Základní informace
Typ korespondenceDopis
OdesílatelMartinů, Bohuslav
Odesílatel (korporace)
Lokace odesláníNice
Poznámka k lokaci odeslání[Nice]
Datum odeslání12.02.1955
PříjemceMartinů, rodina v Poličce
Příjemce (korporace)
Lokace přijetíPolička
Poznámka k lokaci přijetí[Polička]
Jazykčeština
Jazyk 2francouzština
Původ, datum získáníkopie z CBM, Polička
Předchozí vlastník
Současný vlastníkCentrum Bohuslava Martinů v Poličce
Signatura současného vlastníkaPBM Kr 480
Signatura v IBMMar 1955-02-12
Obsah a fyzický popis
Stručný obsahPošle Vandě (Jakubíčkové) lístek; další kritiky pošle příště; v Neapoli se zajímají o Mirandolinu; v Londýně (Boosey and Hawkes) pořizují klavírní výtah, je to zpožděné; poslali domů balíček; psal mu Diviš; posílá jim fotografii Leroux; český překlad Gilgameše "je moc dobrý", teď však musí komponovat na anglický text; "pronásleduje mne to ve spánku" (Gilgameš); brzy skladbu dokončí; místo ve Filadelfii vezme (na Curtis Institute of Music působil 1955-56); do NY se mu vracet nechce, ale je to nezbytné.
Diplomatický přepis dopisu

[Nice] Feb.[ruary] 12. [19]55.           

Drazí,

dopis došel, byl jsem překvapen že Vanda J. je v Poličce, [1] pošlu ji lístek za její ochotu.[2] Ještě jsou nové kritiky pošlu vám příště abyste toho neměli moc najednou. Já jsem nemyslel je uvěřejnit, jenom tak mezi známými to rozdělit. My zde máme zase Karneval a tak se to hemží po ulicích s maskami, myši a jiná zvířata, je to veselé.[3] Včera večer byl průvod a báječná iluminace, jenže je stále chládek večer. Náš přítel[4] mi psal jak to všechno dal dohromady se smlouvou,[5] ale myslím že se trochu chválí, on je teď v docela jiném oddělení. Co se těch dopisů týče samozřejmě mám někdy zpožedění já mám velkou korrespondenci a tak se k mnohým odpovědím hned nedostanu. Dostal jsem dopis z divadla v Neapoli zajímají se o Locandieru.[6] V Londýně dělají klavírní výtah[7] a nějak to zmotali, musel jsem jim ho vrátit, tak je zase zpoždění. Co se toho hřebene týče[8] to mohu poslat až Charlie[9] [půjde] do města, já myslím že to povolejí poslat ale bojím se že bude Věra u nás za to platit velké clo a na koho to poslat. Vám jsme právě poslali balíček, Diviš[10] mi psal že bez cla se může posílat každé dva měsíce, ovšem do jednoho kila se toho moc nevejde. Já bych samozřejmě jako vždycky udal mnohem menší cenu, protože clo se někdy podle toho řídí. Tak když ji to udělá radost tak to pošleme ale clo za ní ovšem zde platit nemohu. Snad bych měl ještě pár dní počkat až co mi napíšete. Milošovi napíšu brzo.[11] Dostal jsem z N.Y. foto se Germaine,[12] je to asi z Prahy, posílám vám je, je tam Fanouš[13] a dobře vypadá jako president velké akciové společnosti a Jindřiška[14] též, ostatní neznám až na dr. Bořkovcovou.

