[Paříž] Středa 21./12. [1938]

Drazí

doufám že dostanete můj dopis ještě do svátků ono bude asi hodně práce na poště. Přeji Vám hezké svátky a budeme na Vás vzpomínati,[1] co asi děláte a jak trávíte štědrý večer, bude asi pořádná zima u Vás a sníh, protože i tady jsou pěkné mrazy a včera napadlo sněhu skoro na 10 cm, to jsem tu ještě ani nikdy neviděl a i dnes to drží, musíme topit hodně, voda nám zamrzla, ale zde to asi nebude dlouho trvat za to u Vás to budou Vánoce asi jak se patří. Děkujeme Vám za přání, budeme asi doma, letos to bude asi více smutné všude, zde se také neví jak to všechno bude a moc dobré naděje do příštího roku tu nejsou asi nám přinese pořádné překvapení,[2] tak ani letos nejsme až dosud pozváni  a my jsme vlastně raději zůstaneme doma sami ani letos nemá člověk dojem svátků se všemi těmi událostmi co se dějí, u nás[3] budou asi také hodně smutné, kdo ví zdali se dožijeme lepších časů, je to teď na pár let pořádně zamotané. Na příŝtí vánoce už budeme asi vŝichni pohromadě doma abychom se jich ve zdraví dožili.[4] Charlotka i já Vám přejeme do Nového roku všechno nejlepší a vzpomínáme na Vás a na ŝtědrý večer budeme také vzpomínati co děláte, napište jak jste svátky strávili. Dopis jsem dostal  s tím Radiem už si to nechám až přijedu do Prahy ale pak to vezmu pořádně do rukou ostatně možná že jim i napíšu ohledně té odpovědi že mě mají často na  

programu, to si to asi spletli s někým jiným.[5] Co se týče Melantricha[6] tak ten zastavil hud. edici úplně, začnou až se poměry uklidní a bezpochyby že se spojí s Hud. Maticí.[7] Tak pro okamžik mi neplatí ale zase mám volné skladby pro jiné edice a píší mi o ně k vydání z Londýna[8] a z Vídně i o operu se zajímají. Posílám pozdravy za Charlotku, chci aby dopis odešel a ona teď má dost práce s topením ve dvou pokojích aby tu bylo teplo co nejdříve. Do V. Moulin[9] asi nepojedeme, mám teď zde práci s Dushkinem[10] který čeká zde schválně až skončím aby odjel do Ameriky[11] a tak nechci aby se tu dlouho k vůli mě zdržoval. Po Novém roce budu míti zprávy ohledně konservatoře.

Moc Vás zdravíme a vše nejlepŝí a hlavně zdraví vám všem přejeme a mamince[12] mnoho pozdravů od nás obou, budeme vzpomínati

Váš

Bohouš.

[1] BM se svou manželkou Charlotte Martinů (1894-1978).

[2] Tato předtucha se bohužel naplnila. 15. 3. 1939 byl německými vojsky obsazen zbytek Československa a 1. 9. 1939 napadla německá armáda Polsko, čímž vypukla 2. světová válka.

[3] Bezprostředně po podepsání Mnichovské dohody začala německá vojska obsazovat Sudety. 6. 10. 1938 byla „omylem“ zabrána i Polička, přestože ležela na českém území. 12. 10. 1938 v reakci na protest představitelů města sice německá armáda vyklidila vnitřní část města, okupace jeho okrajových část trvala ještě měsíc.

[4] BM po neúspěšné snaze získat profesorské místo v mistrovské škole pražské konzervatoře (na uvolněné místo po Josefu Sukovi nastoupil na podzim 1936 Jaroslav Křička) v této aktivitě neustává. BM spoléhá na to, že by mohl nastoupit na místo Vítězslava Nováka (1870-1949), který jako profesor v mistrovské škole působil do roku 1939. Bohužel v budoucích letech se mu rozplynula i tato naděje a to z důvodu okupace Československa v březnu 1939.

[5] BM reagoval na opakované stížnosti své matky Karoliny Martinů (1855-1944) a sestry Marie Martinů (1882-1959) na malý počet provádění jeho skladeb v Československém rozhlase (PBM Kr 220, 223, 225, 227, 228, 257). Pravděpodobně se mu na jeho písemnou stížnost dostalo z Prahy překvapivě nesouhlasné odpovědi.

[6] V roce 1936 se Miloši Šafránkovi (1894-1982) po jednání s ředitelem nakladatelství Melantrich Jaroslavem Šaldou (1880-1965) podařilo dohodnout vydávání děl BM v tomto nakladatelství za pravidelný měsíční honorář. Prostředníkem mezi BM a Melantrichem se na přání autora stal Karel Šebánek (1903-1980). Již v dopise domů ze dne 22. 10. 1938 (viz Kr 254) si však BM stěžuje na záměr nakladatelství Melantrich změnit tuto smlouvu v neprospěch autora.

[7] K tomuto sloučení nedošlo. Hudební matice Umělecké besedy svou samostatnou činnost uzavřela až v roce 1949.

[8] Londýnské nakladatelství Boosey& Hawkes projevilo zájem o vydání skladby Tre Ricercari, H 267, vyšla zde v roce 1939 (Halbreich 2007, s. 274).

[9] Vieux-Moulin – vesnice nedaleko Paříže, bydliště Amicie Quennehen (1866-1948), matky Charlotte Martinů.

[10] Samuel Dushkin (1891-1976), americký houslista, skladatel a pedagog. U BM si objednal Koncertantní suitu pro housle a orchestr, H276 I, a osobně se účastnil konzultací se skladatelem v době, kdy ji komponoval, tzn. na konci roku 1938 a v lednu roku 1939 (PBM Kr 257, 261).

[11] Z Paříže do USA odcestoval Samuel Dushkin 11. 1. 1939 (Mihule 2002, s. 290).

[12] Karolina Martinů (1855-1944), matka BM.