| Stručný obsah | Jan Novák popisuje, jak se dostal k Bohuslavu Martinů. Chtěl k němu jít studovat do Prahy na Akademii, ale vzhledem k tomu, že se stále nevracel, nastoupil JN k Pavlu Bořkovcovi. Sen studovat u Martinů se mu splnil po získání stipendia do USA. Ze studijního pobytu se vrátil právě v době, kdy se v ČSR moci chopili komunisté. Po 20. srpnu [1968] se naskytla šance odstěhovat se do Itálie, kde našel svůj druhý domov. Martinů si po válce přál vrátit se do ČSR a prosil JN, aby pro něj našel vhodný byt, nicméně události okolo smrti Jana Masaryka okolnosti změnily. Po roce 1946 se BM nevrátil do vlasti kvůli jeho angažmá v Berkshire Music Center. JN popisuje seznámení BM s Rosalií Barstow, která se o BM starala po jeho pádu, zatímco Charlotta byla v Praze. JN se s RB také několikrát potkal. Jednou to bylo na premiéře DVOU MADRIGALŮ BM, kde BM s RB seznámil. Jednou byl také s RB na koncertě, když BM očekával telefonát ohledně zdraví jeho tchýně.
JN měl mít v těchto dnes provedenu kantátu Dido New Yorskou filharmonií s JN jako vypravěčem, avšak Rafael Kubelík si zlomil ruku a tak zrušil všechny koncerty.
Eliška Nováková provedla následující skladby BM: KONCERT PRO KLAVÍR A ORCHESTR, 3. KONCERT a SONÁTU (tu dokonce ještě den před Rudolfem Serkinem), roku 1956 hrála také FANTASII A TOCCATU, za což ji BM obdivoval. V Brně byl BM velmi dobře přijímán také díky Zdeňku Zouharovi, který uspořádal několik koncertů s BM skladbami v univerzitní knihovně. BM měl stylově daleko blíže k Josefu Sukovi než k Vítězslavu Novákovi. |