Bohuslav Martinů dokončil prohlížení partitur soutěže. Z 450 skladeb vybral 10 a z nich pouze dvě jsou dobré. Viděl 450 životů, myslí, energií. Některé partitury jsou zažloutlé a je vidět, že putují z jedné soutěže do druhé v naději na potvrzení, provedení a taky peníze. Konkurz je anonymní, ale všechny skladby zní jako Respighi. Jen velmi málo partitur bylo zajímavých. Jako by se zastavil čas a hudba v nich zní jako ta před 40 lety, když začínal BM. Tenkrát nebyly soutěže, ale BM vidí ten zápas, to hledání myšlenek, které by rádi vložili do hudby, tu prchavost a nestálost věci, která zmizí, než ji stihneme zachytit. A teď tu sedí on, Bohuslav Martinů, a soudí jejich partitury, ale jejich životy soudit nemůže. BM také jednou poslal skladbu do konkurzu k [Elisabeth] Coolidge [SMYČCOVÝ SEXTET] a Roe Barstow ví, co se dělo během rozhodování, a pokud je to pravda, pak to byla ta nejsměšnější věc na světě. Každopádně BM tenkrát cenu dostal a teď je tu 450 dalších lidí, kteří čekají. A tak bude 440 velkých zklamání a jen 10 bude šťastných. Když se do hry dostanou vzpomínky, začneme být docela sentimentální, ale ne doopravdy. Ve skutečnosti jde o to, že se litujeme a dělá nám to dobře, nikomu tím neubližujeme a je z toho hezká vzpomínka.

Show AI translation

Bohuslav Martinů has finished viewing the competition scores. Out of 450 compositions, he selected 10 and only two of them are good. He saw 450 lives, minds, energies. Some of the scores are yellowed and you can see that they have wandered from one competition to another in the hope of confirmation, performance and money. The audition is anonymous, but all the pieces sound like Respighi. Very few of the scores were interesting. It's as if time has stopped and the music in them sounds like it did 40 years ago when BM started. There were no competitions then, but BM sees the struggle, the search for ideas to put into the music, the fleetingness and impermanence of the thing that disappears before we can capture it. And now he, Bohuslav Martinů, sits here and judges their scores, but he cannot judge their lives. BM also once sent a piece of music to [Elisabeth] Coolidge for an audition for [THE SMITH SEXTET], and Roe Barstow knows what went on during the judging process, and if that's true, it was the most ridiculous thing in the world. Anyway, BM got the award that time and now there are 450 other people waiting. So there will be 440 big disappointments and only 10 will be happy. When memories come into play we get quite sentimental but not really. It's really about feeling sorry for ourselves and it makes us feel good, we're not hurting anyone and it makes for a nice memory.

Show original