Základní informace
Typ dokumentu Dopis
OdesílatelMartinů, Bohuslav
Odesílatel (korporace)
Lokace odesláníNice
Poznámka k lokaci odeslání[Nice]
Datum odeslání30.01.1955
PříjemceMartinů, rodina v Poličce
Příjemce (korporace)
Lokace přijetíPolička
Poznámka k lokaci přijetí[Polička]
JazykČeština
Původ, datum získáníKopie z CBM, Polička
Vlastník prameneCentrum Bohuslava Martinů v Poličce
Signatura současného vlastníkaPBM Kr 479
Signatura v IBMMar 1955-01-30
Obsah a fyzický popis
Stručný obsahZprávy o zaslaných potravinách a dotaz, jak zpracovat husí játra; BM mrzí, že kritiky, které poslal, se asi někde zdržely (možná kvůli textu v angličtině); psal Janu Novákovi; Šebánek nepíše; žádné zprávy z Prahy ohledně (nakladatelské) smlouvy s Londýnem (Boosey and Hawkes); dostává gratulace z USA za FANTAZIE;
BM nyní často pobývá v Antibes, kde pracuje na novém libretu [podle románu Řecké pašije řeckého spisovatele Nikose Kazantzakise, s nímž se v Antibes scházel]; Šafránek by měl "tu knihu" už vydat a nečekat na nové kompozice; BM dostal nabídku z Filadelfie učit tam na Curtis Institute.
Diplomatický přepis dopisu

[Nice] Jan.[uary] 30. [19]55.



 



Drazí:



Abych nezapoměl tak začneme vařit: Ta moučka „Flour není mouka ale mléko, mléčný poudr, už jste dostávali dříve[1] a tak už víš co s tím dělat. Teď zase já nevím co jsou sardelky, jsou to ančovičky, teď zas ty nebudeš vědět co jsou ančovičky, zkrátka malé rybičky naložené. Je to to co chceš. Teď co se týče husích jater myslím že jsem se špatně ptal,[2] já myslel jak se dělají nakládané s mandlema co se nechají ve sklepě přes zimu. Taky nevím jak to vysvětlit Charlie[3] že je má „dusit“, bojím se aby je neudusila. Ale hlavně jak se dělají ty nakládané, jestli se to ma napřed ohřát a udusit!!?? Tak to je všechno co se kuchyně týče. Poslal jsem Vám kritiky[4] ale možná že když to bylo anglické tak že se to někde zdrželo nebo zamrzlo.[5] Škoda, jestli je nedostanete tak Vám udělám český překlad ale pak si zase někdo bude moci myslet že jsem si to sám vymyslel. No uvidíme, jak ten slepej povídal, to říkal tatínek.[6] Do Brna napíšu ještě dnes, to ty Vánoce způsobily že jsem nepsal.[7] Jendovi jsem už psal,[8] přeji mu úspěchy, poslal mi kritiky.[9] Od Šebánka nic asi se zase zlobí že jsem nepřijal jeho návrhy.[10] Z Prahy vůbec nic co se týče smlouvy s Londýnem.[11] Žalmanka[12] stále občas mi napíše svoje fantasie, ono to nemá ani hlavu ani patu, tak ji nechte když ji to



dělá radost, už tak často nepíše, snad zase hraje na divadle, jestli jsem dobře rozuměl tomu co píše. Ten překlad došel je moc pěkný.[13] Teď dostávám gratulace z Ameriky, bylo to vysíláno přes celou Ameriku a tak to mnoho lidí poslouchalo.[14] Sluníčko se sice okazuje ale ne moc, ve dne je horko ale v 5 hodin už je chladno. Všude je teď plno květin, mimosy a karafiatu a tak je radost si vyjet z města. Jsem často v Antibes kde děláme to nové libreto.[15] Milošovi také odpovím na otázky brzo, měl by tu knihu už vydat protože bude-li stále čekat na nové komposice tak to se ještě načeká.[16] Dostal jsem nabídku z Philadelphie tam učit na Curtis Institute, to je jeden z nejlepších v Americe.[17] Přikládám známky z Afriky,[18] poslal mi je jeden profesor z University a chce za ně fotografii. Charlotte[19] dnes psala rodině a tak napíše příště.



Mnoho zdravím



Váš Bohouš.



