jako Anežka,[6] lidové, ale přece ve Státech na to přišli že to lidové a české je! U nás by zase samozřejmě řekli že ty kapitalistické státy ničemu nerozumí, tak jak je vidět, všem se člověk nikdy nezachová a to je vlastně dobře protože kdyby se zachoval tak z toho vyjde Anežka. To by se asi starý Zakrejs (myslím že to on napsal) divil jak svým dílem předběhnul dobu. Škoda že už je mrtvej. To je ovšem úplně lokální hra a tak se nelze divit že lidi zajímá. Čekám

že mi navrhnou abych na to napsal jako Poličský rodák operu. Co se týče těch tanců to co hraje Honzík jsou ovšem moje tance,[7] ale to provedení s orchestrem v Londýně to musí býti omyl v programech.[8] Zde už je po Karnevalu[9] a nebylo to letos tak veselé jako vloni, scházelo sluníčko. Co se týče toho kartáče,[10] já bych samozřejmě udal malou cenu, protože podle toho se platí clo, jenom myslím že Vy byste museli platit zase clo za Vaše balíčky, myslím že bez cla lze poslat jen jednou za 2 měsíce. Ty sardelky tu nejsou. Tak s tím kartáčem napište, pro nás to není nic těžkého, Charlie[11] stejně jde do města často a já jsem tam každý den, tak žádné obtíže s tím nejsou, jenom myslím že by to bylo lépe poslat na její adresu a když ji to udělá radost tak to rádi pošleme. Charlie je mrzutá kvůli počasí, musíme stále topit a máme velkou terasu na kterou nemůžeme a hlavně že tady je málo kdy chladná zima, na jihu je stále slunce ale letos to je vše na ruby, byla tu onehda vichřice a moře bylo tak rozbouřené že vlny byly 20 metru vysoké přes nábřeží a zaplavilo to celou Promenadu. Charlie napíše příště. Mnoho Vás zdravíme.

Bohouš

[1] Rozhlasové vysílání z Prahy se BM na jeho rádiu nepodařilo naladit.

[2] Jednoaktová rozhlasová opera Veselohra na mostě, H 247, měla premiéru v Československém rozhlase v Praze dne 18. 3. 1937 (Halbreich 2007, s. 159).

[3] Miloš Šafránek (1894-1982) shromažďoval údaje pro jeho biografii vydanou v roce 1961 (Šafránek, Miloš. Bohuslav Martinů – život a dílo. Praha: Státní hudební nakladatelství, 1961).

[4] 7. 1. 1955 měla v Bostnonu premiéru Symfonie č. 6 (Symfonické fantazie), H 343, Boston Symphony Orchestra řídil Charles Munch (1891-1968). Podle webového archivu Boston Symphony Orchestra (http://archives.bso.org/ cit. 17. 8. 2017) skladba zazněla poprvé již 5. 1. 1955 na veřejné generálce. O týden později měla zaznít v New Yorku (PBM Kr 476). V dopise rodině do Poličky ze dne 26. 12. 1954 (PBM Kr 475) BM uvádí: „V Bostonu hrají poprve moje Symfonické fantasie, 7 a 8 ledna, co jsem napsal v loni pro Charles Munch, […]. Hraje to pak v New Yorku 13. a 14. ledna.“ Podle webového archivu Boston Symphony Orchestra (http://archives.bso.org/ cit. 17. 8. 2017) skladba zazněla 5., 7. a 8. 1. 1955 v Bostonu, 10. 1. 1955 v Hartfordu, 11. 1. 1955 v New Londonu, 12. a 15. 1. 1955 v New Yorku, 13. 1. 1955 ve Washingtonu. Nadšené kritiky z amerických novin BM poslal svým příbuzným do Poličky (PBM Kr 478-480). Sourozencům BM anglicky psané kritiky pravděpodobně přeložila do češtiny Vanda Jakubíčková (1888-1968), známá BM, v mládí učitelka v Poličce a okolí, od poloviny 20. let působila v Londýně, kde vyučovala české děti a to až do svého návratu do Poličky v roce 1947 (PBM Kr 480).

[5] Symfonie č. 6 (Symfonické fantazie), H 343, byla následně vyhlášena nejlepším orchestrálním dílem hraným v USA v roce 1955, BM za ni obdržel diplom Kruhu hudebních kritiků (Music Critics Circle of New York), (Šafránek 1961, s. 294).

[6] Prostou dramatickou truchlohru Anežka, která je poličským divadelním spolkem dodnes hrána, napsal spisovatel, dramatik a rodák z Poličky František Zakrejs (1839-1907).

[7] Tři české tance, H 324, pro dva klavíry (PBM Kr 456, 458).

[8] Na údajné provedení orchestrálních „tanců“ v Londýně BM reaguje v dopisech rodině do Poličky třikrát – vždy uvádí, že musí jít o omyl, že žádnou orchestrální verzi nevytvořil (PBM Kr 477, 481, 482).

[9] Masopustní průvody v Nice ve svých vzpomínkách popisuje Charlotte Martinů (1978, s. 97).

[10] Věře Pražanové, dceři Marie Pražanové (1897-1982), manželé Martinů v Nice koupili a v balíčku poslali kartáč/hřeben na vlasy (PBM Kr 480, 482- 485).

[11] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.