[Nice] July 2. [19]54.  

Drazí:

Dopis došel a jak vidím je to u vás úplný Spital a doufám že je to vŝechno už lepší.[1] Zpráva o Franoušovi mne potěšíla a přál bych mu z celého srdce aby se to zlepšilo, alespoň když je naděje.[2] Myslím že měl v Pardubicích návštěvu Žalmanové,[3] hned mi referovala ale nic jsme si z toho, jako vždycky, nevybral, nemá to v hlavě v pořádku. Teď myslím že už jste zase vŝichni doma a že počasí se změnilo že můžete užit zahrádky. My zde take stále máme práci na zahradě, je plná květin a i mimosa už začíná. Vedra už jsou zde ale že jsme za městem a na kopci tak nám tu fouká stále vítr od moře a je to příjemné, asi se ani moc odsud nebudeme hýbat, jenom na pár dní do hor, jsou tu nějací Češi tak pojedeme s nimi.[4] Psala mi z Německa nějaká paní rozená Martinů a vdaná Buchert, její otec byl Adolf, zdali prý nejsme příbuzní, ten Martinů v Praze byl její strýc tak myslím že nejsme. Opera už je hotová tak se cítím také lepši byla to velká práce.[5] Teď nechám dělat kopii a poŝlu do Londýna kde dělají klavírní výtah a starají se o premieru.[6] Pokusím se aby byla v Benátkách, myslim že je to bude zajímati, Goldoni tam byl narozen a ten dirigent orchestru[7] si mě hodně cení, hrál ten klavírní Concert s Firkušným[8] v Jižní Americe, tak uvidíme co z toho bude. Pošlu ti tu knížku brzo.[9]

Co se mého návratu týče nemějte obavy, vím dobře že jeŝtě není vhodná doba a nelze to riskovat.[10] Teď je možno že budu mít příŝtí rok nějaké divadelní představení a jestli to vŝe vyjde dobře se Juliettou,[11] a s tou novou Locandierou[12] a možná i Hry o Marii[13] tak možná že bychom se ani nevraceli do N.Y. a zůstali jeŝtě zde abychom byli přitomni.[14] Také ty dva houslisti co jsem pro ně napsal Concert přijedou na podzim do Evropy a budou jej hráti.[15] Tak možná že pobyt prodloužíme, je tu krásně a zotavili jsme se, není tu takový shon jako v N. Y. Psal jsem Guggenheim Foundation[16] že jsem dokončil operu[17] a mámli jim dáti o tom nějaké zprávy jako výsledek za ten dar co mi dali abych mohl v klidu pracovat a odpověděli mi moc krásně že důkazy nepotřebují a že ty dolary mi dali v důvěře jak si mne cení a nic jiného že nechtějí. Fotografii posílám současně. Mnoho Vás zdravím

Váš Bohouš

Chère Marienka.

Nous étions navrés de vous savoir encore une fois malade, c’est bien malheureux que nous soyons ainsi séparés. J’espère que maintenant vous allez mieux et que le beau temps est déjà là. Ici, il fait chaud depuis 3 semaines, il n’y a pas eu une goutte de pluie, tout est très sec, il faut arroser le jardin. Chez nous, il ne fait pas très beau, ils ont toujours de la pluie. Chère Marienka, prenez soin de vous et espérez toujours. Bohus a fini son opéra, il est heureux, c’était un grand travaille. Je vous embrasse bien affectueusement et tous mes bons souvenirs à Fanus et Jindricka.

            Charlotte Martinu

[PŘEKLAD]

Milá Marienko,[18]

velmi nás zarmoutilo, že jste opětovně nemocná, je to hrozně nešťastné, že jsme takto odloučeni. Věřím, že se Vám nyní vede lépe a že už tam u Vás máte hezky. Tady už je tři týdny horko, nespadla ani kapka, všechno je vyprahlé, musíme zavlažovat zahradu. Tam u nás není moc hezky, stále jim prší.[19] Milá Marienko, pěkně se opatrujte a nepřestávejte doufat. Bohuš dokončil tu svoji operu, je nesmírně rád, byla s tím spousta práce. Vroucně Vás líbám a srdečně pozdravuji Fanouše a Jindřišku.[20]

            Charlotte Martinů

[1] Sourozenci BM - František (1880-1958) a Marie (1882-1959) Martinů, se na sklonku života potýkali s vleklými chorobami.

