[Vieux Moulin, přelom července a srpna 1939]

Drazí,

dopis jsme obdrželi, byli jsme mezi tím se podívat v Paříži na dva dny, měl jsem tam všelijaké záležitosti a tak ten čas utíká a při tom počasí ŝpatném jako letos ani žádné prázdniny nejsou. Mám zde[1] sebou práci[2] a tak mám stále co dělat ale nálada a není, stále myslím na Vás a jak u nás to chodí, sem tam něco z novin se dozvíme. Ohledně toho Deutche[3] jsem dopsal jednomu známému a tak mu to asi zařídil ohledně té legalisace, dozvím se to v několika dnech. Zde stále chvíli prŝí a chvíli je zase hezky ale přece sem tam sluníčko svítí a možno jít do lesa, jsem pořádně opálený, chodíme hráti tenis a hodně na procházky na dříví do lesa, pro zlámané větve a také na houby. Zvou nás do Dieppe[4] k moři známí ten čelista Fournier,[5] možná že bychom na pár dní se rozejeli ale zlepší li se počasí,[6] u Vás musí býti asi pořádná zima. Stáňa[7] mi nepsal ani řádků co bude dělat ani co s ním je. Z Brna nevím jak se rozhodli už vůbec neodpověděli ale partitury se naŝly na legaci v Praze, je tam asi pořádek jako na vŝech legacích a tak to poslali do Brna.[8] Od p. Šafr.[9] také nemám teď zprávy asi taky bude někde na prázdninách, a v té Americe tedy nic, myslím že v dohledné době tam nebude přístup dovolen a je to také pořádně drahé a tak raději počkám až by se něco hodilo, pí Coolidge[10] mi psala že se bude starat aby se něco naŝlo ale teď je také na prázdninách. Je to vŝechno tak zamotané že lépe je ani na to nemyslet a mohlo to býti vŝe tak pěkné.    

Teď už bych byl hledal byt v Praze[11] a sám bych také byl spokojenějŝí a teď je to vŝechno pryč, doufejme že ne na dlouho. Pozdravujte Ŝmídovi,[12] také na ně moc vzpomínáme. Co pak dělá Honzíček? Kolikráte jsem na něj si vzpomněl zdali zůstal v Poličce. Zůstaneme zde co možno nejdále, přece je to jenom odpočinek i od toho hluku ve městě a nadýchá se člověk čerstvého vzduchu a i na jiné myšlenky přijde, myslím jestli se to nějak nerozhodne během prázdnin že to celá příŝtí sesona nebude za mnoho státi, každý má plnou hlav hlavu jiných věcí a tak umění to přijde až docela na konec. No nemůžeme v tom nic měnit a musí se to bráti tak jak to je a doufati. Mnoho vás zdravíme[13] a vzpomínáme na maminku,[14] přece ji pánbůh má rád a nechává nám ji a já myslím to je znamení že se všichni zase sejdeme a uvidíme, možno dříve než si sami myslíme, tak ať jen se ŝetří a odpočívá. Vzpomínáme a zdravíme

Váš

Bohouš.

Ma chère Marienka

Je vous remercie de votre longue lettre, ici, en ce moment, nous avons un peu de pluie. Bohus travaille, heureusement nous allons toujours en forêt chercher du bois, et aussi des champignons, cette année, il y en a beaucoup de fraises des bois, il y a beaucoup de fruit, j’ai fait 50 pots de confitures de groseilles, j’espère que pour Mammy sa santé continuera à être bonne, ainsi que la vôtre. J’ai été bien peinée d’apprendre l’opération de Sonia, c’est toujours bien douloureux. Faites part à toute la famille Schmidt notre bon souvenir. Je vous embrasse de tout cœur, chère Marienka, ainsi que Mammy. Notre bonne pensée à Fanoch et Indricka. Votre Charlotte Martinu

[PŘEKLAD]

Moje milá Marienko.[15]

Děkuji Vám za dlouhý dopis, tady nám teď trochu prší. Bohuš pracuje, naštěstí pořád chodíme do lesa na dřevo, a taky na houby, tento rok je hodně lesních jahod, a ovoce je hodně, udělala jsem 50 sklenic rybízové zavařeniny, doufám, že se mammy[16] bude i nadále těšit dobrému zdraví, stejně tak Vy. Docela mne zarmoutila zpráva o operaci Soni,[17] je to vždy bolestivé. Vyřiďte pěkné pozdravy všem z rodiny Šmídových. Posílám Vám, milá Marienko, vroucné políbení z celého srdce, a Mammy také. Pozdravení rovněž Fanoušovi[18] a Jindřišce.[19] Vaše Charlotte Martinů