| Diplomatický přepis dopisu | [Nice] Jan.[uary] 6. [19]55.
Drazí:
Poslal jsem na Vás pohled s přáním Marušce[1] zase jsem někde zasel její adresu tak ji ho dejte. Také p. Pop.[2] jsem poslal. Je pěkné že si vzpoměl. Je mi líto Talicha snad se z toho brzo dostane, oni všechny ty starosti nechají vždy stopy.[3] O Karlovi[4] jsem slyšel že se snad rozvádí tak to nemohu pochopit, už jsou přece také v letech kdy by si mohli dát pokoj, možná že to není pravda, dosud mi nepsal. Náš přítel[5] to zase trochu plete, no nechám jej aby se zase nezlobil.[6] Talichovi jsem poslal tu Sinfonietu co jsem psal pro Californii, to se u nás dosud nehrálo.[7] Co se Miloše týče musí počkat až zase budu v náladě pro informace.[8] Přeji Germaine že se ji to vše daří.[9] Z Brna teď nemám zprávy[10] ale Jan[11] mi poslal noty které jsem hledal dlouho.[12] Počasí je zde teď mizerné ani ne jako na jihu, stále prší a jen dost chladno, tak topíme a málo chodíme ven. Já pracuji na tom Gilgamesh, to je velká práce. [13] Jinak nového moc není. Zdá se že je zájem o tu novou operu,[14] ale dosud se nedá nic podniknout, dokud nebude hotov klavírní výtah. Tento týden hrají v Bostonu tu Symfonickou Fantasii poprve,[15] příští týden to hraji v N.Y. tak doufám že budu míti novinky.[16] Posloucháme často tu Suitu z Komedie na mostě[17] stále to někde hrají.
Ani nepsali z Brna jak se jim líbil Petrklíč? Nemáte vy zprávy z koncertu 8 prosince?[18] Na Sylvestra jsme byli doma, stejně pršelo a tak jsme čekali na Nový Rok a oslavili to šampaňským. Na Tříkrále jdeme zase na koláče do té české rodiny;[19] ale budeli pršet tak to nebude veseli. No je to zkrátka Děda Mráz; všechno naopak. Teď právě došel Váš dopis a otázky z Valašska. Odpovím jim přímo,[20] zajímá mě to a už jsem v tom smyslu psal i Zouharovi[21] že by se něco mělo udělat dokud to ještě jde, zachytit původní písně a tance, na desky, což je jedině autentický zápis, ostatní jsou jen školní příklady harmonisace. Žádné novinky od naših našeho přítele,[22] jsem rád on si vždy něco vymyslí co mě naščoupne. Charlie[23] napiše příště, obírá se s kaktusy na zahradě.
Mnoho Vás zdravím
Váš Bohouš.
|
| Věcné poznámky k DP | [1] Marie Pražanová (1897-1982), poličská občanka, přítelkyně a podporovatelka rodiny Martinů.
[2] František Popelka (1908-1989), poličský rodák, profesí účetní, všestranný kulturní pracovník. V současné době není známo, že by se tento dopis, v němž pravděpodobně BM adresátovi děkoval za blahopřání k narozeninám či přání k Novému roku, dochoval.
[3] Po osvobození ČSR v roce 1945 byl Václav Talich (1883-1961), český dirigent a přítel BM, obviněn z kolaborace a více než měsíc strávil ve vězení. Perzekuce pokračovaly i po únorovém převratu 1948. V roce 1955 se k tomu přidaly vážné zdravotní problémy – opakovaný zánět pohrudnice, podvrtnutý kotník, ale především příznaky mozkové choroby (Kuna 1995, s. 198).
[4] Pravděpodobně Karel Novák, (1902-1968), houslista České filharmonie, bratr houslisty Stanislava Nováka (1890-1945).
[5] Z důvodu obavy z možné perzekuce BM v této době často ve svých dopisech do Československa neuvádí jména zmiňovaných osob. Za označením „náš přítel“ byl ukryt Karel Šebánek (1903-1980), nakladatel, blízký spolupracovník a přítel BM.
