Základní informace
Typ dokumentu Dopis
OdesílatelMartinů, Bohuslav
Odesílatel (korporace)
Lokace odesláníNice
Poznámka k lokaci odeslání[Nice]
Datum odeslání03.11.1953
PříjemceMartinů, rodina v Poličce
Příjemce (korporace)
Lokace přijetíPolička
Poznámka k lokaci přijetí[Polička]
JazykČeština
Jazyk 2Francouzština
Původ, datum získáníKopie z CBM, Polička
Předchozí vlastník
Současný vlastníkCentrum Bohuslava Martinů v Poličce
Signatura současného vlastníkaPBM Kr 450
Signatura v IBMMar 1953-11-03
Obsah a fyzický popis
Stručný obsahJeho poslední dopis šel dlouho, "možná že si ho někdo četl"; píše bance, aby rodině vyplatili "ten obnos, nějak se scvrknul" (po měnové reformě z 30.5.1953); jestliže chce Šebánek "něco zachránit pro vás", pak s tím BM souhlasí, ale ne za tu cenu, že by nemohl disponovat svými skladbami - "stejně se to nehraje, tak se nic zachraňovat nedá"; je vděčný za zprávy o Zrzavém; kolují výmysly o tom, že "jsem si vzal visum do Československa" (BM od roku 1952 občanem USA, vízum si tehdy obstarat nemohl, i kdyby chtěl); je rád, že hovořili s Karlem Novákem, rád by mu psal, ale obává se, aby mu to neuškodilo; o kantátě bude přemýšlet, musí to být snadné k provedení (Hymnus k sv. Jakubu, 1954, text Jaroslav Daněk), teď je zaměstnán operou (Mirandolina), "ale myslím na to a najdu si čas, abyste měli premiéru, jestli vám to bude povoleno, když jsem na indexu" (premiéra kantáty na kůru sv. Jakuba v Poličce 31.7.1955, Jaroslav Maděra); ať mu podají informace o bance; 28.10. se konal v NY velký český koncert, dirigoval Kubelík, jinak má málo zpráv z NY, "jen Frank Rybka je mi věrný" a paní Ježková mu píše klepy z české čtvrti; v Nice nemá známé, jen potkal jednoho spisovatele Siciliána (Antonio Aniante, s nímž v Nice probíral správnost italské výslovnosti při přípravě italského librata Mirandoliny), bydlel "naproti nám v rue de Vanves"; odpoledne chodí na promenádu u moře, nebo na květinovýtrh nebo se toulá v uličkách staré Nice; vzpomínají, jak v Poličce přečkají zimu; příští generace bude asi topit atomovou energií, ale to ji sotva učiní šťastnější; zahradu už upravili.
Diplomatický přepis dopisu

[Nice] Nov.[ember] 3. [19]53.

Drazí:

