[1] Sourozenci BM - František (1880-1958) a Marie (1882-1959) Martinů, se na sklonku života potýkali s vleklými chorobami.
[2] V dopisech BM rodině do Poličky můžeme od roku 1951 nacházet zmínky o vážných a stále se zhoršujících zdravotních potížích bratra Františka Martinů (1880-1958) se zrakem a sluchem. Časté byly jeho hospitalizace v pardubické nemocnici. Před smrtí František ohluchl i oslepl (Mihule 2002, s. 462).
[3] Olga Žalmanová, přítelkyně BM a jeho ctitelka z Pardubic. Její dosud nezpracovaná korespondence s BM a jeho rodinou v Poličce se nachází v soukromém archivu Jaroslava Mihuleho.
[4] Manželé Wurmovi, se kterými se přátelili v Nice, je pozvali do horské vesničky Allos v Přímořských Alpách (Mihule 2002, s. 466). Ve druhé půli července tu manželé Martinů strávili asi deset dnů (Martinů, Ch. 1978, s. 98-99).
[5] Mirandolina, H 346, komická opera o dvou dějstvích podle hry italského dramatika Carla Goldoniho (1707-1793) La Locandiera. Na opeře pracoval BM v Nice od 15. 12. 1953 do 1. 7. 1954 (Halbreich 2007, s. 179).
[6] Mirandolina, H 346 BM měla premiéru ve Smetanově divadle v Praze 17. 5. 1959 (Halbreich 2007, s. 179).
[7] Pravděpodobně má BM na mysli jednoho z dvojice italských diribentů: Oreste Piccardi (1880-1970), italský dirigent, absolvent berlínské hudební akademie, působící mj. jako operní dirigent v Buenos Aires a Rio de Janeiru (Popelka 1996, s. 32) nebo Nino Sanzogno (1911-1983), italský dirigent a hudební skladatel.
[8] BM svůj Koncert pro klavír a orchestr č. 3, H 316, věnoval právě svému příteli a vynikajícímu klavíristovi Rudolfu Firkušnému (1912-1994). Ten jej poprvé zahrál 20. 11. 1949 v texaském Dallasu (Halbreich 2007, s. 299).
[9] V dopise rodině do Poličky ze dne 16. 2. 1954 (PBM Kr 455) BM svým příbuzným slibuje, že jakmile ji nebude potřebovat, knížku pošle, tzn. francouzský překlad Goldoniho hry La Locandiera.
[10] V sovislosti s připravovanou amnestií pro nepolitické exulanty (1955 – 1956), kterým byl nabízen „beztrestný návrat do vlasti“ měla československá Státní bezpečnost eminentní zájem získat zejména významné české osobnosti žijící v exilu, mezi něž BM bezesporu patřil (Cajthaml 2006, s. 93-107). Z tohoto důvodu se od roku 1954 začíná zásadním způsobem měnit rétorika oficiálních institucí ve vztahu k BM a zejména k jeho hudbě (Synek 2017, s. 22-41).
[11] Opera Juliette, H 253 se svého provedení ve Wiesbadenu dočkala až 25. 1. 1959 (Halbreich 2007, s. 164).
[12] U své opery Mirandolina, H 346, často používá název předlohy Goldoniho hry La Locandiera. Premiéru měla 17. 5. 1959 ve Smetanově divadle (nyní Státní opera) v Praze (Halbreich 2007, s. 179).
[13] V dopise BM sourozencům do Poličky ze dne 2. 7. 1954 (PBM Kr 459) se skladatel zmiňuje o plánovaném provedení opery Hry o Marii, H 236, v Mnichově.
[14] V Nice manželé Martinů zůstali až do července roku 1955 (Mihule 2002, s. 593).
[15] Koncert pro dvoje housle a orchestr, H 329, zkomponoval BM v New Yorku v době od 1. 5. do 10. 6. 1950 pro dvojici mladých houslistů – dvojčata Geralda a Wilfreda Bealovy (The Beals Twins), (Halbreich 2007, s. 326).
[16] V roce 1953 BM obdržel roční stipendium tzv. Guggenheimovy nadace (John Simon Guggenheim Memorial Foundation), (Mihule 2002, s. 449). Zmiňovaný dopis BM Guggenheimově nadaci byl odeslán 20. 6. 1954 z Nice (signatura v IBM GF 1954-06-20).
[17] Mirandolina, H 346, – viz výše.
[18] Marie Martinů (1882-1959), sestra BM.
[19] Charlotte má na mysli svou rodinu v Pierrefonds a Vieux Moulin.
[20] František Martinů (1880-1958), bratr BM a Jindřiška Martinů, roz. Palečková (1882-1965), Františkova manželka.
|