[6] Viz PBM Kr 474.
[7] Sinfonietta La Jolla, H 328, měla premiéru 13. 8. 1950 v La Jolla v Kalifornii. V Praze poprvé zazněla 25. 5. 1957 (Halbreich 2007, s. 281).
[8] S Milošem Šafránkem (1894-1982) udržoval BM v letech 1948-1955 pouze zprostředkovaný kontakt skrze své příbuzné v Poličce. Poslední dopis Šafránkovi adresovaný do Poličky je datován 14. 2. 1955 (PBM Kmš 821). Šafránek shromažďoval údaje pro jeho biografii vydanou v roce 1961 (Šafránek, Miloš. Bohuslav Martinů – život a dílo. Praha: Státní hudební nakladatelství, 1961).
[9] Germaine Leroux (1906-1979), francouzská klavírní virtuoska, manželka Miloše Šafránka
[10] Zásluhou Z. Zouhara (1927-2011) se 13. 11. a 8. 12. 1954 v Brně uskutečnily dva první koncerty z cyklu Večery z díla BM. Pisatel má pravděpodobně na mysli zprávy o druhém z nich, na němž zazněly Písničky na jednu stránku, H 294, Nový Špalíček, H 288, Písničky na dvě stránky, H 302, Trio pro flétnu, violoncello a klavír, H 300, Sonáta pro flétnu a klavír, H 306, Nokturna, H 189, a část cyklu Petrklíč, H 348 (archiv Z. Zouhara).
[11] Jan Novák (1921-1984), český klavírista a hudební skladatel. V době od srpna 1947 do února 1948 byl Jan Novák v New Yorku žákem BM a i po svém návratu do Československa s BM udržoval přátelskou korespondenci (Flašar 2006, s. 69), z níž část je uložena v archivu Českého muzea hudby.
[12] V dopise BM Janu Novákovi ze dne 26. 1. 1955 (archiv Českého muzea hudby) pisatel uvádí: „Z toho Zlatoústého mám radost […]“ Na základě další informace z dopisu BM rodině do Poličky ze dne 26. 4. 1955 (PBM Kr 487) lze usuzovat, že v souvislosti s prací na Eposu o Gilgamešovi, H 351, poslal Novák BM Liturgii Jana Zlatoústého, op. 41 od ruského hudebního skladatele Petra Iljiče Čajkovského (1840-1893).
1162 Epos o Gilgamešovi, H 351, oratorium, na kterém začal pracovat 23. 12. 1954 a podle Halbreicha (2007, s. 454) je dokončil 16. 2. 1955. Sám BM v dopise rodině do Poličky ze dne 18. 2. 1955 (PBM Kr 481) však uvádí: „Dnes jsem dokončil Gilgameshe[…]“). Oratorium BM dedikoval Maje Sacherové (1896-1989), premiéra se uskutečnila v Basileji dne 23. 1. 1958 pod taktovkou Paula Sachera (Halbreich 2007, s. 454).
[14] Mirandolina, H 346, komická opera o dvou dějstvích podle hry italského dramatiky Carla Goldoniho (1707-1793) La Locandiera. Na opeře pracoval BM v Nice od 15. 12. 1953 do 1. 7. 1954 (Halbreich 2007, s. 179).
[15] Symfonii č. 6 (Symfonické fantazie), H 343 dokončil BM v Paříži 26. 5. 1953, premiéru měla 7. 1. 1955 v Bostonu, Boston Symphony Orchestra řídil Charles Munch (1891-1968), (Halbreich 2007, s. 243). Podle webového archivu Boston Symphony Orchestra (http://archives.bso.org/ cit. 17. 8. 2017) skladba zazněla poprvé již 5. 1. 1955 na veřejné generálce.
