[Nice] Sept.[ember] 3. [19]54.

Drazí:

Tak už jsme zase zpět z toho cestování,[1] a teď se musíme už rozhodnouti zdali se vrátíme do N.Y. nebo ještě zůstaneme rok tady, což asi uděláme.[2] Charlie[3] našla foto, dejte je Milošovi[4] a nebo mu ho poŝlete, myslím že mu udělá radost, je to Anička z které už musí býti teď velké děvče.[5] Jsem rád že bude něco hledat. Také kdyby našel nějaký nápad na novou operu, moc by mě lákalo slovenský námět, drama, jako Jenufa,[6] v krojích, to je vždy na sceně pěkné, ostatně by to mohl býti jakýkoliv námět který bychom položili na Slovensko, (myslím ovšem moravské slovensko.)[7] Š.[8] mi psal dlouhý dopis ale jako obvykle to co jsem chtěl hlavně vědět jsem se z toho nedověděl. Nevím rovněž nic o tom zřeknutí se autorských práv ale myslím že on pro vás hledá nějakou podporu, já nemyslím že tam mám už mnoho peněz uložených[9] a nové tantiemy z ciziny už tam nedochází ty převzal americký Ascap.[10] Přes vŝecky ty dobré zprávy z Prahy z Orbisu a.t.d. jeŝtě pořád nebyla ustanovena žádná smlouva s mým anglickým nakladatelem[11] a tak to asi znovu zdrží provedení Julietty[12] a ostatních věcí.[13] Š. ovšem s tím nemá teď co dělat.[14] Doufám že alespoň že teď je u Vás pěkné počasí, my jsme měli opravdu štěstí, v celé Evropě si známí stěžovali na ŝpatné počasí skoro přes celé léto a my tu měli slunce stále. Ve Švýcarsku jsme se také klepali zimou a tak jsme na to nebyli připraveni.

Nevím zdali jsem psal že jsme se sešli v Lucernu s Kubelikem,[15] a R. Firkušný[16] přijede asi tento měsíc na Rivieru.[17] Rybka[18] zde byl při návratu z Italie, já se s ním tam minul, nenaŝli jsme se a tak se stavil v Nice. O tom prostředku na oči[19] nic neví, nevím kde jste se to dozvěděli, museli byste mi říct více co to je, těch věcí je stále nových každým dnem. Napíšu p. Ježkové[20] ona je u doktora[21] snad o tom bude něco vědět. Psala mi lístek z Kanady, ale teď už asi vŝe bude zpět v domovech. Mnoho vás zdravím, Charlie[22] připíše srdečně Váš Bohouš

Prosím vás napiŝte K. Š.[23] aby mi odpověděl třeba zase přes vás na tuto otázku, nechci mu psát o tom. Jak jsem vám psal je v Mnichově zájem o provedení Hry o Marii[24] a chtěl bych si býti jist že si Orbis nebo jiné instituce, které se teď v Praze rozmnožili a starají se o jednu a tutéž věc s rozdílnými názory, zdali si dělají nároky na tuto operu a nebo zdali je volná pro mne. Já ji považuji za volnou ale chtěl bych vědět víc abych se nedostal do nepříjemné situace že bych vyjednával s divadlem a pak by se přihlásilo najednou několik společností z různými názory. Napište mu na jeho adresu a pak mi sdělte resultat. Děkuji!

Zeptejte se Miloše[25] zdali by neŝlo něco udělat s tou knihou Komenského (Anděl míru?) co vydal v N.Y. v Pantheonu.[26] Pro ten sbor v Haggu.[27] Já ji mám v bedně v N.Y. Možná že by se něco našlo v staré české literatuře.

Také jste mi neposlali toho ten český překlad Goldoni – budu jej potřebovati.[28]

Charlie napíŝe příŝtě!