S těmi tanci je to omyl, nic jsem neorchestroval, je to kachna.[15] Asi nějaký journalista si to popletl, to se jim stává často. Ten překlad je moc dobrý. (Gilgamesh.)[16] a kdyby to bylo možné chtěl bych hráti asi 3 poslední stránky. Ovšem teď to musim dělat na anglický text, český bych to těžko udal.[17] Je to dramatické a pronásleduje mne to ve spánku a těžké to je také. Už s tím brzo budu hotov a Sacher se na to moc těší,[18] jedou do N.Y. bude tam dirigovat. Jestli Žalmanka[19] čeká na mne tak to se načeká dlouho, teď ta psací vášeň ji nějak opadla. Do Filadelfie jsem dosud nedal rozhodnutí ale myslím že to vezmu, podmínky jsou dobré.[20] Samozřejmě se nám do N.Y. nebude chtít moc vracet ale vrátit se tam musíme stejně, zde to byl jenom oddech.[21] Musím nechat místo Charlie tak Vás moc pozdravuji Váš Bohouš.

 

Ma bien chère Marienka

Il y a déjà quelque temps que je ne vous ai pas écrit. Bohus vous écrit en vitesse, et de ce fait, je n’ai pas le temps d’ajouter un petit mot. Bohus me dit quel vilain temps vous avez en ce moment, les journées doivent vous paraître bien longues. Ici, il a fait beau jusqu’à maintenant, c’est juste aujourd’hui que le temps boude un peu, c’est dommage, car c’est le Carnaval, et ce serait tellement mieux [si] le soleil [était] de la partie. J’ai eu une lettre de ma nièce Colette qui a déjà 4 enfants, et elle nous apprend encore une naissance pour cette année, c’est beaucoup trop, pour une petite femme comme elle, cela me contrarie beaucoup, et surtout que je ne peux pas l’aider. Avec Bohus, ce n’est pas comme avec un autre homme, je ne puis pas prendre un enfant avec nous, il est jaloux ou croirait que l’on lui prend quelque chose à lui.

Enfin, la vie est comme cela, on ne peux pas toujours faire ce que l’on veut.

Bonne santé pour vous, ma chère, et pour Fanus et Jindricka, et toutes mes affectueuses pensées.

            Charlotte Martinu

 

[PŘEKLAD]

Moje rozmilá Marienko,[22]

už je to nějaký čas, co jsem Vám nenapsala. Bohuš Vám vždy chvatně napíše, a já proto ani nemám čas, abych připsala pár řádků. Bohuš mi povídá, jak ošklivo u Vás teď je, dny Vám musejí připadat strašně dlouhé. Tady bylo až doteď krásně, to až dnes začalo počasí trochu trucovat, je to škoda, protože je masopust, a bylo by mnohem lepší, kdyby nám slunce dělalo společnost. Dostala jsem dopis od neteře Colette,[23] té, co už má čtyři děti,[24] píše nám, že letos bude ještě jeden přírůstek,[25] pro tak drobnou ženu to už je přespříliš, jsem z toho celá rozmrzelá, hlavně proto, že jí nemůžu pomáhat. S Bohušem to není jako s jinými muži, nemůžu k nám vzít nějaké dítě, je žárlivý nebo by si myslel, že se mu bere něco, co patří jemu.

Inu, život už je takový, člověk nemůže vždycky dělat, co se mu zachce. Přeji Vám, moje milá, pevné zdraví, také Fanoušovi a Jindřišce,[26] a mnoho srdečných pozdravů.

            Charlotte Martinů

 

Věcné poznámky k DP

[1] Vanda Jakubíčková (1888-1968), známá BM, v mládí učitelka v Poličce a okolí, od poloviny 20. let působila v Londýně, kde vyučovala české děti a to až do svého návratu do Poličky v roce 1947.

