[Nice] Dec.[embre] 5. [19]54.

Drazí:

Tak už ty nové narozeniny na mě lezou, příští týden budeme slavit, ani mě ta oslava nic nebaví, už je těch let trochu moc.[1] A když si vzpomenu že ti naši uličníci z Prahy co studovali v Paříži, Páleníček[2] a.t.d.[3] mně už před 15 lety nazývali stařičký skladatel! No co můžeme dělat? Aspoň trochu úcty si člověk dobude, na staré lidi si už tak netroufají. No ale také ne vždycky. Když na to myslím tak jsem toho užil na tomto světě dost, ale na to já málo myslím, jen někdy když mám vztek. Oslavím to stejně jak se sluší a patří. Charlie[4] posílá dlouhý dopis,[5] byla nastuzená a tak měla čas psát, jinak stále si vymýšlí nějakou práci. My jsme si odvykli zimě s našim ústředním topením v N.Y. a tak teď si zase musíme zvykat jak to je když se musí topit, ačkoliv se zde o zimě ani nedá mluvit, je jenom vlhko. Vzpomínám na naši zimu jak nám zuby cvakaly a přál bych Vám abyste měli tu naši. Dnes už se slunce zase vrátilo a ještě máme růže na terase. Psal jsem teď Honzíkovi[6] aby nežárlil že žádám někoho jiného, když něco potřebuji.[7] Šeb. mi psal že mu dali nějakou podporu.[8] Teď pracuji na klavírní Sonatě pro Rud. Serkina,[9] už jsem mu to před lety slíbil. Ať nic nedělají v Praze s těmi mými starými kompozicei jako Butterfly[10] atd. na co to Š.[11] chtěl? Spíše by se mohl podívat na Half-time, partitura je asi ve Filharmonii[12] Mnoho zdravím, budete asi vzpomínati. Bohouš

Napiŝte jak dlouho jde dopis k vám.

[1] 8. 12. 1954 oslavil BM své 64 narozeniny.

[2] Josef Páleníček (1914-1991), český klavírista, hudební skladatel a pedagog. V letech 1936-1938 studoval v Paříži a s BM se často setkával, interpretoval jeho skladby (Popelka 1996, s. 144).

[3] Dalšími „uličníky“ míní BM pravděpodobně zbývající členy Smetanova tria – houslistu Alexandra Plocka (1914-1982) a violoncellistu Františka Smetanu (1914-2004), kteří stejně jako Josef Páleníček studovali koncem 30. let v Paříži.

[4] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.

[5] Dopisy PBM Kr 472 (o němž se BM zde zmiňuje) a PBM Kr 473 byly pravděpodobně vloženy do jedné obálky a poslány současně.

[6] Jan Novák (1921-1984), český klavírista a hudební skladatel. V době od srpna 1947 do února 1948 byl Jan Novák v New Yorku žákem BM a i po svém návratu do Československa s BM udržoval přátelskou korespondenci (Flašar 2006, s. 69), z níž část je uložena v archivu Českého muzea hudby.

[7] Se svými prosbami ohledně zasílání knih se BM v té době odbrací převážně na Zdeňka Zouhara (1927-2011), který pracoval v hudebním oddělení Univerzitní knihovny v Brně (Zouhar 2008, s. 334).

[8] Karel Šebánek (1903-1980), nakladatel, blízký spolupracovník a přítel BM. V letech 1953-54 pracoval jako hudební referent v hudebním oddělení národního podniku Kniha v Praze. Od 1. 8. 1954 nastoupil do Českého hudebního fondu, kde byl pověřen zřízením a vedením Ústředního hudebního archivu (Brádková 2010, s. 21-22).

[9] Sonátu pro klavír, H 350, komponoval BM v době od 26. 11. do 17. 12. 1954 pro klavírního virtuóza Rudolfa Serkina (1903-1991), (Halbreich 2007, s. 422).

[10] Motýl, který dupal, H 153, (The Butterfly that Stamped) balet o jednom dějství z roku 1926.

[11] Přestože „Š.“ většinou v dopisech BM označovalo Miloše Šafránka, tentokrát se jedná o Karla Šebánka – viz výše (PBM Kr 477).

[12] Half-time, H 142, rondo pro velký orchestr z roku 1926. V premiéře skladbě zazněla 7. 12. 1924 právě s Českou filharmonií řízenou Václavem Talichem (1883-1961). V roce 1954 nebyla skladba ještě vydána tiskem, zřejmě díky Šebánkovi vyšla v následujícím roce 1955 v Českém hudebním fondu (Halbreich 2007, s. 254).