[1] Své prázdninové výlety zahájili manželé Martinů u Wurmových v horské vesničce Allos v Přímořských Alpách (Mihule 2002, s. 466). Ve druhé půli července tu manželé Martinů strávili asi deset dnů (Martinů, Ch. 1978, s. 98-99). V srpnu pak společně navštíví Itálii (Chiasso, Como, Miláno) a na pozvání Paula Sachera i Luzern (Mihule 2002, s. 467). Podle dopisů BM Franku Rybkovi (1895-1970) odjel BM sám minimálně dvakrát během srpna 1954 do Itálie váben milostnými „nemanželskými“ dobrodružstvími pravděpodobně za Olgou Schneeberger – viz  dopisy BM F. Rybkovi odeslané z Milana dne 17. 8. 1954 (kopie dopisu v IBM se signaturou Ryb 1954-08-17) a z Rapalla dne 24. 8. 1954 (tamtéž, signatura Ryb 1954-08-24), zatímco Charlotte pobývala ve druhé polovině srpna u své rodiny v Pierrefonds (viz dopis ChM rodině do Poličky ze dne 20. 8. 1954, PBM Kr 463).

[2] V Nice manželé Martinů zůstali až do července roku 1955 (Mihule 2002, s 593).

[3] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.

[4] Miloš Šafránek (1894-1982), s nímž BM v letech 1948-1955 udržoval pouze zprostředkovaný kontakt skrze své příbuzné v Poličce (poslední dopis Šafránkovi adresovaný do Poličky je datován 14. 2. 1955 – viz PBM Kmš 821), shromažďoval údaje pro jeho biografii vydanou v roce 1961 (Šafránek, Miloš. Bohuslav Martinů – život a dílo. Praha: Státní hudební nakladatelství, 1961).

[5] Na fotografii byla se vší pravděpodobnosí Anna (1928-2010), dcera Miloše Šafránka a jeho druhé manželky - francouzské profesorky Anette Moussu. Anna, později provdaná Fárová, se stala významnou kunsthistoričkou.

[6] Její pastorkyňa, opera Leoše Janáčka (1854-1928) podle hry Gabriely Preissové (1862-1946), byla v zahraničí uváděna pod názvem Jenufa.

[7] Stesk a nemožnost vrátit se do své rodné vlasti se v posledních pěti letech život BM přetavil do témat jeho tvorby (viz kantáty na texty Miroslava Bureše aj.). Zatím se jen pokouší najít vhodné náměty.

[8] Karel Šebánek (1903-1980), nakladatel, blízký spolupracovník a přítel BM.

[9] Finanční prostředky získané za provozování skladeb BM v Československu nemohly být po roce 1948 zasílány mimo republiku. Prostřednictvím Karla Šebánka se jimi proto BM snažil vypomáhat svým příbuzným v Poličce. Nebylo to však bez problémů.

[10] V roce 1952 vystoupil BM z OSA (Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním – založen v roce 1919) a zastupovat se nechal ASCAP - American Society of Composers, Authors and Publishers (Popelka 1996, s. 108-109, PBM Kr 433).

[11] Národní hudební vydavatelství Orbis již v té době neexistovalo, od 1. 1. 1953 bylo včleněno do Státního nakladatelství krásné literatury, hudby a umění. „SNKLHU převzalo nakladatelská práva Orbisu, stejně jako předtím už Orbis práva hudebního úseku Melantrichu a dalších znárodněných hudebních nakladatelství. (Citováno z Popelka 1996, s. 131.) V letech 1953-1956 je v dopisech BM rodině do Poličky (PBM Kr 444-449, 452, 454-457, 460, 464, 466-481, 483, 486, 514, 516) často zmiňována příprava smlouvy mezi nakladatelstvím Boosey & Hawkes London-New York a Státním nakladatelstvím krásné literatury, hudby a umění v Praze, která měla umožnit „[…] pohyb hudebnin přes železnou oponu, vydávání nových skladeb B. Martinů v Praze a zajistit vyplácení tantiém skladateli do zahraničí.“ (Zouhar 2008, s. 64). Podle Zouhara (2016, s. XXXV) k jisté dohodě mezi oběma vydavatelstvími došlo.

[12] Opera Juliette, H 253, se svého provedení ve Wiesbadenu dočkala až 25. 1. 1959 (Halbreich 2007, s. 164). „Po pražské premiéře 1938 teprve druhá inscenace Julietty.“ (Citováno z Popelka 1996, s. 134.)