[2] 7. 1. 1955 měla v Bostnonu premiéru Symfonie č. 6 (Symfonické fantazie), H 343, Boston Symphony Orchestra řídil Charles Munch (1891-1968), (Halbreich 2007, s. 243). Podle webového archivu Boston Symphony Orchestra (http://archives.bso.org/ cit. 17. 8. 2017) skladba zazněla poprvé již 5. 1. 1955 na veřejné generálce. O týden později měla zaznít v New Yorku (PBM Kr 476). V dopise rodině do Poličky ze dne 26. 12. 1954 (PBM Kr 475) BM uvádí: „V Bostonu hrají poprve moje Symfonické fantasie, 7 a 8 ledna, co jsem napsal v loni pro Charles Munch, […]. Hraje to pak v New Yorku 13. a 14. ledna.“ Podle webového archivu Boston Symphony Orchestra (http://archives.bso.org/ cit. 17. 8. 2017) skladba zazněla 5., 7. a 8. 1. 1955 v Bostonu, 10. 1. 1955 v Hartfordu, 11. 1. 1955 v New Londonu, 12. a 15. 1. 1955 v New Yorku, 13. 1. 1955 ve Washingtonu. Nadšené kritiky z amerických novin BM poslal svým příbuzným do Poličky (PBM Kr 478). Vanda Jakubíčková pravděpodobně sourozencům BM kritiky přeložila do češtiny.

[3] Masopustní průvod v Nice ve svých vzpomínkách popisuje Charlotte Martinů (1978, s. 97).

[4] Karel Šebánek (1903-1980), nakladatel, blízký spolupracovník a přítel BM. V letech 1953-54 pracoval jako hudební referent v hudebním oddělení národního podniku Kniha v Praze. Od 1. 8. 1954 nastoupil do Českého hudebního fondu, kde byl pověřen zřízením a vedením Ústředního hudebního archivu (Brádková 2010, s. 21-22).

[5] BM má na mysli připravovanou smlouvu mezi nakladatelstvím Boosey & Hawkes London-New York a Státním nakladatelstvím krásné literatury, hudby a umění v Praze, která měla umožnit „[…] pohyb hudebnin přes železnou oponu, vydávání nových skladeb B. Martinů v Praze a zajistit vyplácení tantiém skladateli do zahraničí.“ (Zouhar 2008, s. 64). Podle Zouhara (2016, s. XXXV) k jisté dohodě mezi oběma vydavatelstvími došlo.

[6] Mirandolina, H 346, komická opera o dvou dějstvích podle hry italského dramatika Carla Goldoniho (1707-1793) La Locandiera měla premiéru ve Smetanově divadle v Praze 17. 5. 1959 (Halbreich 2007, s. 179).

[7] V té době měl BM smlouvu s nakladatelstvím Boosey & Hawkes London-New York. Operu Mirandolina, H 346, však vydalo v roce 1959 německé nakladatelství Bärenreiter, Kassel.

[8] Věře Pražanová, dceři Marie Pražanové (1897-1982), viz PBM Kr 482, 492, manželé Martinů v Nice koupili a v balíčku poslali kartáč/hřeben na vlasy (PBM Kr 480, 482- 485).

[9] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.

[10] Alén Diviš (1900-1956), český malíř a ilustrátor, přítel BM.

[11] S Milošem Šafránkem (1894-1982) udržoval BM v  letech 1948-1955 pouze zprostředkovaný kontakt skrze své příbuzné v Poličce. Poslední dopis Šafránkovi adresovaný do Poličky je datován 14. 2. 1955 (PBM Kmš 821). Šafránek shromažďoval údaje pro jeho biografii vydanou v roce 1961 (Šafránek, Miloš. Bohuslav Martinů – život a dílo. Praha: Státní hudební nakladatelství, 1961).

[12] Germaine Leroux (1906-1979), francouzská klavírní virtuoska, manželka Miloše Šafránka.

[13] František Martinů (1880-1958), bratr BM.

[14] Jindřiška Martinů, rozená Palečková (1882-1965), manželka Františka Martinů.

[15] Prostřednictvím sourozenců BM se Miloš Šafránek opakovaně dotazuje BM na orchestrální verzi skladby Tři české tance: „V každém případě ty tři české tance co měl hrát Kubelík v Anglii, to musí být omyl, nic takového nemám a nevím co by to hra mohlo býti.“ (Citováno z dopisu rodině do Poličky ze dne 16. 1. 1955 – PBM Kr 477.) Skladby s tímto názvem napsal BM dvě: Tři české tance, H 154, a Tři české tance, H 324, pro dva klavíry. Obě jsou zkomponovány pro klavír, resp. pro dva klavíry.