Oba dopisy jsme dostali, divím se proč můj poslední dopis šel tak dlouho, možná že si ho někdo četl, ostatně v něm nic nebylo.[1] Psal jsem Píšu současně do Banky aby Vám uvolnili ten obnos, nějak se svrknul[2] ale stějně tomu nerozumím co je to „vázané a nevázané“, ostatně mě ten co jste s ním mluvili v Praze ujistil dokud mi ještě psal že v Bance už nic není na kontu a že vŝechno jste dostali do Poličky, tak nevím.[3] Na každý pád tedy po tom jděte, doufám že Vám to vyplatí, nebudouli zase potřebovat potvrzení od advokáta at.d. Co se týče toho že můj přítel chce něco zachránit pro vás s tím jsem srozuměn ale ne za cenu abych se svými komposicemi nemohl sám disponovat, stejně se to nehraje tak se nic zachraňovat nedá. Byli jsme rádi za zprávy že jste navštívili Zrzavého,[4]  často o něm mluvíme a vzpomínáme, zde pořád někdo si vymýšlí a rozšiřuje že je smrtelně nemocen.[5] O mě také že jsem jel do Evropy už jsou zprávy že prý jsem si vzal visum do Československa, lidi mají málo svých starostí. Také jsem rád že jste mluvili s Karlem Nováků, rád bych mu napsal ale nechci aby mu to nějak uškodilo,[6] nepíšu nikomu jenom domu. Co se té Kantaty[7] týče budu o tom přemýšlet a hledat na to čas, teď jsem ovŝem zaměstnán s tou operou[8] a tak všechen čas věnuji na to, ono to není lehké protože to víte jaký je orchestr, moc se mu nedá napsat aby to mohli zahrát a sbor ostatně také, ale myslím na to a najdu si čas abyste měli premieru, jestli Vám to bude povoleno když jsem na indexu.[9] Doufám že s Mařkou to není nic vážného a ať zůstane v nemocnici jak dlouho ji tam nechají, aspoň bude míti teplo.[10] Zde také přiŝlo najednou studené počasí, jde to z Italie, tam byly deště a povodně a ten zbytek došel až sem ale noviny už slibují zase pěkné počasí, tak se ještě na zimu nepřipravujeme. Sdělte mi jak budete vědět něco o Bance a kdyby bylo potřeba ještě něco udělati tak napište ale myslím že teď už je to trochu zavedeno že Vám to posílají do Poličky tak že s tím nebudou obtíže. 28 října byl velký český koncert v N. Y.[11] bylo prý to moc slavné, Kubelík[12] dirigoval. Jinak mám málo zpráv z N. Y. jen Frank Rybka mi je věrný, stále vzpomína na slečnu Tyllovou[13] a občas pí. Ježková[14] mi napíŝe nějaké klepy a povídky z české čtvrti v N. Y, ale to vy neznáte tak by Vás to ani nezajímalo. Dva umělci které jsem dobře znal se zabili

jistě jste o tom četli nebo slyŝeli z Radia, Jaques Thibaut, světový houslista[15] a W. Kapell, american polského původu, mladý hoch velmi talentovaný,[16] oba v avionu. Zde dosud nemám známé, nikam nechodíme, jenom jsem potkal jednoho spisovatele taliana ze Sicilie,[17] bydlel v Paříži naproti nám v rue des Vanves, tak jsme vzpomínali na staré časy a na to jak se to teď vyvinulo. Ten konsul co zde býval, Čech a dobrý muzikant je teď v Americe, škoda, měl zde ohromnou vilu a báječnou zahradu plnou vysokých palem a kaktusů, teď tam stavějí nový činžák. Ve městě už je teď klid, ne už ten jarmark jako o prázdninách, jenom ty motorové bycikly na které si kde kdo stěžuje dělají rámus. Odpoledne si vždy zajdu na tu Anglickou Promenadu u moře a nebo na květinový trh, ten bych Vám přál vidět to je opravdu krásné. Také se toulám ve staré Nice v těch úzkých uličkách, kam by se člověk večer bál jíti, ale ve dne je tu živo, většinou už taliani, debatují a hádají se a křičí že člověk myslí co se stalo ale to už je takový zvyk, protože se asi neradi drží doma jen na ulici, jsou stejní jako v N. Y. v italské čtvrti, před domem. V neděli jdeme trochu do hor, není to daleko tak na odpoledne máme úplný klid v přírodě, ale teď už nahoře je vidět trochu sníh, zkrátka se té zimě nevyhneme, vzpomínáme na Vás jak asi těžce tu zimu budete snášet, no příŝtí generace už nebudou potřebovat objednávat uhlí, malá krabička s atomem stačí.[18] Ale my už se asi budeme muset obejít bez toho, kdo ví budou-li pro to šťastnější, jak to vypadá tak asi moc ne. Tak jsem Vám to vše popsal. Charlie[19] napíše příště, dnes je zaměstnaná s prádlem, ale ona je pořád s něčím zaměstnaná. Zahrada už je pěkně vyčištěna a krásná, ještě musíme spálit suché listí, každý den toho napadá kupa.

Moc Vás zdravíme oba a vzpomínáme.

Váši B. + Ch. M.

