[Nice] Jan.[uary] 16. [19]55.

Drazí:

Dnes došel dopis a tak hned odpovídám, často si myslím jak asi nemůžete přečíst moje dopisy s mými malými písmenkami. Je zde také stále zima ale ne taková jak u vás, je spíše vlhko a ani jsem vlastně nevzal tuto zimu svrchník, jenom ve vilce je chladno. Teď už se to mění a včera už jsem šel ven bez pláště, ovšem od 5 hodin už padne chlad. Tak na vás vzpomínáme, dovedu si to představit jaká je zima, vždyť jsem tam byl ale nevadilo by mi to vůbec kdybych tam u vás mohl býti zase. Co se toho pitomého staří týče nesmí se člověk tím nechat ovlivnit i když už to nejde jako dříve, leta jsou leta, přes to si to nesmíme stále připomínat, ono se to připomíná samo. Ale dokud člověk dejchá tak to je pořád dobré, ne? Do Brna jsem teď neodpověděl, měl jsem práci a čas rychle utíká a pak vy víte že mě ty pozornosti dělají radost ale abych se stále o tom rozepisoval to je mi z ruky.[1] Odpovím jim na zdravici,[2] mám občas psací náladu ale většinou na to zapomenu, vím že je to chyba ale co mohu dělat? Také Mil. odpovím na otázku ale to taky musí čekat až se dostanu do té psací nálady abych psal o tom co už bylo ale už není.[3] V každém případě ty tři české tance co měl hrát Kubelík[4] v Anglii, to musí být omyl, nic takového nemám a nevím co by to hra mohlo býti.[5] Teď máme lepší Radio a tak často posloucháme moje věci. Co se těch letních výletů týče nevypadá to že bychom se tam s Mil. procházeli. V tej mojí nové zemi jsou teď na to moc hákliví.[6]

Na toho Gilgameshe[7] se těším ale musím to dělat na anglický text, to víte česky mě to nikde zpívat nebudou. Možná že to budu moci později adaptovat na český text aby se to mohlo hrát u nás.[8] Ovšem tam jsou teď jiné požadavky a tak nevím zdali o to budou stát. Jsem rád že Karel vrátil Motýla to byl ztřeštěný a zbytečný nápad.[9] Tak ten překlad Gilgameshe nespěchá, až se vám to hodí.[10] Charlotte[11] mě žádá abych se zeptal jak maminka[12] připravovala husí játra, přes zimu, má se to uvařit nebo co se s tím dělá? Napis mě něco o tom.[13] Čekám na zprávy o koncertě v Bostonu a v N. Y. o premieře těch Fantasií tak vám napíšu.[14] Jinak nic zvláštního nového není, jenom se těšíme na návrat slunce a přejeme aby k Vám také co nejdříve přišlo. Počasí je úplně obracené to je vše z těch nových objevů a vynálezů, lidi jsou zkrátka teď moc vzdělaní a chytří.

Mnoho zdravím a také Charlie.

Váš Bohouš.

[1] Zásluhou Z. Zouhara se 13. 11. a 8. 12. v 1954 Brně uskutečnily dva první koncerty z cyklu Večery z díla BM. Pisatel má pravděpodobně na mysli informace informace Z. Zouhara o druhém z nich, na němž zazněly Písničky na jednu stránku, H 294, Nový Špalíček, H 288, Písničky na dvě stránky, H 302, Trio pro flétnu, violoncello a klavír, H 300, Sonáta pro flétnu a klavír, H 306, Nokturna, H 189, a část cyklu Petrklíč, H 348 (archiv Z. Zouhara).

[2] Zdravici zaslanou Zdeňkem Zouharem BM k jeho 64. narozeninám podepsala řada významných hudebních osobností. Zdravice je uložena v archivu PBM (XVI/a 329). BM za ni děkuje Zouharovi v dopise z 30. 1. 1955 (Zouhar 2008, s 104).

[3] S Milošem Šafránkem (1894-1982) udržoval BM v  letech 1948-1955 pouze zprostředkovaný kontakt skrze své příbuzné v Poličce. Poslední dopis Šafránkovi adresovaný do Poličky je datován 14. 2. 1955 (PBM Kmš 821). Šafránek shromažďoval údaje pro katalog skladatelových skladeb a pro jeho biografii vydanou v roce 1961 (Šafránek, Miloš. Bohuslav Martinů – život a dílo. Praha: Státní hudební nakladatelství, 1961).

[4] Rafael Kubelík (1914-1996), český dirigent světového věhlasu.