[16] BM patrně žádal své sourozence o zaslání českého překladu eposu. V roce 1955 existoval v českém překladu pouze text Ferdinanda Stiebitze (1894-1961) vytvořený z německých překladů (Stiebitz, Ferdinand. Gilgameš: Starobabylonský epos. Brno: Jan V. Pojer, 1944). Tuto knihu BM zaslal Zdeněk Zouhar v lednu 1955 (Zouhar 2008, s. 104). Sourozencům BM se podařilo skladateli zajistit a poslat pravděpodobně rukopis překladu Eposu o Gilgamešovi od Lubora Matouše (1908-1984), který vyšel až o tři roky později (Epos o Gilgamešovi. Praha: SNKLHU, 1958). Viz http://www.libri.cz/databaze/orient/search.php?name=Matou%B9+L  (cit. 1. 6. 2016).

Dopis s poděkováním prof. L. Matoušovi BM přiložil k dopisu rodině do Poličky z 16. 7. 1955 (PBM Kr 498) „[…] posílám pár řádek pro prof. Matouše tak mu to nějak předejte[…]“.

[17] Libreto Eposu o Gilgamešovi, H 351, si připravil BM sám v angličtině podle anglické verze (Reginald Campbell Thompson: The epic of Gilgamesh. Oxford: Clarendon, 1930), český překlad vytvořil Ferdinand Pujman (1889-1961), český operní režisér, estetik a spisovatel (Halbreich 2007. s. 454). V Československu zazněl Epos o Gilgamešovi, H 351, poprvé na Pražském jaru 28. 5. 1958 právě v Pujmanově překladu (Zouhar 2008, s. 106).

[18] Epos o Gilgamešovi, H 351, oratorium, na kterém BM začal pracovat 23. 12. 1954 a podle Halbreicha (2007, s. 454) je dokončil 16. 2. 1955. Sám BM v dopise rodině do Poličky ze dne 18. 2. 1955 (PBM Kr 481) však uvádí: „Dnes jsem dokončil Gilgameshe[…]). Oratorium BM dedikoval Maje Sacherové (1896-1989), premiéra se uskutečnila v Basileji dne 23. 1. 1958 pod taktovkou Paula Sachera (Halbreich 2007, s. 454).

[19] Olga Žalmanová, přítelkyně BM a jeho ctitelka z Pardubic. Její dosud nezpracovaná korespondence s BM a jeho rodinou v Poličce se nachází v soukromém archivu Jaroslava Mihuleho.

[20] Nabídku vyučovat na Curtis Institute of Music ve Filadelfii BM přijal a na podzim roku 1955 po svém návratu do USA zde krátce působil. Dojíždění z New Yorku mu však působilo obtíže, proto na toto místo zanedlouho rezignoval (Mihule 2002, s. 487, 488).

[21] Dvouletý pobyt manželů Martinů v Evropě (květen 1953 až říjen 1955), kdy BM rozhodně nezahálel, jak v nadsáze píše domů, byl možný také díky ročnímu stipendiu, které BM obdržel v roce 1953 od Guggenheimovy nadace (John Simon Guggenheim Memorial Foundation), (Mihule 2002, s. 449.)

[22] Marie Martinů (1882-1959), sestra BM.

[23] Colette Lemaire, roz. Bécourt – dcera Charlottiny sestry Georgette Bécourt (1903-1966), rozené Quennehen.

[24] Martine, Daniel, Jean-Luc, Francine.

[25] Jean Pierre.

[26] František Martinů (1880-1958), bratr BM a Jindřiška Martinů, roz. Palečková (1882-1965), Františkova manželka.

Celkový počet listů1
Počet popsaných stránek2
Poznámka
Fixacerukopis
Vpisky, přípisyCh. Martinů
Osoba jako předmět
Korporace jako předmět
Skladba jako předmět
« předchozí
ID 1300 (záznam 1 / 0)
další »