 


Věcné poznámky k DP

[1] Po skončení druhé světové války posílal BM z USA svým sourozencům do Poličky a známým v Československu prostřednictvím mezinárodní humanitární organizace CARE balíčky s potravinovou pomocí.



[2] Viz dopis rodině do Poličky ze dne 16. 1. 1955 (PBM Kr 477): „Charlotte mě žádá abych se zeptal jak maminka připravovala husí játra, přes zimu, má se to uvařit nebo co se s tím dělá? Napiš mě něco o tom.“



[3] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.



[4] 7. 1. 1955 měla v Bostnonu premiéru Symfonie č. 6 (Symfonické fantazie), H 343, Boston Symphony Orchestra řídil Charles Munch (1891-1968), (Halbreich 2007, s. 243). Podle webového archivu Boston Symphony Orchestra (http://archives.bso.org/ cit. 17. 8. 2017) skladba zazněla poprvé již 5. 1. 1955 na veřejné generálce. O týden později měla zaznít v New Yorku (PBM Kr 476). V dopise rodině do Poličky ze dne 26. 12. 1954 (PBM Kr 475) BM uvádí: „V Bostonu hrají poprve moje Symfonické fantasie, 7 a 8 ledna, co jsem napsal v loni pro Charles Munch, […]. Hraje to pak v New Yorku 13. a 14. ledna.“ Nadšené kritiky z amerických novin BM poslal svým příbuzným do Poličky (PBM Kr 478). Podle webového archivu Boston Symphony Orchestra (http://archives.bso.org/ cit. 17. 8. 2017) skladba zazněla 5., 7. a 8. 1. 1955 v Bostonu, 10. 1. 1955 v Hartfordu, 11. 1. 1955 v New Londonu, 12. a 15. 1. 1955 v New Yorku,  13. 1. 1955 ve Washingtonu.



[5] BM naráží na cenzuru v komunistickém Československu, které byla jeho korespondence zcela jistě podrobena. Zmiňované kritiky však adresáti obdrželi (viz PBM Kr 480).



[6] Ferdinand Martinů (1853-1923), otec BM.



[7] Adresátem dopisu, který stutečně ještě téhož dne BM napsal, byl Zdeněk Zouhar (1927-2011), český hudební skladatel, pedagog a muzikolog (Zouhar 2008, s. 104). V kontextu zmiňovaný minulý dopis byl ze dne 16. 11. 1954 (Zouhar 2008, s. 92).



[8] Jan Novák (1921-1984), český klavírista a hudební skladatel. V době od srpna 1947 do února 1948 byl Jan Novák v New Yorku žákem BM a i po svém návratu do Československa s BM udržoval přátelskou korespondenci (Flašar 2006, s. 69), z níž část je uložena v archivu Českého muzea hudby. Na tomto místě má BM na mysli svůj dopis odeslaný Novákovi 26. 1. 1955.



[9] Zásluhou Z. Zouhara se 13. 11. a 8. 12. v 1954 Brně uskutečnily dva první koncerty z cyklu Večery z díla BM. Pisatel má pravděpodobně na mysli informace Z. Zouhara o druhém z nich, na němž zazněly Písničky na jednu stránku, H 294, Nový Špalíček, H 288, Písničky na dvě stránky, H 302, Trio pro flétnu, violoncello a klavír, H 300, Sonáta pro flétnu a klavír, H 306, Nokturna, H 189, a část cyklu Petrklíč, H 348. V programu účinkovala klavíristka Eliška Nováková (1928), manželka Jana Nováka (archiv Z. Zouhara).



[10] Karel Šebánek (1903-1980), nakladatel, blízký spolupracovník a přítel BM. V dopise rodině do Poličky ze dne 5. 12. 1954 (PBM Kr 473) vyjadřuje BM rozhořčení nad snahou Karla Šebánka (1903-1980) vydávat v Československu některé starší skladby, např. Motýl, který dupal, H 153. V následujícím dopise do Poličky ze dne 16. 1. 1955 (PBM Kr 477) již spokojeně konstatuje, že Šebánek od tohoto „[…]ztřeštěného a zbytečného nápadu[…]“ upustil.