[5] Na údajné provedení orchestrálních „tanců“ v Londýně BM reaguje v dopisech rodině do Poličky třikrát – vždy uvádí, že musí jít o omyl, že žádnou orchestrální verzi nevytvořil (viz PBM Kr 477, 481, 482). Jen pro klavír jsou určeny jeho Tři české tance, H 154.

[6] BM pravděpodobně reaguje na přání Šafránka setkat se v létě v Paříži, které v té době vidí jako nepravděpodobné právě s ohledem na politickou situaci. K setkání obou přátel v Paříži v září roku 1955 však přece jen došlo (Mihule 2002, s. 487).

[7] Epos o Gilgamešovi, H 351, oratorium, na kterém začal pracovat 23. 12. 1954 a podle Halbreicha (2007, s. 454) je dokončil 16. 2. 1955. Sám BM v dopise rodině do Poličky ze dne 18. 2. 1955 (PBM Kr 481) však uvádí: „Dnes jsem dokončil Gilgameshe[…]“). Oratorium BM dedikoval Maje Sacherové (1896-1989), premiéra se uskutečnila v Basileji dne 23. 1. 1958 pod taktovkou Paula Sachera (Halbreich 2007, s. 454).

[8] Libreto Eposu o Gilgamešovi, H 351 si připravil BM sám v angličtině podle anglické verze (Reginald Campbell Thompson: The epic of Gilgamesh. Oxford: Clarendon, 1930), český překlad vytvořil Ferdinand Pujman (1889-1961), český operní režisér, estetik a spisovatel (Halbreich 2007, s. 454). V Československu zazněl Epos o Gilgamešovi, H 351, poprvé na Pražském jaru 28. 5. 1958 právě v Pujmanově překladu (Zouhar 2008, s 106).

[9] Již v dopise rodině do Poličky ze dne 5. 12. 1954 (PBM Kr 473) vyjadřuje BM rozhořčení nad snahou Karla Šebánka (1903-1980) vydávat v Československu některé starší skladby, např. Motýl, který dupal, H 153, balet o jednom dějství z roku 1926.

[10] BM patrně žádal své sourozence o zaslání českého překladu eposu. V roce 1955 existoval v českém překladu pouze text Ferdinanda Stiebitze (1894-1961) vytvořený z německých překladů (Stiebitz, Ferdinand. Gilgameš: Starobabylonský epos. Brno: Jan V. Pojer, 1944). Tuto knihu BM zaslal Zdeněk Zouhar v lednu 1955 (Zouhar 2008, s. 104). Sourozencům BM se podařilo skladateli zajistit a poslat pravděpodobně rukopis překladu Eposu o Gilgamešovi od Lubora Matouše (1908-1984), který vyšel až o tři roky později (Epos o Gilgamešovi. Praha: SNKLHU, 1958). Viz http://www.libri.cz/databaze/orient/search.php?name=Matou%B9+L  (cit. 1. 6. 2016). Dopis s poděkováním prof. L. Matoušovi BM přiložil k dopisu rodině do Poličky z 16. 7. 1955 (PBM Kr 498) „[…] posílám pár řádek pro prof. Matouše tak mu to nějak předejte[…]“.

[11] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.

[12] Karolina Martinů (1855-1944), matka BM.

[13] Viz dopis rodině do Poličky ze dne 30. 1. 1955 (PBM Kr 479).

[14] Symfonii č. 6 (Symfonické fantazie), H 343, dokončil BM v Paříži 26. 5. 1953, premiéru měla 7. 1. 1955 v Bostonu, Boston Symphony Orchestra řídil Charles Munch (1891-1968), (Halbreich 2007, s. 243). Podle webového archivu Boston Symphony Orchestra (http://archives.bso.org/ cit. 17. 8. 2017) skladba zazněla poprvé již 5. 1. 1955 na veřejné generálce. V dopise rodině do Poličky ze dne 26. 12. 1954 (PBM Kr 475) BM uvádí: „V Bostonu hrají poprve moje Symfonické fantasie, 7 a 8 ledna, co jsem napsal v loni pro Charles Munch, […]. Hraje to pak v New Yorku 13. a 14. ledna.“ Podle webového archivu Boston Symphony Orchestra (http://archives.bso.org/ cit. 17. 8. 2017) skladba zazněla 5., 7. a 8. 1. 1955 v Bostonu, 10. 1. 1955 v Hartfordu, 11. 1. 1955 v New Londonu, 12. a 15. 1. 1955 v New Yorku,  13. 1. 1955 ve Washingtonu.