| Stručný obsah | Bohuslav Martinů píše Vladimíru Vaňkovi, ať zapomene na tu historii se Sklizní, BM byl mrzutý kvůli chřipce, jde jen o sémantický problém, jak nazýváme objednávku čili comission atd. Hlavní je, že BM neměl objednávek nedostatek, jinak už by byl v hrobečku. Z domova mu píší, že o něm vyšel text v časopisu Czechoslovak Life, ale nikdo mu ho neposlal. Ještě počká a pak požádá VV o zapůjčení, BM zajímá, jak na něj šroubují propagandu. [Jaromír či Antonín] Měšťan mu poslal dvě knížky básní a článek z německých novin, který BM přikládá a prosí VV, aby mu napsal, co se v něm píše. BM má celou knihovnu básní, které by měl jaksi zhudebnit, ale zatím to odkládá. Měšťanovy básně jsou pěkné, ale fotografie BM neokouzlily, s VV na nich vypadají jako kreténi, zřejmě špatným světlem. BM ještě není z chřipky venku. Dokončil první větu KONCERTU [PRO KLAVÍR A ORCHESTR č. 5], čímž se mu ulevilo. První věty jsou vždy choulostivé - když skladatele nic nenapadne v první větě, tak se dá předpokládat, že ho nenapadne nic ani v dalších větách. A když jej něco napadne, tak lze říci, že alespoň v první větě ho něco napadlo. BM dostal dopis z Akademie [American Academy in Rome], že vrátný, kterého znali, zemřel. BM by chtěl poslat jeho ženě Asuntě kondolenci a prosí VV, aby mu napsal pár vět italsky, aby je BM opsal. VV ale nemá zapomínat, že trochu italsky BM umí, aby to nebylo, jako když společně učili děvčata česky. BM pošle Asuntě také italské peníze, které mu zbyly. BM pojede do Curychu příští týden, Weberovi už je čekají. BM jezdí skoro každý den do Basileje a zpět musí na 500 m vysoký kopec vyjít. Je tam krásně a ticho. |