[13] V dopise BM sourozencům do Poličky ze dne 2. 7. 1954 (PBM Kr 459) se skladatel zmiňuje o zájmu provést operu Hry o Marii, H 236, v Mnichově.

[14] V letech 1946-49 byl Karel Šebánek ředitelem hudebního nakladatelství Melantrich, které bylo po převratu společně s ostatními nestátními vydavatelstvími zrušeno (na tom se podílel i sám Šebánek), Šebánek byl pověřen zřízením národního hudebního vydavatelství Orbis, na jehož řízení se podílel do prosince 1952, kdy byl nečekaně propuštěn (Brádková 2010). V letech 1953-54 pracoval jako hudební referent v hudebním oddělení národního podniku Kniha v Praze. Od 1. 8. 1954 nastoupil do Českého hudebního fondu, kde byl pověřen zřízením a vedením Ústředního hudebního archivu (Brádková 2010, s. 21-22).

[15] Rafael Kubelík (1914-1996), český dirigent světového věhlasu.

[16] Rudolf Firkušný (1912-1994), český klavírista a přítel BM.

[17] O pobytu R. Firkušného nedaleko Nice, pravděpodobně v Cassis u malíře Rudolfa Kundery (1911-2005) – viz fotografie se signaturami IBM foto0394 a foto 0395), se zmiňuje BM ve svém dopise rodině do Poličky ze dne 4. 10. 1954 (PBM Kr 469).

[18] Frank Rybka (1895-1970), český skladatel, violoncellista a varhaník žijící v USA, přítel BM.

[19] V dopisech BM rodině do Poličky můžeme od roku 1951 nacházet zmínky o vážných a stále se zhoršujících zdravotních potížích bratra Františka Martinů (1880-1958) se zrakem a sluchem. Před smrtí ohluchl i oslepl (Mihule 2002, s. 462). Zde se pravděpodobně odrací na BM s prosbou o zaslání zahraničních léků, kterých se v izolovaném Československu nedostávalo.

[20] Frances Ježková (1900-1986), vdova po českém hudebním skladateli, dirigentu a klavíristovi Jaroslavu Ježkovi (1906-1942), „[…] jež se stala Bohuslavu Martinů dobrou kamarádkou. Dedikoval jí komorní kantátu Legenda z dýmu bramborové nati 1956).“ (Citováno z Popelka 1996, s. 132.)

[21] Josef V. Brumlík (1897-1979), český lékař – kardiolog, přítel BM. Mezi dvěma světovými válkami působil v Paříži, později v USA. Frances Ježková vypomáhala v jeho domácnosti v New Yorku (viz Databáze pramenů IBM, http://database.martinu.cz/people/public_view/4876; cit. 15. 6. 2016).

[22] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.

[23] Karel Šebánek – viz výše.

[24] Hry o Marii, H 236, viz dopis BM sourozencům do Poličky ze dne 2. 7. 1954 (PBM kr 459).

[25] Miloš Šafránek – viz výše.

[26] Comenius, J. A. – Šafránek, M. – Morison, W. A. The angel of peace. New York: Pantheon Books, 1944.

[27] Pro mužský pěvecký sbor z Haagu Die Haghe Sanghers BM zkomponoval v době od 20. do 25. 11. 1954 kantátu Hora tří světel, H 349, na zcela jiný text, když použil texty ze sbírek moravských lidových písní Františka Bartoše, z Matoušova evangelia a knihy H. V. Mortona In the Steps of the Master (Halbreich 2007, s. 442).

[28] Martinů měl pravděpodobně v úmyslu přeložit italské libreto své opery Mirandolina, H 346, které sám napsal podle hry italského dramatika Carla Goldoniho (1707-1793) La Locandiera, do češtiny. Při své premiéře ve Smetanově divadle v Praze dne 17. 5. 1959 však zazněla Mirandolina, H 346, v českém překladu Rudolfa Vonáska (1914-1985), českého operního pěvce a překladatele (http://www.databaze-prekladu.cz/prekladatel/_000003175?razeni=vydani).