| Stručný obsah | Ernest Roth si uvědomuje, že v minulém dopise (sign. BH 1956-01-02) Bohuslavu Martinů nepřinesl příliš dobré zprávy. Děkuje, že BM chápe potíže, které v B&H mají, a že BM najde uspokojení u jiných vydavatelů.
Upřesňuje BM podobu jejich smlouvy s Artií, která je nyní jejich výhradním zástupcem ve všech zemích za železnou oponou a pro všechny Martinů práce, které vydali. B&H je pak výhradním zástupcem Artie ve všech zemích, pro všechny práce, které byly a budou vydány v Praze. B&H již dodal potřebné materiály do Prahy, do Českého hudebního fondu, kde je má nyní na starost jejich společný přítel, Šebánek. Mezi B&H a Artií nyní funguje vzájemný účtovací systém za prováděná díla. BM tedy dostane vyúčtování z obou stran.
ER neví, co se stalo s JULIETTOU ve Wiesbadenu, ale z původního plánu zjevně sešlo a ER se nyní snaží najít jiné možnosti uvedení. Scala MIRANDOLINU neprovede, ER proto musí najít jinou možnost i pro ni. ER usuzuje, že je opera příliš dlouhá na krátkou operu a příliš krátká pro operu plné délky. ER žádá, zda mu BM nemůže znovu poskytnout vokální party třetího dějství této opery.
ER je rád, že se BM vrací do Evropy a doufá v jejich setkání. Manuskripty prací, které nevydali, byly již vráceny Davidu Adamsovi [vpisek: vráceno p. Rosenem 25.1.1956]. |