[Paříž] 1. ledna 1939.

Drazí

tak už jsme v tom novém roce, co pak nám asi přinese, moc pěkné to myslím nebude podle toho jak se situace na vŝech stranách utváří, pro nás už to snad horší nebude, odbyli jsme si to už v minulém roce a tak musíme doufat že to pro vŝechny dobře dopadne.[1] Přejeme Vám oba[2] vŝechno nejlepŝí a děkujeme za přání vzpomínali jsme na Vás, bylo tam asi hodně sněhu a mrazů a rychle ty svátky utekly. Já jsem měl hodně práce s Dushkinem,[3] jsem skoro stále u něho na štědrý večer jsem byl celé odpoledne pracovali jsme a tak jsme přišli domu až k 9. hodině a teprve jsme slavili Vánoce po francouzsku až do půlnoci a na Nový rok jsme byli v sobotu u nich (na Sylvestra) na večeři a potom jsme šli jeŝtě na Montparnas[4] na ŝampaňské a tak to bylo dost veselé, Dushkin je moc spokojen a slibuje si velký úspěch ale ještě je na tom hodně práce.[5] Z Prahy mi přeje dost lidí nový rok a také mám zprávy s konservatoří a přejí si abych se rozhodně vrátil a už také pro to pracují a jsou to hlavně předáci z agrární party a ti mají teď silnou pozici, tak myslím že to půjde.[6] O těch pensích se bude rozhodovati po novém roce tak se hned bude vědět co se dá dělat. Já na každý způsob během ledna podám zprávu do Prahy že se vracím a že reflektuji na konservatoř, nebudou to moci jen tak přejíti a pak bych sám přijel.[7] Stáňa[8] mi také psal v tom smyslu.

S Melantrichem mám nepříjemnosti,[9] měli tam všechny skladby celý rok a nic nevydali a teď když je smlouva už pryč a oni najednou vidí že se ostatní edice o to interesují tak by najednou vydávali a já už jsem to zatím slíbil jiným,[10] bude z toho tahání a zdržování. Žalmanka[11] pořád píše ale posílám je zpět, onehdy jsem jeden rozpečetil a přečetl a myslím si že Mařka[12] psala Jitce[13] protože tam byl nářek, tam jsem ji sám připsal že si nepřeju aby mi psala, tak teď už snad bude mít pokoj, ona musí asi psát kde komu, psala také p. presidentovi[14] a Čapkovi[15] a kdo ví komu jeŝtě, kde na to bere peníze no snad už bude konec. Píšu do Sdružení[16] aby Vám poslali něco na výdaje, uhlí a t. d. a možná že si nechám poslat ten honorář za Concertino[17] k Vám, nemůžeme to sem dostat přes Nár. Banku,[18] nechtějí to povolit a protože teď dostanu honorář od Dushkina tak to nebudu potřebovat, dali byste mi to snad do spořitelny, je to 12.000 Kc. Moc Vás zdravím a těším se na dopis jak jste strávili svátky. Nechávám místo Charlotě.

Váš Bohouŝ.     

Chères Mammy et Marienka.

Excusez-nous de venir si tard vous remercier de votre jolie carte de Noël et de ses souhaits, mais Bohus vous a dit qu’il était tellement pris avec M. Dushkin, Mme Dushkin m’a donné de la couture à faire et vous le savez mieux que moi combien ces sortes de travaux à l’aiguille sont longs à faire, il partent bientôt pour l’Amérique et j’aimerais que tout cela soit terminé, Bohus voudrait avoir fini lui aussi, car cela retarde son voyage à Prague.

Je termine, chères Mammy et Marienka, en vous adressant tous mes vœux bien sincères pour la nouvelle année, et souhaitons de tout cœur qu’elle sera meilleure que l’année 38. Je vous embrasse bien affectueusement toutes deux. Votre Karlicka

Une bonne pensée à Fanoch et Jindricka qui j’espère est guérie de sa grippe.

[PŘEKLAD]

Milá mammy[19] a milá Marienko.[20]

Odpusťte, že tak opožděně přicházíme s poděkováním za Vaši pěknou vánoční pohlednici a za přání na ní, ale Bohuš už Vám vypověděl, že byl velice zaneprázdněn s panem Dushkinem, a paní Dushkinová si u mě dala šít, a víte lépe než já, jak dlouho takové práce s jehlou trvají, oni už brzy odjíždějí do Ameriky, ráda bych, aby to bylo všechno hotové, a Bohuš by s tím taky chtěl být u konce, protože to zdržuje jeho cestu do Prahy. Budu končit, milá mammy a milá Marienko, a vysílám Vám ta nejupřímnější přání do nového roku, doufejme z celého srdce, že bude lepší než rok 38. Vroucí políbení oběma. Vaše Karlička

Pozdravení rovněž Fanoušovi[21] a Jindřišce,[22] snad už jí ta chřipka opustila.

