| Diplomatický přepis dopisu | [Nice] Sept.[ember] 4. [19]53.
Drazí,
čekáte asi na dopis ale doufám že Vám to v Radiu s radostí řekli že tu byla skoro vŝeobecná stávka,[1] žádné vlaky, dopisy, telegramy, vŝe se zastavilo na 14 dní a teď se to pomalu dostává zase do běhu. Tak jsme tam byli ve V. M[2]. jako odloučeni od světa, což nám ostatně nevadilo. Váš dopis jsme dostali také teprve teď a vŝechno má velké zpoždění. My jsme vzali autobus a tak po dvoudenní cestě jsme se konečně dostali do Nicy a tak se zařizujeme. Je tu krásně, villa je za městem na kopci a všude okolo samá zeleň, počasí nádherné, jsme vlastně stále na terase nebo v zahradě a do Nicy se málo dostaneme.[3] Je tu jeŝtě hodně turistů a plaže je plná. Charlie[4] Vám to popíše, teď tu běhá a dává vŝechno do pořádku. Jsem rád že ten balík doŝel a že vŝe přišlo v pořádku a že se vám to hodí, napíŝu také pí Ježkové, nevěděl jsem že tam toho tolik doplnila.[5] Hlavně že to došlo. Ten mužský sbor co zpíval Polní mši[6] se myslím jmenuje Den Haag – Singers.[7] Teď se pomalu budu připravovat k práci, tu novou operu,[8] mám na to čas, ještě chvíli budu užívati krásného počasí. Jinak nevím co se děje protože dopisy dochází se zpožděním ale nic asi zvláŝtního nebude. Divadlo ve Wisbaden se zajímá o provedení Julietty,[9] ten intendant divadla to viděl v Praze a řípsal mi že na to provedení nemůže zapomenout a že to hledal od té doby ale marně. Náhodou se setkal ve Švycarsku s jednou moji známou z N.Y. a tak se domluvili kde jsem a hned mi psal, chtěl by to dělat ještě tuto saisonu. Tak zase jsem v té samé posici s Orbisem, doufám že se to teď nějak rozřeší, mají ještě dva měsíce na rozmyšlenou.[10] Nemluvte o tom s nikym, oni by hned změnili názor kdyby věděli že to má býti provedeno. Přešel mne ten můj reumatismus, toho housera co jsem měl od poslední návštěvy ve Vieux Moulin a tak jsem rád, cítím se lepši.[11] Jeŝtě Vám odpovím na Váš poslední dopis, je jeŝtě v kufru a tak než se usadíme vezme to pár dní. Doufám že se Vám tam udělalo také pěkně a že užijete jeŝtě leta, už nám to utíká do zimy, zase jedny prázdniny pryč.
Mnoho Vás všechny pozdravuji Váš Bohouš.
Pište na ˙/.
B. M. 94 Chemin de Brancolar
Nice. A. M. France.
|
| Věcné poznámky k DP | [1] Mihule 2002, s. 456.
[2] Ve Vieux Moulin strávili manželé Martinů srpen roku 1953 (PBM Kr 445).
[3] Od začátku září 1953 září pobývali manželé Martinů v Nice - Chemin de Brancolar ve vile Point Clair malíře Josefa Šímy (1891-1971), (Mihule 2002, s. 592).
[4] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.
[5] Frances Ježková (1900-1986), vdova po Jaroslavu Ježkovi, „[…] jež se stala Bohuslavu Martinů dobrou kamarádkou. Dedikoval jí komorní kantátu Legenda z dýmu bramborové nati 1956.“ (Citováno z Popelka 1996, s. 132.) V dopise BM příbuzným do Poličky ze dne 16. 6. 1953 (PBM Kr 443) BM upozorňuje, že jim Ježková posílá balík.
[6] Polní mše, H 279, kantáta pro baryton a mužský sbor.
[7] Kantátu nastudoval a s oblibou uváděl pěvecký mužský pěvecký sbor z Haagu Die Haghe Sanghers.
[8] Začátkem října (PBM Kr 449) 1953 se BM pouští do práce na opeře Žaloba proti neznámému, H 344, podle stejnojmenné divadelní hry Georgese Neveuxe (1900-1982) Plainte contre inconnu. Opera zůstala nedokončena (Halbreich 2007, s. 177).
[9] Opera Juliette, H 253, se svého provedení ve Wiesbadenu dočkala až 25. 1. 1959 (Halbreich 2007, s. 164). „Po pražské premiéře 1938 teprve druhá inscenace Julietty.“ (Citováno z Popelka 1996, s. 134.)
[10] Národní hudební vydavatelství Orbis již v té době neexistovalo, od 1. 1. 1953 bylo včleněno do Státního nakladatelství krásné literatury, hudby a umění. „SNKLHU převzalo nakladatelská práva Orbisu, stejně jako předtím už Orbis práva hudebního úseku Melantrichu a dalších znárodněných hudebních nakladatelství. (Citováno z Popelka 1996, s. 131.) V letech 1953-1956 je v dopisech BM rodině do Poličky (PBM Kr 444-449, 452, 454-457, 460, 464, 466-481, 483, 486, 514, 516) často zmiňována příprava smlouvy mezi nakladatelstvím Boosey & Hawkes London-New York a Státním nakladatelstvím krásné literatury, hudby a umění v Praze, která měla umožnit „[…] pohyb hudebnin přes železnou oponu, vydávání nových skladeb B. Martinů v Praze a zajistit vyplácení tantiém skladateli do zahraničí.“ (Zouhar 2008, s. 64). Podle Zouhara (2016, s. XXXV) k jisté dohodě mezi oběma vydavatelstvími došlo.
[11] Na zdravotní potíže se zády a s revmatismem si BM začal stěžovat v souvislosti s chladným září 1952 ve Vieux Moulin (PBM Kr 432).
|