 

Přikládám přípis pro p. děkana.[20]

 

 

Je vous joins une pétale de rose de notre jardin avec un bon baiser.

Charlotte Martinu

[PŘEKLAD]

Přikládám pro Vás plátek růžového květu z naší zahrady a srdečné políbení k tomu.

Charlotte Martinů

 

Věcné poznámky k DP

[1] BM předpokládá, že jeho korespondence byla v Československu cenzurována.

[2] BM má zřejmě na mysli důsledky měnové reformy v Československu vyhlášené 1. 5. 1953. Tímto rozhodnutím komunistické vlády byly znehodnoceny veškeré úspory a vklady, což se výrazně dotklo veškerých v Československu zadržovaných finančních obnosů BM za provozování a vydávání skladeb jeho po roce 1948.

[3] Z důvodu obavy z možné perzekuce BM v této době často ve svých dopisech do Československa neuvádí jména zmiňovaných osob. Za označením „ten co jste s ním mluvili v Praze“ byl ukryt Karel Šebánek (1903-1980), nakladatel, blízký spolupracovník a přítel BM. Od ledna 1953 neodpovídal na jeho dopisy: „Nehlásil se z prostého důvodu: po zrušní Národního hudebního vydavatelství Orbis, jehož byl ředitelem, nepřešel do SNKLHU. Na nějakou dobu se patrně ocitl mimo sféru hudebněnakladatelského podnikání.“ (Citováno z Popelka 1996, s. 131.) V letech 1953-54 pracoval jako hudební referent v hudebním oddělení národního podniku Kniha v Praze (Brádková 2010). Finanční prostředky získané za provozování skladeb BM v Československu nemohly být v té době zasílány mimo republiku. Prostřednictvím Karla Šebánka se jimi proto BM částečně snažil vypomáhat svým příbuzným v ČSR. Nebylo to však bez problémů.

[4] Jan Zrzavý (1890-1977), český výtvarník a přítel BM z předválečné Paříže.

[5] Jan Zrzavý se dožil 86 let, zemřel 12. 10. 1977.

[6] Karel Novák, (1902-1968), houslista České filharmonie, bratr houslisty Stanislava „Stáni“ Nováka (1890-1945). S Karlem si BM dopisoval po Stáňově smrti. Dochovala se korespondence z let  1946-47 (10 dopisu odeslaných BM z New Yorku v období mezi 20. 5. 1946 a 5. 9. 1947: NovK 1946-05-20 až NovK 1947-09-05) a 1956-59 (PBM Kkn 700 až 707).

[7] Autorem básně Hymnus k svatému Jakubu byl kněz Jaroslav Daněk (1916-1982), děkan poličského chrámu v letech 1946-49. Je pochopitelné, že příbuzní z Poličky nemohli v dopise BM (bezpochyby cenzurovaném) popsat veškeré okolnosti vzniku tohoto textu, přestože zasluhují pozornost: když 23. 9. 1949 přijeli příslušníci státní bezpečnosti kněze Jaroslava Daňka veřejně kritizujícího komunistický režim zatknout, sešlo se na jeho obranu před poličskou farou asi sto občanů, kteří eskortování svého faráře zabránili. Stalo se tak i po druhé, těsně po půlnoci, kdy povolané posile policistů vzdorovalo již více než dvě stě Poličanů odhodlaných vzdorovat policejní zlovůli. Kněze ubránili i tentokrát, za což následně mnozí zaplatili tvrdou perzekucí a kriminálem. P. Jaroslav Daněk se již 27. 9. 1949 pokusil uprchnout do Rakouska, z tzv. ruské zóny však byl vrácen k trestnímu stíhání do Československa a odsouzen ke třem rokům odnětí svobody. A právě ve věznici na Mírově napsal Hymnus k svatému Jakubu, patronu poličského kostela, který se mu ve formě motáku podařilo dostat z věznice ven, a text Hymnu byl následně příbuznými BM v dopise odeslán skladateli do USA ke zhudebnění. BM tak učinil o tři roky později (18. 7. 1954) v Nice (Halbreich 2007, s. 441), takže Hymnus k svatému Jakubu, H 347, poprvé zazněl 31. 7. 1955 v poličském kostele v provedení místních hudebníků a sboru, což se vzhledem k politické situaci v Československu v padesátých letech zdá být neuvěřitelné. Farář Jaroslav Daněk sehrál v Poličce důležitou roli ještě jedenkrát, když v místním kostele celebroval zádušní mši za Charlotte Martinů v prosinci 1978 (Mihule 2002, s. 551). Není-li v textu uvedeno jinak, informace čerpány z publikace Stanislava Konečného „Vzbouřenci a veřejné násilí“ v Poličce 23. září 1949 aneb Jak Poličští bránili děkana Jaroslava Daňka. Litomyšl 2005 a ze studie věnované okolnostem vzniku a prvního uvedení Hymnu k svatému Jakubu, H 347 (Synek 2017, s. 22-41).