[1] V tom se bohužel BM mýlil. 15. 3. 1939 byl německými vojsky obsazen zbytek Československa a 1. 9. 1939 napadla německá armády Polsko, čímž vypukla 2. světová válka.

[2] BM se svou manželkou Charlotte Martinů (1894-1978).

[3] Samuel Dushkin (1891-1976), americký houslista, skladatel a pedagog. U BM si objednal Koncertantní suitu pro housle a orchestr, H276 I, a osobně se účastnil konzultací se skladatelem v době, kdy ji komponoval, tzn. na konci roku 1938 a v prvních lednových dnech roku 1939 (PBM Kr 257, 258, 260, 261).

[4] Boulevard du Montparnasse – bulvár v Paříži, kde se o významných svátcích scházeli Pařížané ke společným oslavám.

[5] Dushkin se dokončení díla v Paříži nedočkal. Do USA odcestoval 11. 1. 1939 (Mihule 2002, s. 290). V premiéře zazněla Koncertantní suitu pro housle a orchestr, H276 I, New Yorku až 7. 4. 1943. Samuela Dushkina při ní na klavír doprovázel Erich Itor Kahn (1905-1956), německý klavírista a hudební skladatel, který pro svůj židovský původ musel opustit Německo (Halbreich, 2007, s. 305).

[6] BM po neúspěšné snaze získat profesorské místo v mistrovské škole Pražské konzervatoře (na uvolněné místo po Josefu Sukovi nastoupil na podzim 1936 Jaroslav Křička) v této aktivitě neustává. BM spoléhá na to, že by mohl nastoupit na místo Vítězslava Nováka (1870-1949), který jako profesor v mistrovské škole působil do roku 1939. Bohužel v budoucích letech se mu rozplynula i tato naděje a to z důvodu okupace Československa v březnu 1939.

[7] Domů do Poličky, do Prahy ani do Československa se BM už nikdy za svého života nepodíval.

[8] Stanislav Novák (1890-1945), český houslista a přítel BM.

[9] V roce 1936 se Miloši Šafránkovi (1894-1982) po jednání s ředitelem nakladatelství Melantrich Jaroslavem Šaldou (1880-1965) podařilo dohodnout vydávání děl BM v tomto nakladatelství za pravidelný měsíční honorář. Prostředníkem mezi BM a Melantrichem se na přání autora stal Karel Šebánek (1903-1980). Již v dopise domů ze dne 22. 10. 1938 (viz Kr 254) si však BM stěžuje na záměr nakladatelství Melantrich změnit tuto smlouvu v neprospěch autora, v předchozím dopise rodině do Poličky ze dne 21. 12. 1938 BM dokonce píše o úplném zastavení činnosti hudební edice Melantrichu (PBM Kr 258).

[10] Např. londýnské nakladatelství Boosey& Hawkes projevilo zájem o vydání skladby Tre Ricercari, H 267, vyšla zde v roce 1939.

[11] Olga Žalmanová, přítelkyně BM a jeho ctitelka z Pardubic. Její dosud nezpracovaná korespondence s BM a jeho rodinou v Poličce se nachází v soukromém archivu Jaroslava Mihuleho.

[12] Pravděpodobně Marie Martinů (1882-1959), sestra BM, kterou takhle oslovoval.

[13] Pravděpodobně Jitka Žalmanová, sestra Olgy Žalmanové (viz Skončil život bohatý, plný a dobrý. K úmrtí paní Olgy Žalmanové. In Zprávy Společnosti Bohuslava Martinů, č. 18, 1995, s. 13-19).

[14] BM má pravděpodobně na mysli ještě Edvarda Beneše (1884-1948), druhého československého prezidenta, který pod tlakem předcházejících událostí abdikoval dne 5. 10. 1938 na svůj úřad. Od 30. 11. 1938 funkci prezidenta vykonával Emil Hácha (1872-1945).

[15] Pravděpodobně Karlu Čapkovi (1890-1938), českému spisovateli, dramatikovi, publicistovi a překladateli. BM pravděpodobně ještě nevěděl, že v té době byl K. Čapek již několik dní po smrti. Zemřel 25. 12. 1938.

[16] Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním – založen v roce 1919. BM má na mysli vyplacení tantiém za provozování jeho skladeb.

[17] Concertino pro klavír a orchestr, H 269, zkomponoval BM na zakázku pro slovenskou klavíristku Juliette Arányi (1906-1945).

[18] Národní banka Československá.

[19] Karolina Martinů (1855-1944), matka BM.

[20] Marie Martinů.

[21] František Martinů (1880-1958), bratr BM.

[22] Jindřiška Martinů, rozená Palečková (1882-1965), manželka Františka Martinů.