[2] V dopisech BM rodině do Poličky můžeme od roku 1951 nacházet zmínky o vážných a stále se zhoršujících zdravotních potížích bratra Františka Martinů (1880-1958) se zrakem a sluchem. Časté byly jeho hospitalizace v pardubické nemocnici. Před smrtí František ohluchl i oslepl (Mihule 2002, s. 462).

[3] Olga Žalmanová, přítelkyně BM a jeho ctitelka z Pardubic. Její dosud nezpracovaná korespondence s BM a jeho rodinou v Poličce se nachází v soukromém archivu Jaroslava Mihuleho.

[4] Manželé Wurmovi, se kterými se přátelili v Nice, je pozvali do horské vesničky Allos v Přímořských Alpách (Mihule 2002, s. 466). Ve druhé půli července tu manželé Martinů strávili asi deset dnů (Martinů, Ch. 1978, s. 98-99).

[5] Mirandolina, H 346, komická opera o dvou dějstvích podle hry italského dramatika Carla Goldoniho (1707-1793) La Locandiera. Na opeře pracoval BM v Nice od 15. 12. 1953 do 1. 7. 1954 (Halbreich 2007, s. 179).

[6] Mirandolina, H 346 BM měla premiéru ve Smetanově divadle v Praze 17. 5. 1959 (Halbreich 2007, s. 179).

[7] Pravděpodobně má BM na mysli jednoho z dvojice italských diribentů: Oreste Piccardi (1880-1970), italský dirigent, absolvent berlínské hudební akademie, působící mj. jako operní dirigent v Buenos Aires a Rio de Janeiru (Popelka 1996, s. 32) nebo Nino Sanzogno (1911-1983), italský dirigent a hudební skladatel.

[8] BM svůj Koncert pro klavír a orchestr č. 3, H 316, věnoval právě svému příteli a vynikajícímu klavíristovi Rudolfu Firkušnému (1912-1994). Ten jej poprvé zahrál 20. 11. 1949 v texaském Dallasu (Halbreich 2007, s. 299).

[9] V dopise rodině do Poličky ze dne 16. 2. 1954 (PBM Kr 455) BM svým příbuzným slibuje, že jakmile ji nebude potřebovat, knížku pošle, tzn. francouzský překlad Goldoniho hry La Locandiera.

[10] V sovislosti s připravovanou amnestií pro nepolitické exulanty (1955 – 1956), kterým byl nabízen „beztrestný návrat do vlasti“ měla československá Státní bezpečnost eminentní zájem získat zejména významné české osobnosti žijící v exilu, mezi něž BM bezesporu patřil (Cajthaml 2006, s. 93-107). Z tohoto důvodu se od roku 1954 začíná zásadním způsobem měnit rétorika oficiálních institucí ve vztahu k BM a zejména k jeho hudbě (Synek 2017, s. 22-41).

[11] Opera Juliette, H 253 se svého provedení ve Wiesbadenu dočkala až 25. 1. 1959 (Halbreich 2007, s. 164).

[12] U své opery Mirandolina, H 346, často používá název předlohy Goldoniho hry La Locandiera. Premiéru měla 17. 5. 1959 ve Smetanově divadle (nyní Státní opera) v Praze (Halbreich 2007, s. 179).

[13] V dopise BM sourozencům do Poličky ze dne 2. 7. 1954 (PBM Kr 459) se skladatel zmiňuje o plánovaném provedení opery Hry o Marii, H 236, v Mnichově.

[14] V Nice manželé Martinů zůstali až do července roku 1955 (Mihule 2002, s. 593).

[15] Koncert pro dvoje housle a orchestr, H 329, zkomponoval BM v New Yorku v době od 1. 5. do 10. 6. 1950 pro dvojici mladých houslistů – dvojčata Geralda a Wilfreda Bealovy (The Beals Twins), (Halbreich 2007, s. 326).

[16] V roce 1953 BM obdržel roční stipendium tzv. Guggenheimovy nadace (John Simon Guggenheim Memorial Foundation), (Mihule 2002, s. 449). Zmiňovaný dopis BM Guggenheimově nadaci byl odeslán 20. 6. 1954 z Nice (signatura v IBM GF 1954-06-20).

[17] Mirandolina, H 346, – viz výše.

[18] Marie Martinů (1882-1959), sestra BM.

[19] Charlotte má na mysli svou rodinu v Pierrefonds a Vieux Moulin.

[20] František Martinů (1880-1958), bratr BM a Jindřiška Martinů, roz. Palečková (1882-1965), Františkova manželka.