[8] BM v té době pracuje na opeře Žaloba proti neznámému, H 344.

[9] Seznam „zakázaných skladeb“ v tehdejším Československu se nepodořilo dohledat, zřejmě ve fyzické podobě ani neexistoval. BM má pravděpodobě na mysli kritický náhled na jeho osobu i dílo počátkem 50. let minulého století (Sychra, Antonín. O hudbu zítřka. Praha: Orbis, 1952; Barvík, Miroslav Skladatelé jdou s lidem. Referát generálního tajemníka Svazu čs. skladatelů na 1. plenárním zasedání SČS v dubnu 1950, Praha, 1951. Dále též Štěpánek, Vladimír. Kosmopolitismus v díle Bohuslava Martinů. Praha, 1950, strojopis, disertační práce), který se projevil tím, že jeho skladby téměř nebyly v letech 1949-1954 v Československu uváděny.

[10] Z důvodu vleklých zdravotních potíží pobývala sestra BM Marie Martinů (1882-1959) často v nemocnici a na zotavenou v plicním sanatoriu v Žamberku.

[11] Pravděpodobně se jednalo o koncert uspořádaný k 35. výroči vzniku Českoslovnské republiky.

[12] Rafael Kubelík (1914-1996), český dirigent světového věhlasu. V letech 1950-53 stál v čele Chicago Symphony Orchestra.

[13] Frank Rybka (1895-1970), český skladatel, violoncellista a varhaník žijící v USA, přítel BM. V mládí byl zamilován do Vlasty Tylové z Poličky (viz dopisy BM rodině do Poličky PBM Kr 450 a 460).

[14] Frances Ježková (1900-1986), vdova po hudebním skladateli Jaroslavu Ježkovi (1906-1942).

[15] Jacques Thibaud (1880-1953), francouzský houslista. Tragicky zahynul dne 1. 9. 1953 nedaleko Nice při havárii letadla.

[16] William Kapell (1922-1953), americký klavírista. Tragicky zahynul při havárii letadla v USA dne 29. 10. 1953 při návratu z turné v Austrálii.

[17] Antonio Aniante (1900-1983), italský básník, spisovatel a dramatik. S BM spolupracoval na libretu k opeře Mirandolina, H 346, (Mihule 2002, s. 461).

[18] Již podruhé BM ve svých dopisech rodině do Poličky uvažuje o budoucím využití jaderné energie (PBM Kr 448).

[19] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.

[20] Přípis byl pravděpodobně doručen bývalému poličskému děkanovi P. Jaroslavu Daňkovi, případně zabaven cenzurou, proto zde chybí.

Celkový počet listů1
Počet popsaných stránek2
Poznámka
FixaceRukopis
Vpisky, přípisyCh. Martinů
Dopis

Náhled k dispozici pouze prezenčně v Institutu.

Digitalizace
Kvalita digitalizaceProfi
Digitalizováno v instituciCentrum Bohuslava Martinů
Datum digitalizace
Poznámka k digitalizaci
Lokace jako předmět
New York, NY
Paříž
Osoba jako předmět
Skladba jako předmět
« předchozí
ID 1270 (záznam 1 / 0)
další »