| Stručný obsah | Text článku Vladimíra Vaňka "Dopis do záhrobí (75 let Bohuslava Martinů)", který vyšel v časopisu Proměny roč. 2 (1965), č. 4 říjen, s. 22-24. VV vzpomíná na Bohuslava Martinů formou dopisu, který by mu byl napsal k jeho výročí nebýt té zákeřnosti, která BM uhryzla zevnitř. Kolik by toho ještě BM mohl vytvořit - čekaly na něj a jeho hudbu davy nadšenců. VV vzpomíná na dopis [Oldřicha Korte, viz KorO 1956-12-00], v němž autor popisuje obdiv lidí k hudbě BM. Dnes si BM v ČSR přivlastňují, ale tantiémy mu vyplácet nechtěli, nemocnici za BM museli zaplatit manželé Sacherovi. Své vlasti vystavil BM nehynoucí pomník a zatím mu doma vyčítali, že nepíše dost českou muziku. VV cituje z dopisů BM, který popisuje své zdravotní problémy s humorem. Když s BM Vaněk mluvil den před smrtí, už to byl jen náznak Martinů, ale stále si udržel smysl pro humor, když požádal Vaňka o "cigoche" a ten nevěděl, že je to v pařížském žargonu cigareta. VV vzpomíná, že BM žádal, aby zůstal pohřben na Schönenbergu, dokud to nebude "sicher". Všichni za ním budou každý rok chodit - s Charlotte Martinů, Sacherovými, farářem Maxem [Kellerhalsem] a ostatními sirotky. |