[16] V dopise rodině do Poličky ze dne 26. 12. 1954 (PBM Kr 475) BM uvádí: „V Bostonu hrají poprve moje Symfonické fantasie, 7 a 8 ledna, co jsem napsal v loni pro Charles Munch, […]. Hraje to pak v New Yorku 13. a 14. ledna.“ Podle webového archivu Boston Symphony Orchestra (http://archives.bso.org/ cit. 17. 8. 2017) skladba zazněla 5., 7. a 8. 1. 1955 v Bostonu, 10. 1. 1955 v Hartfordu, 11. 1. 1955 v New Londonu, 12. a 15. 1. 1955 v New Yorku, 13. 1. 1955 ve Washingtonu.
[17] Malá suita, H 247A, z opery Veselohra na mostě.
[18] 2. večer z díla BM v Brně dne 8. 12. 1954 – viz výše. Ve svém dopise rodině BM v Poličce ze dne 20. 12. 1954 (archiv Z. Zouhara) Zdeněk Zouhar pro přesnost uvádí, že na koncertě 8. 12. 1954 zazněla jen část cyklu Petrklíč, H 348, a že celý bude uveden na samostatném koncertě asi v únoru (bylo to až 25. 4. 1955 v Brně – viz Halbreich 2007, s. 439, Zouhar 2008, s. 332-334).
[19] Manželé Wurmovi, se kterými se přátelili v Nice (Martinů, Ch. 1978, s. 100).
[20] Hudební publicista Jaroslav Procházka (1918-1992) prostřednictvím sestry BM Marie Martinů (1882-1959) zaslal skladateli do Nice dotazník na téma moravský folklor. Odpověď měla být jako součást větší ankety publikována ve sborníku Naše Valašsko. BM vyplněný dotazník odeslal přímo J. Procházkovi dne 8. 1. 1955 (signatura dopisu v IBM: Pro1955-01.08). Aniž by byl text ve slibovaném sborníku kdy publikován, Procházka jej bez vědomí BM a v pozměněném kontextu použil v tištěném programu koncertu, který Svaz československých skladatelů uspořádal v Praze v předvečer skladatelových narozenin (7. 12. 1955). Podruhé byl tento text publikován (tentokrát naopak bez svolení J. Procházky) Milošem Šafránkem pod názvem O Janáčkovi v publikaci Bohuslav Martinů: Domov hudba a svět. Praha 1966, s. 354-355 (Zouhar 2013, s. 191-199; Procházka 1979, s. 69).
[21] V září 1954 Z. Zouhar poslal BM (kromě jiných knih) Bartošovy sbírky lidových písní (Bartoš, František – Janáček, Leoš: Národní písně moravské v nově nasbírané, 1899 a Bartoš, František: Národní písně moravské, v nově nasbírané, 1889), později i souborné vydání obou sešitů z roku 1901 Bartoš, František – Janáček, Leoš: Národní písně moravské v nově nasbírané. Praha 1901. (Zouhar 2008, s. 64-70.) Texty z Bartošových a Janáčkových sbírek využil v libretu kantáty Hora tří světel, H 349, (Zouhar 2008, s. 72). Zaujaly ho však i melodické postupy některých moravských písní (např. zvýšený čtvrtý stupeň) a zamýšlí se nad rozdílnou harmonizací s ohledem na instrumentaci a zejména nad autenticitou jejich harmonizace v obecných a školních zpěvnících (např. tzv. moravská modulace). Dochází k závěru, že je nezbytné začít pořizovat zvukové záznamy lidové hudby v autentickém prostředí. Píše o tom Zdeňku Zouharovi v dopise ze dne 16. 11. 1954 (Zouhar 2008, s. 92-103). Podle Víta Zouhara (1966) však BM pouze cituje z Janáčkovy studie O hudební stránce národních písní moravských zařazené do sbírky z roku 1901 (Zouhar 2013, s. 191-199).
[22] Z důvodu obavy z možné perzekuce BM v této době často ve svých dopisech do Československa neuvádí jména zmiňovaných osob. Za označením „náš přítel“ byl ukryt Karel Šebánek (1903-1980), nakladatel, blízký spolupracovník a přítel BM.
[23] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.
|