[11] BM má na mysli připravovanou smlouvu mezi nakladatelstvím Boosey & Hawkes London-New York a Státním nakladatelstvím krásné literatury, hudby a umění v Praze, která měla umožnit „[…] pohyb hudebnin přes železnou oponu, vydávání nových skladeb B. Martinů v Praze a zajistit vyplácení tantiém skladateli do zahraničí.“ (Zouhar 2008, s. 64). Podle Zouhara (2016, s. XXXV) k jisté dohodě mezi oběma vydavatelstvími došlo.



[12] Olga Žalmanová, přítelkyně BM a jeho ctitelka z Pardubic. Její dosud nezpracovaná korespondence s BM a jeho rodinou v Poličce se nachází v soukromém archivu Jaroslava Mihuleho.



[13] BM patrně žádal své sourozence o zaslání českého překladu eposu. V roce 1955 existoval v českém překladu pouze text Ferdinanda Stiebitze (1894-1961) vytvořený z německých překladů (Stiebitz, Ferdinand. Gilgameš: Starobabylonský epos. Brno: Jan V. Pojer, 1944). Tuto knihu BM zaslal Zdeněk Zouhar v lednu 1955 (Zouhar 2008, s. 104). Sourozencům BM se podařilo skladateli zajistit a poslat pravděpodobně rukopis překladu Eposu o Gilgamešovi od Lubora Matouše (1908-1984), který vyšel až o tři roky později (Epos o Gilgamešovi. Praha:SNKLHU, 1958). Viz http://www.libri.cz/databaze/orient/search.php?name=Matou%B9+L  (1. 6. 2016). Dopis s poděkováním prof. L. Matoušovi BM přiložil k dopisu rodině do Poličky z 16. 7. 1955 (PBM Kr 498) „[…] posílám pár řádek pro prof. Matouše tak mu to nějak předejte[…]“.



[14] Symfonie č. 6 (Symfonické fantazie), H 343 byla Kruhem hudebních kritiků v New Yorku vyhlášenou jako nejlepší orchestrální dílo hrané v USA v roce 1955 (Šafránek 1961, s. 294).



[15] Autorem libreta opery Řecké pašije, H 372, je BM, jemuž předlohou byl román Nikose Kazantzakise (1883-1957) Kristus znovu ukřižovaný. Když na podzim roku 1954 BM zjistil, že Kazantzakis žije v Antibes nedaleko Nice, přípravu libreta s ním důkladně konzultoval.



[16] S Milošem Šafránkem (1894-1982) udržoval BM v  letech 1948-1955 pouze zprostředkovaný kontakt skrze své příbuzné v Poličce. Poslední dopis Šafránkovi adresovaný do Poličky je datován 14. 2. 1955 (PBM Kmš 821). Šafránek shromažďoval údaje pro jeho biografii vydanou v roce 1961 (Šafránek, Miloš. Bohuslav Martinů – život a dílo. Praha: Státní hudební nakladatelství, 1961).



[17] Nabídku vyučovat na Curtis Institute of Music ve Filadelfii BM přijal a na podzim roku 1955 po svém návratu do USA zde krátce působil. Dojíždění z New Yorku mu však působilo obtíže, proto na toto místo zanedlouho rezignoval (Mihule 2002, s. 487, 488).



[18] Na prosbu sourozenců o zasílání dopisních známek reagoval BM v dopise ze dne 31. 3. 1954 (PBM Kr 457): „Známky Vám budem schovávat a pošlu je v dopise.“ Dále pak v dopise tamtéž ze 14. 5. 1955 (PBM Kr 489): „Jinak vám musím sdělit že jsem zase dokončil novou věc a sice Koncerto pro hoboj a orchestr. Je to pro bývalého člena Filharmonie, hobojistu který se ulil a je v Australii, tak jsme korespondovali, známky jste dostali vy a vylezl z toho koncert.“



[19] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.


Celkový počet listů1
Počet popsaných stránek2
FixaceRukopis
Digitalizace
Kvalita digitalizaceProfi
Digitalizováno v instituciCentrum Bohuslava Martinů

Náhled k dispozici pouze prezenčně v Institutu.

Lokace jako předmět
Antibes
Brno
Londýn
Praha
Osoba jako předmět
Korporace jako předmět
Skladba jako předmět
« předchozí
ID 1299 (záznam 1 / 0)
další »